Gaetano Donizetti

Domenico Gaetano Maria Donizetti (29. listopadu 1797 Bergamo – 8. dubna 1848 Bergamo) byl italský operní skladatel. Jeho nejslavnější dílo je opera Lucie z Lammermooru (1835). Operní scény celého světa uvádějí velmi často jeho další díla, např. Nápoj lásky (1832), Robert Devereux (1837) nebo Don Pasquale (1843). Donizetti byl spolu s Vincenzem Bellinim a Gioacchinem Rossinim vůdčí osobností v operním skladatelském stylu bel canto.

Životopis

Mládí

Narodil se v Bergamu v roce 1797 ve velmi chudé rodině, v níž nebyla žádná hudební tradice. Jeho otec byl hlídač městské zastavárny a Gaetano byl nejmladší z jeho tří synů. Přesto se začal učit hudbě u Giovanniho Simona Mayra. Ten byl knězem v Bergamském hlavním kostele (ale též skladatelem úspěšných oper). Donizetti neměl nijak zvláštní úspěch jako zpěvák v chlapeckém sboru, ale v roce 1806 byl jedním z prvních žáků, kteří se zapsali do školy Lezioni Caritatevoli, založenou právě Simonem Mayrem v Bergamu a kde se mu i dalším dostalo plného stipendia. Tato škola byla založena z charitativních důvodů, aby pomohla mladým talentovaným žákům, kteří byli bez finančních prostředků.

Dospělost

Donizetti zde detailně vystudoval umění fugy a kontrapunktu, a zde také začal svoji operní kariéru. Nejprve napsal několik menších skladeb pod dohledem Paola Zancy a vzápětí napsal svou čtvrtou operu Zoraida di Granata. Tato práce přímo ohromila Domenica Barbaiu, prominentního divadelního impresária a Donizettimu byla nabídnuta smlouva pro Neapol. Psal a skládal v Římě a Miláně a k tomu navíc i v Neapoli a dosáhl tak značného úspěchu na všech uvedených operních scénách (téměř každá z jeho 31 oper, složených v rozmezí pouhých 12 let, měla úspěch u publika, ale pro kritiky byla tato díla často nezajímavá). Dosud však nebyl dost dobře znám v zahraničí, ale to až do roku 1830, kdy jeho Anna Bolena měla premiéru v Miláně. Téměř okamžitě se stal se slavným po celé Evropě. Další opera Nápoj lásky (L'elisir d'amore), komedie vytvořená v roce 1832, následovala záhy; je to jedno z mistrovských děl komické opery, podobně jako opera Don Pasquale, napsaná v roce 1843.

Krátce poté (ve skutečnosti za 3 roky po Nápoji lásky, v roce 1835) složil Donizetti operu Lucia di Lammermoor, své nejslavnější dílo z oboru tragické opery a jedno z nejlepších děl ve stylu bel canta vůbec. Svými kvalitami dosahuje úrovně Belliniho Normy. Po úspěchu Lucrezie Borgie (1833) se jeho reputace ještě více upevnila. Donizetti následoval příkladů Rossiniho a Belliniho a navštívil Paříž. Zde však jeho opera Marino Falerio v porovnání s Belliniho Puritány víceméně propadla a Donizetti se vrátil do Neapole. Zde pak vytvořil své již zmiňované mistrovské dílo Lucia di Lammermoor. Jak jeho sláva rostla, rostly i jeho závazky, neboť měl smlouvy jak v Itálii, tak i ve Francii. V roce 1838 se znovu přesunul do Paříže a to po zásahu cenzury proti uvedení další opery Poliuto, která operu jednoduše zakázala (s odůvodněním, že prý dílo s tak vážným náboženským obsahem nelze uvádět v divadle); v Paříží napsal operu Dcera pluku (La fille du régiment), která se stala dalším velkým úspěchem.

Donizettiho manželka, Virginie Vasselli, porodila tři syny, z nichž žádný nepřežil. Během jediného roku zemřeli jak jeho rodiče, tak i manželka a děti při epidemii cholery. V roce 1843 se u Donizettiho objevily příznaky pokročilé syfilitidy, které se dále prohlubovaly natolik, že byl uzavřen do ústavu a v roce 1845 byl přáteli převezen do Paříže, kde byla mnohem lepší ústavní péče. Po návštěvách přátel, zvláště Giuseppe Verdiho, byl převezen zpět do rodného Bergama, kde po dvou letech totálního duševního rozkladu a utrpení v dubnu roku 1848 zemřel.

Hudební tvorba

Donizetti je nejznámější svými operními díly, ale věnoval se i dalším hudebním formám, kde vytvořil řadu pozoruhodných děl. Byla to hudba církevní, poměrně hodně smyčcových kvartet a několik děl orchestrálních. Jeho starší bratr Giuseppe se v roce 1828 stal generálním instruktorem hudby u dvora sultána Mahmuta II. (1808-1839).

Donizettiho hlasový styl obohatil tradici bel canta, kterou začali a zpopularizovali Gioacchino Rossini a Vincenzo Bellini. Tito tři skladatelé jsou obecně uznáváni jako zakladatelé tohoto stylu, jehož vrchol byl na počátku 19. století. Během jeho života a ještě dosti dlouho po smrti se Donizettiho práce těšily značné popularitě, ale začátkem 20. století byly téměř úplně zastíněny vážnými mistrovskými díly Wagnera, Verdiho a Pucciniho. Dost k tomu přispělo i to, že díla z období bel canta jsou technicky velice náročná na pěveckou techniku. Zpěváků, kteří bel canto perfektně ovládají, bylo tehdy poskrovnu, a tak díla všech tří skladatelů (Rossiniho, Donizettiho a Belliniho) zapadla na dobu skoro 60 let. Nicméně zhruba od roku 1950 zájem o bel canto opět vrostl a Donizettiho opery Lucie z Lammermooru, Dcera pluku, Don Pasquale a Nápoj lásky byly převzaty mnoha operními scénami do standardního repertoáru.

Zdroj: Wikipedia.org