Rakovina (film)

Výjimečné svědectví o těžké době, o nesnadné situaci umělců a o experimentování Glaubera Rochy. Rakovina je čistou improvizací nekonečných záběrů,...
Více textu

Výjimečné svědectví o těžké době, o nesnadné situaci umělců a o experimentování Glaubera Rochy. Rakovina je čistou improvizací nekonečných záběrů, nekonečných rozhovorů a ukrutně amatérských herců. Přesto je neopominutelnou součástí díla jednoho z nejrozervanějších filmařů své doby, jenž přesáhl hranice Brazílie.„Tento film byl natočený v Rio de Janeiru během čtyř dnů roku 1968. Pojednává o Brazilcích žijících na okraji společnosti. Po čtyřech letech čekání se dostal do střižen institutu ICAIC v Havaně a byl dokončen v květnu 1972 v Itálii. (…) Nemám rád naturalistické politické filmy, které problémy přesně pojmenovávají a navrhují řešení. Podíváme se na ně a zapomeneme je. V Brazílii hodně rádi diskutujeme. O některých filmech se vydržíme bavit i rok. Ale to je možné pouze proto, že odmítáme „předávat poselství“. Je lepší analyzovat komplexnost jednotlivých situací, než podávat víceméně romantická svědectví, kterými nedosáhneme žádného praktického výsledku. Od státního převratu v dubnu 1964 žijeme v režimu kulturního terorismu. Ale my se mu postavíme na odpor a osvobodíme se od něj radikalizací naši tvorby. Uzavřou-li divadlo, otevřeme jiné a budeme tam uvádět hry, které se nelíbí naším pánům.“ - Glauber Rocha, Téléciné , č. 140, 1968Ve filmu Rakovina využívá autor systému umožňujícího natáčet původní synchronní zvuk jako prostředku, který měl „dát hercům možnost vyjádřit se jako uvědomělí interpreti a tvořit podle zásad svobodné a kreativní interpretace moderního divadla.“ Ohledně tohoto filmu ještě Rocha zdůrazňuje: „Když se herec objevuje v prvním plánu, aby promlouval s publikem (tuto techniku jsem využil ve všech svých filmech počínaje Barraventem), nejedná se o Godardův vynález použitý v Číňance (1967), ale o prvek brechtovského divadla, který je nejpropracovanějším modelem marxistické dramaturgie.“ O snímku samotném se dočteme jen velmi málo, protože vznikal jako skutečné dílo undergroundu. Proto natáčení trvalo tak krátce, proto byl snímán ruční 16mm kamerou a možná proto, ač vznikal čtyři dny, ke střihu došlo až po šesti letech. Ztratil se veškerý materiál včetně zvukového záznamu. Zázračnou shodou okolností se podařilo v italské státní televizi získat vše zpět a přimět Rochu, aby Rakovinu dokončil. Jen těžko lze popsat děj filmu postaveného na čisté improvizaci na rozličná témata jako nezaměstnanost, násilí, policejní útlak, marihuana, nemanželský vztah, kriminalita atp. Nekonečné záběry končí až ve chvíli, kdy herec už neví co dál. Rocha prohlásil, že film vznikl ze tří důvodů: 1) aby ukázal, že v kinematografii existují různé přístupy; 2) aby si vyzkoušel novou techniku, kdy by délka záběru nebyla omezena použitou technologií; 3) aby dokázal, že do filmu je třeba vměstnat hodně divadla.(David Čeněk, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
Méně textu