13. komnata Gustava Bubníka (TV film)

Gustav Bubník odmalička rád sportoval, hrál fotbal, tenis, věnoval se lehké atletice a v zimě hokeji, ve kterém brzo vynikl. Koncem 40. let již hrál za...
Více textu

Gustav Bubník odmalička rád sportoval, hrál fotbal, tenis, věnoval se lehké atletice a v zimě hokeji, ve kterém brzo vynikl. Koncem 40. let již hrál za národní hokejové mužstvo, které mělo do té doby těžko uvěřitelné úspěchy - stříbro na Olympijských hrách 1948, zlato na Mistrovství světa 1949.

"Když jsme přijeli zpět z Mistrovství světa ve Švédsku, tak nás vláda vítala v Praze na nádraží. V roce 1950 nás už ale na další mistrovství ve Velké Británii nepustili. Chtěli po nás, abychom se zřekli účasti na mistrovství s tím, že československým reportérům nebyla vydaná víza k vycestování," líčí osudné události Bubník, který se záhy nato sešel s dalšími hokejisty v hospodě U Herclíků, kde všechno probírali: "Bylo nám dvacet a měli jsme pocit, že se nám nemůže nic stát," říká smutně Bubník, který ještě netušil, jak moc se plete: "Pak se ale zvedli od jednoho stolu nějací pánové a řekli, že půjdeme s nimi."

Období, které následovalo, bylo to nejhorší, které kdy Gustav Bubník zažil. Odvezli ho do tzv. Domečku, což byla vazební věznice v Kapucínské ulici v Praze - Hradčanech. Mučili ho a později odsoudili spolu s ostatními spoluhráči na mnoho let vězení. Gustav Bubník dostal čtrnáct let. Pak následovala věznice na Borech a uranové doly v Jáchymově a Příbrami.

Po pěti letech se komunisté rozhodli národní hrdiny z MS 1949 propustit. Návrat do společnosti jim ale usnadnit nikdo rozhodně nehodlal. Až kolem roku 1963 se politická situace začala uvolňovat a hráči už chodili i do zahraničí. Bubníka poslala Svaz ledního hokeje jako trenéra do Finska. Gustav Bubník pak dovedl Finy k vítězství v zápase nad Čechoslováky na MS ve Vídni, což mu měli lidé i úředníci ze svazu za zlé a musel se vrátit domů.

Když už by se mohlo zdát, že se Bubníkův život ustálil a on pouze (dle rozkazů) měnil města, ve kterých trénoval hokej, přišla další rána. Jeho žena Marta onemocněla a po roce zemřela na rakovinu. Z nejhoršího ho vytáhla až jeho druhá žena Helga, se kterou je dodnes.

I když by spousta lidí naříkala nad podobnými ranami osudu, Gustav Bubník tvrdí, že prožil nádherný život a své umění bojovat a ustát i těžké prohry, si z hokeje vzal i do života.

Pořadem provází Zuzana Burešová. (oficiální text distributora)
Méně textu