5 důvodů, proč jsou diváci zklamaní z nových Borderlands

12.08.2024

S videoherními filmy to vůbec není jednoduché. Fanoušci původních titulů se na ně často přehnaně těší, jen aby byli na konci zklamaní. Jen zřídkakdy se filmařům podaří přenést příběhy z obrazovek počítačů na stříbrná plátna, větší úspěch slaví i televizní tvůrci. Stačí si vzpomenout na nedávné hity jako Last of Us nebo Fallout.

Nadějí pro diváky bylo oznámení Borderlands podle stejnojmenné akční série, ale s každým dalším trailerem tyhle naděje začaly ochabovat. Fanouškům herní série se na filmovém zpracování nelíbilo téměř nic, ale pořád se dalo doufat, že se filmaři „kousnou“ a nakonec divákům ukáží zábavnou podívanou. To se ale bohužel nestalo a Borderlands se tak staly propadákem. V dnešním článku vám představíme to nejdůležitější, co se na filmu nepovedlo.

Nezvládnuté postavy

Jedním z největších problémů filmu je způsob, jakým se tvůrci vypořádali s oblíbenými postavami. V herním světě Borderlands mají jednotlivé postavy výrazné charaktery, které fanoušci milují. Ve filmu však tyto postavy postrádají hloubku a jejich motivace se zdají být povrchní.

Například Lilith, kterou hraje Cate Blanchett (54), působí ve hře jako silná a nezávislá žena, zatímco ve filmu je její postava zredukována na pouhý stín toho, co by mohla být. To neznamená, že by byl herecký výkon Cate Blanchett špatný, naopak jde o jednu z nejvíce chválených částí filmu, ale spíše že scénář nedokázal tuto postavu adekvátně rozvinout.

Navíc, když máte v týmu takové talenty jako je Kevin Hart (44) nebo Jack Black (54), očekáváte, že jejich charaktery budou zářit. Místo toho jsou jejich postavy nevýrazné a postrádají onu specifickou chemii, která by mohla diváky zaujmout.

Disfunkční tým

Úspěch každého „týmového filmu“ závisí na dynamice mezi postavami. V Borderlands však tato dynamika jednoduše nefunguje. Postavy se často zdají být více konkurenty než spojenci, což je obzvláště frustrující, když by měli táhnout za jeden provaz. Tato nesourodá spolupráce dělá celý film chaotickým a bez jasného směru. Zatímco konflikty mezi členy týmu mohou být zajímavé a přidávat ději na hloubce, zde působí spíše jako zbytečná překážka, která brání jakémukoliv vývoji.

Není to tak, že by disfunkční tým nemohl fungovat, ale v tom případě musí být scénář naprosto dokonalý a postavy a jejich motivace jasně vykreslené. Ve filmu to bohužel vypadá, jako by postavy neustále stály proti sobě, aniž by bylo jasné proč. Tento nedostatek soudržnosti mezi hlavními hrdiny filmu činí příběh méně přístupným a více frustrujícím pro diváky.

Chabý scénář

Na strunu scénáře jsme už párkrát „brnkli“, ale jde o tak zásadní problém, že mu musíme věnovat vlastní zmínku. Scénář je totiž základním kamenem každého úspěšného filmu, u Borderlands jsou to však velmi vratké základy. Dialogy často působí nuceně a nepřirozeně, což vede k tomu, že postavy ztrácejí na autentičnosti. Příběh, který by měl být nabitý akcí a zvraty, se stává předvídatelným a bez nápadu. Ve chvíli, kdy scénář postrádá jasnou strukturu a smysl, ani sebelepší herecký výkon nezachrání film od průměrnosti.

Původní herní Borderlands je navíc známé svým originálním a chaotickým světem, který v sobě kombinuje prvky sci-fi, westernu a zběsilé akce. Ve filmu však tento svět působí ploše a bez života, což je výsledkem chabě napsaného scénáře, který nedokáže zachytit esenci toho, co dělá hru tak zábavnou. Zkrátka, bez silného scénáře se ztrácí i to, co by mohlo být na filmu zajímavé.

Otravný humor

Humor je dalším klíčovým prvkem, který je v herním světě Borderlands nezbytný. Vtipy jsou často hraniční, drsné a plné ironie, což dokonale sedí k divokému světu Pandory. I ve hrách často obrátíte oči v sloup, ale to není nic proti tomu, jak pokusy o humor fungují v novém filmu.

Ve filmu však humor bohužel působí spíše nuceně a vyčpěle. Pokusy o vtipy často padají naprázdno a místo toho, aby diváky rozesmály, je spíše iritují. Když humor působí spíše otravně než zábavně, začnete se ptát, zda je vůbec film myšlený jako komedie.

To, co funguje v interaktivním herním světě, kde si hráči mohou vytvořit vlastní tempo a styl hry, se nemusí povést přenést do filmu. Zde bohužel filmoví tvůrci nedokázali správně vyvážit humor s akcí a příběhem, což vedlo k tomu, že mnoho diváků se cítilo spíše zmateně než pobaveně.

Přístupnost

Když vezmete něco tak surového a nekompromisního, jako je Borderlands, a rozhodnete se to to předělat tak, aby na film mohly jít i děti, hrajete si s ohněm. Riskujete totiž, že ztratíte podstatu toho, co dělá původní materiál tak přitažlivým. Filmová adaptace se pokusila vyvážit brutalitu a chaotičnost herního světa s omezeními, která přináší nižší věkové hodnocení, a výsledek je přinejlepším nevýrazný. Když odstraníte ostrost a drsnost, která je pro úspěšnou herní sérii charakteristická, zůstává vám jen prázdná skořápka.

Je pochopitelné, že tvůrci chtěli oslovit co nejširší publikum, ale zároveň se jim nepodařilo uspokojit ani základní fanouškovskou základnu. Výsledkem je film, který je příliš měkký pro dospělé fanoušky a zároveň příliš divoký pro mladší publikum. Tato nevyváženost zanechala film v jakémsi limbu, kde neoslovuje nikoho plně.

(tod)

Celebrity:
Jack Black, Kevin Hart, Cate Blanchett

Filmy:
Lara Croft - Tomb Raider

Kategorie:
Filmy, Filmové novinky,

Tagy:
cate blanchett, herní hity, Jack Black filmy, filmy podle videoher, adaptace, adaptace videoher, borderlands, herní filmy