Jan Palach

Jan Palach (11. srpna 1948, Praha – 19. ledna 1969, Praha) byl student historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, "který na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti, po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, sám sebe 16. ledna 1969 zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze" (hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit pracovník-výhýbkář Dopravního podniku svým vlastním kabátem). Na následky rozsáhlých popálenin tři dny poté zemřel na Klinice popálenin FNKV a LFH UK v Praze v Legerově ulici, kde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž hovoří o příčině jeho činu. Mluví o pasivitě lidí, požaduje generální stávku. Z rozhovoru je patrné, že byl pod utišujícími léky a měl značné bolesti. Jeho ošetřujícími lékařkami byly Radana Königová a Jaroslava Moserová.

Životopis

Jan Palach vystudoval gymnázium v Mělníku. Na Filozofickou fakultu ho, jako syna živnostníka v roce 1966 nevzali, i když uspěl při přijímacích zkouškách. Začal proto studovat na Vysoké škole ekonomické. V roce 1968 svůj pokus dostat se na Filozofickou fakultu zopakoval, tentokrát úspěšně. Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci.

V lednu 2009 byla zveřejněna skutečnost, že historici objevili dokument, podle kterého Palach v lednu 1969 chtěl, aby studenti obsadili budovu rozhlasu. Jan Palach svůj návrh odeslal 10 dnů před svou sebevraždou v dopisu adresovaném tehdejšímu studentskému vůdci Luboši Holečkovi (ten byl úmyslně přejet v době normalizace osobním automobilem, když čekal na stanici tramvaje na Invalidovně v Praze - což bylo dokonale utajeno). Dokument objevil Petr Blažek, který se pokusil sestavit co nejpřesnější rekonstrukci událostí, které předcházely Palachovu sebeupálení, samotný čin i následné události včetně vyšetřování příslušníky Veřejné bezpečnosti. O svém posledním činu se ovšem před jeho vykonáním nikomu nezmínil.

O tom, že čin Jana Palacha nebyl krokem zoufalého a nešťastného člověka, svědčí přepis rozhovoru, který s Palachem před jeho smrtí natočila ošetřovatelka Zdenka Kmuníčková. Palach jí sdělil, že k tomu, aby se zapálil, potřeboval vztek.

Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Po vzoru Jana Palacha se druhý den po jeho úmrtí upálil 20. ledna 1969 na pomníku T. G. Masaryka v Plzni Josef Hlavatý. Zemřel 25. ledna 1969. Přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha – 25. února 1969 – se na Václavském náměstí upálil osmnáctiletý student šumperské železniční průmyslovky Jan Zajíc. V dubnu 1969 je následoval v Jihlavě Evžen Plocek. Ačkoliv tyto protestní sebevraždy hluboce otřásly veřejným míněním, neměly větší vliv na politickou situaci v tehdejším Československu.

Jan Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých, zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.

Jan Palach je in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu.

Odkazy ve společnosti

V tzv. Palachově týdnu, od 16. ledna do 22. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu. Již v slunečnou neděli 15. ledna 1989 byl u pomníku Sv. Václava zatčen a uvězněn Václav Havel. Krásné a teplé počasí umožňovalo v následujících dnech kropit demonstranty i přihlížející veřejnost vodními děly. Vodní děla bezmyšlenkovitě stříkala i do všech vchodů do metra na Václavském náměstí. Jednalo se tak o předstupeň listopadových událostí.

Také hřbitov ve Všetatech byl "Veřejnou bezpečností" zcela obležen, aby nebylo možné pokládat květiny a rozsvícet svíce u Palachova hrobu. V pondělí 16.1.1989 se tam pokusil položit věnec Stanislav Devátý. Situace ve Všetatech, včetně pohybu Stanislava Devátého, byla přiblížena bezprostředně veřejnosti v týž den pomocí rozhlasového vysílání tehdy již nerušené stanice "Svobodná Evropa".

Od roku 1989 existuje ve Všetatech nezisková organizace Společnost Jana Palacha, která pořádá každoroční pietní akce. Ta vznikla obnovením stejnojmenné společnosti, spontánně založené hned po pohřbu (s cílem vybudovat Janu Palachovi pomník).

Základní škola ve Všetatech, kterou Jan Palach navštěvoval, po něm byla pojmenována. Ve škole se rovněž nachází Palachova busta a pamětní expozice.

Po Janu Palachovi je pojmenována také planetka (1834) Palach, kterou 22. srpna 1969 objevil astronom Luboš Kohoutek na hvězdárně Bergedorf.

Jméno Jana Palacha nese od ledna 1990 gymnázium v Mělníce, kde Jan Palach v roce 1966 maturoval, a také gymnázia v Praze.

Jeho jménem jsou pojmenována také náměstí v Praze, Římě a Lucemburku.

Další protestní sebevraždy

V prvních měsících roku 1969 došlo k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří následovali Jana Palacha. Tato dějinná událost je unikátní v celosvětovém měřítku. Po Palachovi se do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu 26 lidí, z toho 7 zemřelo. Nejznámější z nich je Jan Zajíc. Ani on, ani nikdo z dalších lidí, kteří se počátkem roku 1969 upálili, se ale s Janem Palachem takřka jistě neznali a nebyli členy žádné organizované skupiny. Jména dalších jsou Evžen Plocek, Josef Hlavatý či Michal Lefčík, který se upálil v Košicích 11. dubna 1969. S výjimkou Josefa Hlavatého se ale informace o jejich činech na celostátní úrovni omezila jen na několikařádkovou zmínku v černé kronice Rudého práva.

Jan Palach sám si nepřál další mrtvé, jak dokazují písemné poznámky a výpověď jeho spolužáka Luboše Holečka (v roce 1976 tragicky zesnulého na nástupním ostrůvku tramvaje v Praze 8 - Karlíně, následkem "dobře promyšlené" a utajené akce StB) o rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici:

(Jan Palach nebyl v době údajného vyřčení výše uvedeného citátu, v době návštěvy jeho přítelkyně, dle nemocničního personálu schopen jakékoliv komunikace, přesto však existuje magnetofonový záznam Palachova hlasu.)

Před Janem Palachem, už v září 1968, provedl stejný čin v Polsku Ryszard Siwiec za přítomnosti sta tisíc lidí včetně vedení polské komunistické strany. Jeho protest byl všemi oficiálními médii zamlčen a dodnes je málo známý. Na hlavním náměstí Chreščatyk v Kyjevě na protest proti komunistickému totalitnímu systému, koloniálnímu stavu Ukrajiny, politice rusifikaci a agresi SSSR v Československu 5. listopadu 1968 se upálil 41-letý disident Vasyľ Makuch, který zemřel příští den. Jeho čin byl také dlouho zamlčován.

V návaznosti na Palachovu smrt se 20. ledna 1969 v Budapešti v zahradě Národního muzea polil benzínem a zapálil Bauer Sándor, šestnáctiletý student průmyslovky; zemřel v nemocnici po třech dnech. V dubnu téhož roku se pokusil upálit lotyšský student Elijahu Rips, který čin zejména díky rychlé pomoci kolemjdoucích přežil.

Zdroj: Wikipedia.org