Horace Silver

Žánry: funky , piano , jazz , relaxační , skladatel

Popis interpreta Horace Silver Upravit životopis

Horace Silver (* 2. září 1928, Norwalk, Connecticut) je americký jazzový pianista a skladatel. Jeho otec, známý pod jménem John Tavares Silva, pochází z Kapverdských ostrovů, jeho matka má irsko-americký původ. Silver je pionýrem jazzového stylu hard bop, je také znám svým osobitým smyslem pro humor a téměř funky hrou na klavír. Mezi své hudební vlivy řadí gospel, africkou a latinskoamerickou hudbu, on sám ovlivnil také vznik soul jazzu.

První hudební krůčky

Začal nejdříve hrát na tenorsaxofon, později ale přesedlal na klavír. Jeho hru na saxofon nejvíce ovlivnil Lester Young, vzorem hry na klavír pak byl hlavně Bud Powell. Silvera objevil v roce 1950 saxofonista Stan Getz. Bylo to při jejich společném vystoupení v malém jazzklubu v Hatfordu ve státě Connecticut, kdy Silverovo trio doprovázelo Getze. Několik jejich společných koncertů pak vyústilo ve nahrávání tří Getzových skladeb. Pro Silvera to tehdy byla první zkušenost s nahráváním.

V roce 1951 se odstěhoval do New Yorku, kde se každé pondělí účastnil jazzových jamů v klubu Birdland. Tehdy si ho také všimlo vedení z nahrávací společnosti Blue Note. Vedlo to až k podpisu nahrávací smlouvy. Jejich vzájemná spolupráce trvala až do roku 1980. V New Yorku také spolu s bubeníkem Art Blakeym založil legendární jazzový ansámbl The Jazz Messengers.

V letech 1952–53 se se svým triem zúčastnil třech nahrávacích session. Za bicími tu vždy seděl Art Blakey, u kontrabasu se vystřídali Gene Ramsey, Curly Russell a Percy Healt. Jejich spojení vydrželo čtyři roky, během nichž vznikla řada alb. Jedno z nich (vydané jako dvě samostatné desky) – A Night at Birdland – je některými hudebními kritiky označováno jako první hardbopová nahrávka. S duem Silver–Blakey tu hrají Russell na kontrabas, Clifford Brown na trubku a Lou Donaldson na saxofon. Horace Silver byl také při nahrávání jiného vlivného hardbopového alba – Walkin’ od Milese Davise.

Léta u Blue Note

Od roku 1956 nahrával pod svým vlastním jménem pro label Blue Note. Byl dokonce blízkým přítelem Alfreda Liona, který byl jedním z majitelů. Ten také povolil, aby si sám produkoval své desky, což bylo v této době dost neobvyklé. Během let nahrávání pro Blue Note pomohl utvářet jazzový styl hard bop, který vnáší do jazzu prvky gospelu a rhythm and blues. Vliv gospelu je dobře slyšet na jednom z největších Silverových hitů – The Preacher, který sice nechtěl nahrávat, ale Lion ho k tomu dokázal přesvědčit.

Jeho nahrávky z této doby jsou plné rytmických změn a pestrých hudebních nápadů, což mu přineslo široké hudební publikum. Silverova hra na piáno se měnila od agresivní, téměř až perkusivní, hry až k svěží romantické hře. V jeho bystrém používání repetic se dá vysledovat počátek funky, a to ještě dlouho před tím, než se tento styl ujal. Během této doby si v jeho bandu zahrály budoucí jazzové hvězdy, mezi něž patřili saxofonisté Junior Cook a Hank Mobley, trumpetista Blue Mitchell a bubeník Louis Hayes. V této době vznikla klíčová alba jako: Horace Silver Trio (1953), Horace Silver and the Jazz Messengers (1955), Six Pieces of Silver (1956) a Blowin' the Blues Away (1959), na kterém je jeho slavná skladba Sister Sadie.

Pozdější léta

Po tom, co mu vypršela smlouva u Blue Note, pokračoval v nahrávání svěží hudby. Jeho album Continuity of Spirit (1985), které vyšlo na jeho vlastním labelu Silveto, obsahuje jeho výjimečnou spolupráci s orchestrem. V devadesátých letech odpověděl na vlnu funky a popu, která čerpala z jeho hudebních nápadů, deskou It's Got To Be Funky (Columbia, 1993). Nyní žije se svou rodinou v Kalifornii. V roce 2008 se objevily zprávy, že Silver trpí Alzheimerovou chorobou.