Dream Theater

Kapela Dream Theater je americké progmetalové uskupení.

Založili jej studenti Berklee College, Mike Portnoy - bicí, John Myung - baskytara a John Petrucci - kytara. Původně vystupovali pod jménem Majesty. Takto vydali jednu demonahrávku a přibrali zpěváka Charlieho Dominiciho. Zjistili, že jméno, které si zvolili má už jistá jazzová formace, a tak si zvolili jméno Dream Theater. Přibírají klávesáka Kevina Moora a v roce 1989 vydávají první album: When Dream and Day Unite. Po tomto albu opouští kapelu zpěvák Dominici kvůli osobním a uměleckým rozporům. Po 3 letech náhrávají nové album Images and Words, už se zpěvákem Jamesem LaBriem. S klávesákem Moorsem nahrají ještě jedno album a pak ho střidá (kvůli profesionálním neshodám) Derek Sherinian. Nahrají jedno album a poté ho vymění Jordan Rudess. V tomto složení zůstávají až do roku 2010, kdy ohlašuje odchod z kapely bubeník Mike Portnoy.

Přestože nejsou příliš známí ve středním proudu, po 22 letech od jejich založení se stali jednou z nejvíce komerčně úspěšných skupin hrajících progresivní styl od vrcholu progresivního rocku v sedmdesátých letech. Za nejprodávanější album Dream Theater je považováno album Images and Words (1992), které bylo oceněno cenou Gold Record a které je stále považováno za klíčové album v tvorbě progresivního metalu, i když dosáhlo pouze na 61. příčku v americké hitparádě nejprodávanějších alb, Billboard 200. Druhým nejprodávanějším albem se stalo Awake, které dosáhlo na 32. příčku v Billboard 200. Dream Theater prodali ve Spojených státech přes 2 milióny alb a více než 6 miliónů po celém světě.

Skupina je velmi známá díky vysoké technické zdatnosti všech hráčů, kteří vyhráli mnoho ocenění hudebních časopisů. Hráči Dream Theater jsou vysoce uznáváni mezi nejlepšími rockovými a metalovými hráči, takže často spolupracují i s jinými hráči a skupinami. Nejznámějším příkladem je kytarista John Petrucci, který byl pětkrát jmenován třetím kytaristou na G3 tour společně se Stevem Vaiem a Joe Satrianim, což je vícekrát než kterýkoliv jiný pozvaný kytarista. Petrucci tímto jde v šlépějích Erica Johnsona, Roberta Frippa, Yngwieho Malmsteena a dalších významných kytaristů.

Dream Theater jsou také známí svými charakteristickými texty, kvalitními koncerty, nezaměnitelným logem, kvalitními audionahrávkami a originálními coververzemi písní.

V obchodech najdete skupinu nejčastěji v oddělení hard & heavy. Je to asi proto, že v počátcích své kariéry dělali předskokana skupině Metallica

Historie

1985 - 1990

Zakládajícími členy byli roku 1985 John Myung, Mike Portnoy a John Petrucci, tehdy studenti Berklee College of Music v Bostonu. Později přibrali klávesistu Kevina Moora, který se znal z kapely na střední škole s Petruccim. Také do kapely přibyl vokalista Chris Collins.

Pětice hráčů si zvolila název Majesty (jméno inspirované Portnoyovám popisem závěrečné části písně „Bastile Day“ od Rush) a tři studenti Berklee odešli ze školy, aby se mohli soustředit na práci v kapele. Jejich první nahrávka stojící za povšimnutí byla takzvaná Majesty demos, sbírka nápadů a demonahrávek, které vyšly v roce 1986. Album vyšlo v nákladu 1000 kusů a prodalo se během 6 měsíců.

V listopadu roku 1986, po pár měsících skládání písní a několika koncertech, odešel Chris Collins z kapely vzhledem k rozporům při tvorně písní s ostatními členy kapely. Po roce hledání náhradníka prošel úspěšně konkurzem Charlie Dominici, který byl starší a zkušenější než ostatní členové kapely. Se stabilitou, kterou přineslo Dominiciho působení v kapele, začali Majesty hrát více koncertů po celém New Yorku a na kapelu, která ještě nevydala album, se jim dostalo velké pozornosti.

Krátce po Dominiciho vstupu do kapely byli nuceni změnit název, jelikož se objevila jiná kapela se jménem Majesty a hrozila jim soudním procesem. Přemýšleli o spoustě jmen, dokud Portnoyův otec nepřišel s nápadem na název Dream Theater, což bylo jméno nyní už zdemolovaného kina v Monterey v Kalifornii. Dream Theater podepsali v roce 1988 první nahrávací smlouvu s Mechanic (část MCA) a začali pracovat na svém debutovém albu.

