Pot a slzy Pražského jara ( Opus 2 ) (TV film)

Film Pot a slzy Pražského jara je druhé pokračování trilogie Každý rok je v Praze jaro, která bourá stereotypy prezentování světa takzvané klasické hudby v...
Více textu

Film Pot a slzy Pražského jara je druhé pokračování trilogie Každý rok je v Praze jaro, která bourá stereotypy prezentování světa takzvané klasické hudby v médiích. Náš projekt se snaží tuto část kultury vymanit z pomyslného ghetta jisté strnulosti, nudnosti, přehnané oficiálnosti, které vytvářejí bariéru mezi tímto oborem a širší veřejností. Vznešené a výjimečné se mísí s obyčejným a civilním. Vnímáme hudebníky jako lidské bytosti posedlé touhou po dokonalosti výkonů, ale současně jako normální lidi s jejich starostmi, stresy a obavami. Svět vážné hudby je vážný a směšný zároveň, tak jako vše, co je spojeno s člověkem.

Projekt se natáčí několik let během příprav a průběhu festivalu Pražské jaro. Každý z filmů funguje samostatně, ale současně budou vytvářet smysluplný ucelený triptych.


Nefilmujeme jen na festivalu, ale již dlouho před ním, během příprav. Projekt se záměrně vyhýbá festivalovým oficialitám, tiskovým konferencím, ale i doprovodným „společenským akcím“. Štáb jakoby světloplaše zůstává převážně v zákulisí. Je ovšem trpělivý, nenápadný a oddaný příběhům, které se před ním odehrávají. Tak kombinací snímání situací observační metodou a neformálních rozhovorů dosahuje velmi barvitého, napínavého, autentického a hlubokého zobrazení tématu.

Nesoustřeďujeme se jen na hvězdy, ukazujeme i hudebníky na úplném začátku kariéry, nezajímá nás jen úsilí o co nejlepší hudební provedení skladby, ale také prozaičtější stránky festivalu. Festival je jakousi slavností, koncentrací kvality a také příležitostí nabízet neobvyklé, až hraniční.


Opus č. 2

Film se skládá ze čtyř linií – „příběhů“:
Dramaturgická koncepce druhého opusu je založena na napětí mezi příběhem mladých začínajících hudebníků a příběhy, v nichž jsou hlavními postavami světově uznávaní mistři. Třetím vrcholem trojúhelníku je ohledávání oblasti vážné hudby někde na hranici srozumitelnosti a vnímatelnosti i pro „školeného“ posluchače.

Dirigent - poslední koncert? Sir Charlers Mackerras připravuje s Českou filharmonií Janáčkova Tarase Bulbu. Sledujeme ho od první zkoušky až po koncert. Dirigent zápasí s časem, s jinou představou orchestru o skladbě. Řeší nejrůznější problémy: od celkového výrazu až po malé zvukové detaily, vše s noblesou anglického lorda. Protože jde o koncert k poctě Václava Talicha, staneme se svědky natáčení rozhovoru o Mackerrasově učiteli. Dirigenta nezaskočí poněkud cirkusová atmosféra televizního štábu a velmi intimně vzpomíná.

Na hranici hudby - čtvrttónový klavír. K festivalům patří exkluzivní a někdy trochu podivné experimenty. Sledujeme převoz klavíru a sestavení dvou křídel do jednoho nástroje, dozvíme se, jaká je to rarita a jaké jsou s ním problémy. Vojtěch Spurný zkouší a povídá o podivnosti vynálezu Aloise Háby – čtvrttónové hudby – i o úskalí hraní na tento speciální klavír, jediný na světě. Ačkoliv tvrdí, že tato hudba je téměř neposlouchatelná, publikum přijde a koncert vydrží.

Soutěž - na začátku cesty. Vybrali jsme mezinárodní soutěž ve hře na trombón a sledovali jsme asi deset vybraných mladých hudebníků. Dramatické je především první kolo – po půl roce cvičení rozhoduje dvacet minut. Do třetího kola postoupili z téměř padesáti čtyř. Natáčeli jsme je především v šatně a předsálí před a po jejich vystoupeních, ale také při zkouškách, při čekání na výsledky. Představujeme je jako normální mladé lidi, ale současně jako výrazné individuality: každý má jinou metodu přípravy, jinak reaguje na stres soutěžení. Sledujeme jejich vzájemné vztahy. Jsme s nimi ve chvílích koncentrace, nervozity, proher, úspěchu.

Sólista - na vrcholu. Garrick Ohlsson je hvězda první velikosti. Natáčeli jsme s ním před zkouškou, na zkoušce na koncertě i po něm. Povídání o vztahu interpreta k autorovi, o nekonečné cestě k dokonalosti. K nejsilnějším momentům materiálu patří dlouhý detailní záběr na Ohlssonovu tvář při koncertě. S ní překvapivě kontrastuje klukovská rozvernost při ohlašování přídavků.
 (oficiální text distributora)
Méně textu