Popis interpreta Jean-Baptiste Lully Upravit životopis
Jean Baptiste Lully, původně italsky Giovanni Battista Lulli (28. listopadu 1632, Florencie – 22. března 1687, Paříž) byl francouzský hudební skladatel italského původu. Patří k významným francouzským skladatelům období baroka a je faktickým tvůrcem francouzské národní opery, francouzského typu operní ouvertury a rozvinul také recitativ ve francouzském jazyku. Byl nejvlivnějším a nejúspěšnějším skladatelem období vlády Ludvíka XIV. ve Francii.
Dětství a mládí
Narodil se v rodině florentského mlynáře Lorenza de Lully a jeho manželky Kateřiny Del Sera. Od dětství projevoval velké hudební nadání a tak se mu v tomto směru dostalo i patřičného vzdělání u Františkánů. Naučil se hrát na kytaru, housle a cembalo. V roce 1646 si nadaného čtrnáctiletého chlapce povšiml Roger Lotrinský, rytíř de Guise, který navštívil Florencii během svých cest. Jean Baptist Lully byl na jeho osobní přímluvu přijat do služeb Anny Marie Louisy Orléanské a odcestoval do Francie. Marie Louisa Orleánská byla dcerou Gastona Orleánského a sestřenicí Ludvíka XIV. a mladý Jean Baptist se tak dostal rovnou do společnosti vznešeného královského dvora. Zpočátku dělal společnost své paní v jejím paláci Tuilerie, provozoval hudbu, vedl s ní konverzaci v italštině, vystupoval jako herec a tanečník v divadelních představeních. Musel se ale také starat o její oblečení, o to, aby v zimě nevyhasla kamna a stále bylo v zásobě dost svící. Zároveň se stále zdokonaloval ve hře na hudební nástroje a začal komponovat. Bylo jen otázkou času, kdy si jeho mimořádného talentu povšimne samotný král Ludvík XIV.
Závratná kariéra
Nejprve se stal členem dvorní kapely (Vingt-quatre violons). Brzy nato už zastával místo kapelníka nové kapely (Petits violons), pro kterou složil mnoho baletů a tanců, kdy se některých jeho her účastnil jako tanečník i Ludvík XIV.. V těchto letech si získal královu důvěru a stal se jeho tajemníkem. Hudbu pro krále skládal Lully od roku 1650 a na přelomu let 1652 a 1653 přešel do služeb Ludvíka XIV. také jako baletní tanečník. V roce 1653 byl Lully jmenován dvorním skladatelem. V roce 1661 se stal v Academii Frances učitelem baletního tance. V roce 1672 získal od krále privilegium k provozování Královské akademie hudby a tance. Pro krále stále skládal opery, ouvertury a baletní hudbu. Stal se přítelem a spolupracovníkem Molièra a společně vytvořili pro krále celou řadu velmi úspěšných divadelních představení. V roce 1680 mu byl přiznán šlechtický titul.
Osobní život
Jean Baptist Lully byl znám svou prudkou a temperamentní povahou. Měl také velmi osobitý smysl pro humor a k okolí se často choval posměšně a povýšeně, což mu u dvora zajistilo celou řadu nepřátel. Na popularitě mu nepřidala ani jeho obliba u krále a obrovský majetek, který postupem času získal. V roce 1662 se oženil s Madeleine Lambertovou, s níž měl několik dětí. V roce 1685 ale málem přišel o vše, čeho se mu u dvora podařilo dosáhnout. Jean Baptist Lully se po celý život projevoval v intimní sféře jako bisexuál a právě v roce 1685 vyšel najevo jeho milenecký poměr s mladíkem jménem Brunet, který byl u královského dvora pážetem. Král Ludvík XIV. byl tímto homosexuálním skandálem velmi pobouřen. V té době byla homosexualita trestána ve Francii smrtí, ale tak drastické opatření nemohl král nikdy schválit už proto, že Filip Orleánský, králův bratr, byl také homosexuál. Lullymu se ale Ludvík XIV. pomstil jinak. Nenavštívil ani jedno představení jeho Armidy, což ješitného Lullyho zdrtilo.
Smrt
8. ledna 1687 se při dirigování svého díla Te Deum, zkomponovaného na oslavu uzdravení Ludvíka XIV., prudce udeřil bodcem těžké taktovky do palce u nohy. 22. března 1687 zemřel na následky gangrény, kterou mu toto zranění způsobilo.
Dílo
Jeho díla, především opery, byla velmi populární a některá z nich se v pařížské opeře hrála 120 let. Jeho díla vychází z antické tragédie, jako první plně využíval kostýmů a tance. Některá jeho díla otextoval Molière.