Album When Dream and Day Unite vyšlo v roce 1989 s menší slávou, než ve kterou kapela doufala. Název alba pocházel z jednoho verše písně na albu „Only a Matter of Time“. Mechanic nakonec porušili některé sliby ohledně financí, které dali kapele, když podepisovala smlouvu. Kapela byla nakonec nucena hrát malé koncerty po New Yorku, aby propagovala svoje album. Promo turné k albu sestávalo z pěti koncertů a všechny byly odehrány v New Yorku nebo na Rhode Island.

Po čtvrtém promo koncertě byl Dominici vyhozen z kapely. Brzy potom ale Marillion požádala Dream Theater, aby odehráli koncert v Ritz v New Yorku, takže Dominici dostalo poslední příležitost k vystoupení s kapelou. Bude trvat ještě dva roky, než si Dream Theater najdou nového stálého zpěváka.

1991 - 1994

Hned po propuštění Dominiciho se Dream Theater rozhodli zrušit smlouvu s Mechanic, začali hledat nového zpěváka a pracovat na materiálech pro své příští album. Do doby, než měli zajištěnou náhradu za zpěváka, napsali většinu hudby pro jejich druhé CD Images and Words.

Logo a symbolika

Na počátku své kariéry si Dream Theater přisvojili starý symbol (známý jako Majesty symbol) a psané logo, které se od té doby objevuje na všech jejich promo materiálech. Tyto materiály bývají označeny alespoň jedním oficiálním logem Dream Theater na přední straně obalu s jedinou výjimkou desky Once in a LIVEtime. Přestože skupina upustila od svého původního jména Majesty, symbol zůstal oficiálním logem kapely.

Majesty symbol je inspirován pečetí skotské královny Marie a byl přepracovaný Charliem Dominicim pro album When Dream and Day Unite.

Charakteristika písní

Dream Theater používají mnoho různých technik pro psaní textů svých písní, což je nejpatrnější v pozdějším období kariéry, jelikož jim jejich nahrávací společnost poskytuje větší volnost při tvorbě textů.

Počínaje albem Train of Thought začala kapela úmyslně vkládat do své hudby malé skryté části, jako balíček pro své zapálené fanoušky. Nejznámější z těchto takříkajíc „oříšků“ se objevuje v písni „In the Name of God“ a je to část známého výroku Mike Portnoye – „eat my ass and balls“ (česky: sežer mou prdel i koule) zakódovaný v morseovce šikovně skryté za mixáží písně (hlavně v úseku na 5:50 až 6:07 minutě). Od té doby fanoušci Dream Theater aktivně vyhledávají tyto drobné zvláštnosti, které ovšem příliš nezaujmou běžného posluchače.

Některé z technik skládání písní používané skupinou během jejich působení:

