Mexické dobrodružství Maxmiliána Habsburského (TV film)

Unikátní dokument o životě, kariéře a smrti rakouského arcivévody, který se stal mexickým císařem.1. část dvoudílného dokumentu pojednává o cestě Maxmiliána...
Více textu

Unikátní dokument o životě, kariéře a smrti rakouského arcivévody, který se stal mexickým císařem.1. část dvoudílného dokumentu pojednává o cestě Maxmiliána habsburského na mexický trůn. 6. července 1832 na zámku Schönbrunn narodil se arcivévoda Ferdinand Maxmilián Josef, mladší bratr pozdějšího rakouského císaře a uherského krále Františka Josefa I. Přestože se oba bratři v dětství měli rádi, život mezi ně nastavěl nejrůznější překážky. Když Maxmilián dospěl do věku, v němž se začal zajímat o politiku, začal kritizovat různá rozhodnutí svého císařského bratra. Na rozdíl od něho totiž vyrostl v přesvědčeného liberála, který nesouhlasil s tvrdým postupem proti účastníkům revoluce 1848. František Josef proto poslal svého mladšího bratra do Terstu a určil jej ke službě v námořnictvu. V roce 1854 jej jmenoval vrchním velitelem rakouského loďstva. Také v této funkci si panovníkův bratr vedl velmi dobře a bývá považován za zakladatele moderní válečné rakouské flotily. O tři léta později se Maxmilián oženil s belgickou princeznou Charlottou a ve stejném roce jej František Josef I. jmenoval generálním guvernérem království lombardsko - benátského. Tentokrát Maxmilián úspěšný nebyl - liberální reformy, které v zemi zaváděl, nebyly účinné, a proto jej císař z funkce opět zbavil. A zde začíná nejdramatičtější kapitola života tohoto dobrodružného vévody. V roce 1863 nabídli Maxmiliánovi představitelé mexické konzervativní šlechty, aby přijal korunu nově zřizovaného mexického království. Arcivévoda souhlasil a 24. dubna 1864 se společně se svou manželkou vydal na palubě fregaty Novara do Mexika. Čekaly ho tři roky slávy, vzrušujících zážitků, protivenství, denních banalit v neznámé zbídačelé zemi a na konec smrt před popravčí četou. Unikátní dvoudílní dokument vznikl ve spolupráci s rakouskou televizí a mexickými kulturními institucemi. Štáb brněnské televize natáčel v průběhu dvou let na různých místech Evropy a v Mexiku, na místech, vztahujících se k této legendární postavě.Ve druhé části unikátního dvoudílného dokumentu scénáristy Jiřího Pernese a režiséra Karla Fuksy, natočeného ve spolupráci s rakouskou televizí a mexickými kulturními institucemi, budeme sledovat kroky arcivévody Maxmiliána, nyní již "Císaře mexického" na půdě jeho nové vlasti. Obrovská země, plná nerostného i přírodního bohatství, památek na indiánské kultury i španělskou kolonizaci, byla hospodářsky zruinovaná občanskými válkami i zahraniční intervenci. Obyvatelstvo vesměs negramotné, spojení mezi jednotlivými částmi země téměř neexistovalo, zákony se nedodržovaly. Poněkud naivní, ale o to více ctižádostivý Maxmilián, podporovaný svou ženou císařovnou Charlottou, se od počátku upnul na to, co mohlo počkat - založil Národní divadlo, Národní banku, vydával dekrety, návrhy vyznamenání a řádů, plánoval urbanistickou úpravu hlavního města. Zařídil si dvůr, připomínající ten vídeňský, cestoval Mexikem. Myslel si, že udělal dobře, když přijal korunu Mexického císařství: představoval si, že tato země jeho pomoc potřebuje a očekává. O jeho iluzích ho nepřesvědčily ani tisíce štěnic, které se do něj pustily již první noc v prezidentském paláci. Hlavní Maxmiliánovou oporou oproti republikánským jednotkám prezidenta Juáreze, byla francouzská armáda pod vedením maršála Bazaina. Když se však jednotky, podle smlouvy s Napoleonem III., začaly stahovat, začalo být císařským úzko. Situaci na čas vyřešily dobrovolnické oddíly, naverbované v Rakousku Uhersku (bylo mezi nimi také několik set vojáků z českých zemí) a v Belgii. Ale republikáni, podporovaní americkými zbraněni, začali postupně nabývat převahy. Poslední útočiště našel císař ve měste Querétaro. Se svými věrnými se opevnil, hrdinně odporoval, byl zrazen a odsouzen. Tady se odehrály naivní pokusy o únik, ve zdejším divadle byl Maxmilián odsouzen k trestu smrti. Na Zvonkovém vrchu, vedle generálů Miramóna a Mejíi, nastavil hrdinně svou hruď kulkám popravčí čety. Vojákům rozdal zlaté dukáty a nenechal si zavázat oči. Jeho tělo dnes odpočívá mezi ostatními Habsburky v kapucínské hrobce ve Vídni. (oficiální text distributora)
Méně textu