Dvacáté století Oty Filipa (TV film)

Za Otou Filipem jsme se vydali do Mnichova, který byl od roku 1974 jeho působištěm, i do Murnau, kde žije. Provedl nás místy, která mu poskytla zázemí, a...
Více textu

Za Otou Filipem jsme se vydali do Mnichova, který byl od roku 1974 jeho působištěm, i do Murnau, kde žije. Provedl nás místy, která mu poskytla zázemí, a zastavili jsme se spolu s ním v Bavorské knihovně, na jednání Bavorské akademie krásných umění i v někdejším sídle rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Listovali jsme společně s ním jeho knihami, články, korespondencí i písemnými dokumenty a především poslouchali barvité vyprávění o všech etapách spisovatelova života.

Stejně jako to říká Ladislav Klíma, i tady je patrné, že spisovatel píše především „o sobě, o sobě a zase o sobě“. U Oty Filipa to platí několikanásobně, neboť do jeho osudu se vešlo tolik událostí a neuvěřitelných zvratů, až se nechce věřit, že jde jen o jeden životopis. Jeho čtenáře už určitě mnohokrát napadla otázka, jak mnoho z barvitých vyprávění se opírá o skutečné události a kolik z toho připadne na autorskou licenci. Jeho příběhy jsou šokující, neuvěřitelné, smutné, jízlivé, zábavné, tragické. Jeho skutečný osud stejně tak: Ze syna kavárníka a kolaboranta, ze studenta německého gymnázia s německým občanstvím, z prodavače mýdla, novináře, horníka, i rozvraceče Československé socialistické republiky se stal spisovatel a novinář, který se prosadil doma a později i v zahraničí.

Kde jinde, než v TS Ostrava, by měl vzniknout dokument věnovaný tomuto ostravskému rodákovi. Byli jsme prvním televizním štábem, který Ota Filip pustil do svého soukromí, a podle jeho vlastního vyjádření to způsobilo právě ostravské spříznění.

Svůj pocit směrem k rodišti (Slezské Ostravě) sděluje Ota Filip hned na samém začátku. Od této rodné adresy odvozuje další události, které významně ovlivnily jeho curriculum vitae. Uvádí nejen klukovské hry ve vícejazyčném prostředí, ale i povinnost navštěvovat německou školu, následné přesídlení do Prahy, proletářské prostředí Žižkova a odmítavý postoj k Únoru 1948. Následovaly další podstatné okamžiky - vojenská služba u PTP, pozornost, kterou u státní bezpečnosti vyvolala touha osvobodit se útěkem za hranice, vzestupy a pády při snaze prosadit se profesně i důsledky, které s sebou nesla normalizace, včetně pronásledování tvůrců, kteří s úspěchem vydávali své knihy za hranicemi, což bylo doma klasifikováno jako snaha rozvracet republiku. Jak složitá je cesta za uznáním při nuceném odchodu do exilu, o tom mohou vyprávět jen ti, kteří to absolvovali. Stejně tak jen ti, kteří kdy museli obhajovat svá skutečná či domnělá selhání - a třeba i před vlastními dětmi - znají, jak osudově může rezonovat zahrocený oblouk, kterým se po letech připomenou jizvy z padesátých let...

Není to poprvé, kdy se TS Ostrava setkalo s Otou Filipem. V roce 1994 byl podle jeho románu natočen stejnojmenný osmidílný seriál Nanebevztoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy se Zdeňkem Žákem v hlavní roli a celou řadou především ostravských herců v dalším obsazení. Scénář k seriálu napsal Miroslav Stoniš a režie byla v rukou Otakara Koska.

V dokumentu Dvacáté století Oty Filipa hovoří: Miroslav Stoniš, novinář a přítel, Marek Stoniš, novinář, Miroslav Balaštík, šéfredaktor nakladatelství HOST a Libor Magdoň, literární historik. (oficiální text distributora)
Méně textu