Rajónové blues (TV film)

Tento tragikomický hudební film známého scenáristy Karla Čabrádka hovoří o povinné vojenské službě v období konce normalizace v osmdesátých letech minulého...
Více textu

Tento tragikomický hudební film známého scenáristy Karla Čabrádka hovoří o povinné vojenské službě v období konce normalizace v osmdesátých letech minulého století.
Hlavními hrdiny jsou dva vojíni základní služby rozdílných povah Pavel a Tonda (představují je mladí talentovaní herci Michal Juřica a Jakub Johánek), sloužící u vojenské kapely v jakémsi zapadlém posádkovém městečku. Příběh plný hudby, rock'n'rollů, zádumčivých blues i budovatelských pochodů a optimistických častušek se tedy odehrává v historické době, kdy vojna už zdaleka nebyla pouze mazácká a zupácká, jak ji známe z padesátých let třeba z komedií Tankový prapor či Černí baroni. Velitelem pluku už není omezený tupec major Terazky, ale v jádru inteligentní plukovník Galko (hraje ho slovenský herec Ľubomír Paulovič), starý "dukelák", kdysi voják tělem i duší, který již delší dobu cítí, že nejen na vojně, ale potažmo v celé společnosti zdaleka není všechno v pořádku. Své pracovní i civilní problémy řeší bezmeznou pasivitou, pocitem marnosti i stupňujícím se alkoholizmem. Na této postavě, byť nepatří k hlavním, je nejvýrazněji demonstrován rozpor mezi tvrdou kázní, vojenským drilem a výčitkami svědomí z toho, že ve své vysoké politické funkci bezděčně i záměrně napomáhá lži a zlu.
V závěru této dramatické komedie, při významných oslavách čtyřicátého výročí vítězství nad fašismem, páchá Galko morální sebevraždu, čímž zničí nejen sebe, ale i část své rodiny. Hned druhý den nastupuje na uvolněné místo mladý proškolený velitel, čímž komunistický režim dává jasně najevo, že svůj mocenský boj zdaleka nevzdává. Příběh, jak se kdysi říkalo, s oblíbenou vojenskou tématikou, prezentuje vojnu nikoliv s obdivem či nadšením, ani jako ztělesněné zlo, plné "zelených mozků", ale pravdivě a objektivně. A samozřejmě s humorem a nadsázkou, která k vojenským historkám patřila a patří, i v době, kdy se povinná prezenční služba stala naštěstí minulostí. Scenárista tedy k tématu přistoupil atraktivně, to znamená divácky, k čemuž značnou mírou přispěla i vynikající, působivá muzika. (oficiální text distributora)
Méně textu