• Zvuk gramofonu, který je slyšet na konci písně „Finally Free“ na albu Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory je stejný jako zvuk na začátku písně „The Glass Prison“ z jejich následujícího alba Six Degrees of Inner Turbulence. Akord, kterým zazní do ztracena konec alba Six Degrees of Inner Turbulence je stejný jako akord ve který se promění píseň „As I Am“ na následujícím albu Train of Thought. Nota kterou hrají klávesy na konci písně „In the Name of God“ z Train of Thought, je stejná jako nota která otvírá píseň „The Root of All Evil“ na dalším albu Octavarium, i když toto album začíná stejnou notou na klavír, kterou i končí.
• Tři části písně „The Glass Prison“ z alba Six Degrees of Inner Turbulence, dvě části písně „This Dying Soul“ z alba Train of Thought a dvě části písně „The Root of All Evil“ z Octavaria obsahují prvních sedm taktů z dvanáctitaktové suity s textem Mika Portnoye, který vypráví o jeho účasti na dvanáctistupňovém protialkoholním programu Billa W. Tyto tři písně sdílejí některé stejné rify, hudební témata i texty. Portnoy projevil svůj zájem o hraní těchto taktů postupně po dokončení suity a každou část zvlášť věnoval Wilsonovi. Písně mají po textové i hudební stránce vztah s písněmi „Mirror“ a „Lie“ z alba Awake, na kterém píseň „Mirror“ pojednává o Portnoyově alkoholismu
• Dream Theatre často používají při komponování techniku, při které rozšiřují části písně pokaždé, když tuto část použijí. Jako příklad můžeme uvést „6:00“ z alba Awake, kde po intru začíná skupina už skoro hrát refrén, ale nezahraje ho a začne s další slokou (v 1:33 minutě). Když má potom znovu přijít refrén, zahrají z něho jen část (v 2:11 minutě). Píseň potom pokračuje a když se opět vrátí k refrénu, zahrají ho už celý (minuta 4:41). Tuto techniku nalezneme také v písních „Peruvian Skies“, „Blind Faith“, „Endless Sacrifice“ a další.
• Hudební citace (hudební téma, lehce přetvořené a použité v jiném hudebním kontextu) je technika, kterou proslavil Charles Ives. Dream Theatre ji použili například zde:
  • Sólo v „Take Away my Pain“ (minuta 3:35) je citované v sólu „These Walls“ (minuta 4:43).
  • Téma písně „Wait for Slede“ je později použito v písni „Learning to Live“ (minuta 8:11) a také dvakrát v písni „Just Let Me Breathe“ (v minutách 3:39 a 5:21).
  • Téma písně „Learning to Live“ je použité v „Another Day“ (minuta 2:53).
  • Téma písně „Space-Dye Vest“ je použité hned několikrát na celém albu Awake.
  • Jedna z hlavních melodií písně „The Mirror“ je použitá jako outro ve skladbě „Lie“ na albu Awake (minuta 5:14).
  • Jedno z témat písně „Erotomania“ je citováno v písni „A Change of Seasons“ (minuta 2:48)
  • Jedna z melodických linek v „Metropolis Pt 1 (The Miracle and the Sleeper)“ (minuta 8:28) se opakuje v „Overture 1928“ (minuta 1:34) z alba Metropolis Pt. 2: Senes from a Memory a v druhém refrénu skladby „Home“ (minuta 6:49), kde je změněno pouze jedno slovo. Navíc některé slova z písně „Metropolis Pt 1“ jsou recitovány v „Home“ (minuta 5:17). V podstatě celé Senes from a Memory je plné hudebně-lyrických citací z „Metropolis Pt 1“ a píseň „Dance of Eternity“ je celé zkonstruovaná z různých částí které jsou součástí původního alba. Navíc Mike Portnoy hraje během skladby „Home“ rytmus z „Metropolis Pt 1“ (minuta 2:35). Tento koncept pak vysvětluje na instruktážním DVD s názvem „Liquid Drum Theatre“.
• Části každé písně na alba Octavarium hrají jako pozadí ve čtvrté části písně „Octavarium“ (minuta 18:40). Pořadí písní:
  • základ: „Take all of me“ z Root of All Evil (minuta 3:03)
  • sekunda: „Don’t let the day go by“ z The Answer Lies Within (minuta 4:21)
  • tercie: „Tear Down These Walls For Me“ z These Walls
  • kvarta: „I walk beside you“ z I Walk Beside You (minuta 1:06)
  • kvinta: „Hysteria“ z Panic Attack (minuta 3:35)
  • sexta: „Chat would you say“ z Never Enough (minuta 2:49) – tento úsek je nejlépe slyšitelný
  • septima: „All praised and sacrificed sons“ z Sacrificed Sons (minuta 3:26)
  • oktáva: „Medicate me“ z Octavarium (minuta 10:08)
• Hudební citace jiných interpretů v hudbě Dream Theater:
  • Ve „Fatal Tragedy“ se dvakrát objevuje „Acid Rain“ od Liquid Tension Experiment (stopa 4:21 a 6:33)
  • Ve „Sacrified Sons“ se objevuje linka z Teddy Bears Picnic (stopa 7:02)
  • Píseň Jingle Bells je na „Octavarium“ (stopa 17:47)
  • Battle Hymn of the Republic se objevuje v pozadí písně "In the Name of God" (stopa 12:56)
  • Píseň od The Beatles "Within You Without You" se objevuje v písni "To Live Forever" na videu Images and Words: Live in Tokyo
• Texty jiných skladatelů, které se objevují v textech Dream Theater:
  • Třetí část „Octavaria“, která se nazývá Full Circle je ódou Mika Portnoye na progresivní rock. Text obsahuje spoustu slovních hříček na seznam jeho blíbených písní, kapel a dalších věcí. Jsou to například: Day Tripper, Lucy In The Sky With Diamonds, Get Back od Beatles, Supper's Ready a The Cinema Show od Genesis, Careful With That Axe Eugene a Yes' Machine Messiah od Pink Floyd, a také My Generation (The Who), Show Me The Way (Peter Frampton), Light My Fire (The Doors), Day For Night (Spock's Beard), Sailing On The Seven Seas of Rhye (Queen), Seize The Day/Diem (téma jejich písně z roku 1995 "A Change Of Seasons"), Gabba Gabba Hey (z písně "Pinhead" by The Ramones), a Hey Hey My My (Neil Young). Uveden je zde i herec Owen Wilson, bývalý vokalista Judas Priest Tim "Ripper" Owens, frontman skupinyVan Halen David Lee Roth, Wilson Phillips, Jack the Ripper, Cheech and Chongův "Dave's not here, man…", a Nightmare Cinema.
  • Také na „Octavariu“ (stopa 14:00) je ukázka, osoby říkající „This is where we came“. Tato ukázky je pravděpodobně referencí na „The Wall“ od skupiny Pink Floyd. Na konci The Wall totiž můžeme zaslechnout hlas říkající „Isn’t this where…” a na začáku desky stejný hlas říká “…we came in?” Toto je pravděpodobně ukázkou téma celého Octavaria - jak se věci stále dokola opakují.

Mike Portnoy odchází

Dne 8. září 2010 bubeník Mike Portnoy ohlásil svůj odchod z kapely. V oficiálním prohlášení uvedl, že potřebuje pauzu. Na jeho místo byl do kapely přijat Mike Mangini.

Zdroj: Wikipedia.org