Opery
- Cadmus et Hermione (1673)
- Alceste ou le Triomphe d'Alcide (1674)
- Thésée (1675)
- Atys (1676)
- Isis (1677)
- Psyché (1678)
- Bellérophon (1679)
- Proserpine (1680)
- Persée (1682)
- Phaëton (1683)
- Amadis de Gaule (1684)
- Roland (1685)
- Armide & Renaud (1686)
- Achille & Polyxène (1687) (dokončil Pascal Colasse)
Pastorále
- Pastorale Comique (1657}
- Les Fêtes de l'Amour et de Bacchus (1672)
- Acis et Galatée (1686)
Balet
- Alcidiane (1658)
- La Raillerie (1659)
- La Revente des habits du ballet et comédie (1661)
- L'Impatience (1661)
- Les Saisons (1661)
- Les Arts (1663)
- Les Noces de village (1663)
- Les Amours desguisés (1664)
- Palais d'Alcine (1664)
- Le Naissance de Vénus (1665)
- Les Gardes (1665)
- Mascarade du Capitaine (1665)
- Petit Ballet de Fontainebleau (1665)
- Les Muses ((1666)
- Le Carnaval (1668)
- Flore (1669)
- La Jeunesse (1669)
- Les Jeux pythiens (1670)
- Ballet des Nations (1670) v Le Bourgeois Gentilhomme
- Le Temple de la paix (1685)
Balety, na kterých se Lully podílel jako spoluautor
- Mascarade de la Foire de St-Germain (1652)
- La Nuit (1653)
- Les Proverbes (1654)
- Le Temps (1654)
- Les Plaisirs (1655)
- Les Bienvenus (1655)
- Psyché ou la Puissance de l'Amour (1656)
- Les Galanteries du temps (1657)
- Les Plaisirs troublés (1657)
- Le Triomphe de Bacchus dans les Indes (1666)
Baletní komedie
- Les Plaisirs de l'île enchantée (1664)
- La Princesse d'Elide (1664)
- Le Bourgeois Gentilhomme (Měšťák šlechticem) (1670)
Komedie
- L'Impromptu de Versailles (1663)
- Le Mariage forcé (1664)
- L'Amour médecin (1665)
- Le Sicilien (1667)
- Georges Dandin (1668)
- Monsieur de Pourceaugnac (1669)
- Les Amants Magnifiques (1670)
- La Comtesse d'Escarbagnas (1671)
Balet tragédie
- Psyché (1671)
Divertissements
- Le Grand Divertissement de Versailles (1668) v Georges Dandin
- Le Divertissement de Chambord (1669) v Monsieur de Pourceaugnac
- Le Divertissement Royal (1670) v Les Amants Magnifiques
- Idylle sur le Paix (1685)
Eclogues (Églogues)
- La Grotte de Versailles (1668)
Interludia
- Les Noces de Pélée et de Thétis (1654)
- Xerxes (1660)
- Hercule amoureux (1662)
- Oedipe (1664)
Grands Motets
- Jubilate Deo (1660)
- O Lachrymae Fideles (1664)
- Miserere (1664)
- Plaude Laetare Gallia (1668)
- Te Deum (1677)
- De Profundis (1683)
- Dies Irae (1683)
- Exaudiat te Dominus (1683)
- Quae Fremuerunt (1685)
- Benedictus (1685)
- Notus in Judaea Deus
Petits Motets
- Anima Christi
- Ave Coeli
- Dixit Dominus
- Domine Salvum Regem
- Exaudi Deus
- Laudate Pueri
- O Dulcissime
- Omnes Gentes
- O Sapientia
- Regina Coeli
- Salve Regina
Ostatní práce
- Dialogue de la Guerre avec la Paix (1655)
- Première marche des mousquetaires (1658)
- Courage, Amour, la Paix est faite (1661)
- Douce et Charmante Paix (1661)
- Ingrate Bergère (1664)
- Qui les saura, mes secrètes amours (1664)
- Branles (1665)
- Trios pour le coucher du roi (1665)
- Belle inhumaine, soulagez la peine (1665)
- Savez-vous bien, la belle (1665)
- La langueur des beaux yeux (1666)
- Que vous connaissez peu trop aimable Climène (1666)
- Si je n'ai parlé de ma flamme (1666)
- En ces lieux, je ne vois que des promenades (1668)
- Ah, qu'il est doux de se rendre à l'empire de l'Amour (1668)
- Le printemps ramène la verdure (1668)
- Depuis que l'on soupire sous l'amoureux empire (1668)
- Marches et batteries de tambour (1670)
- Sans mentir on est bien misérable (1671)
- Marche (1672)
- Marches pour le régiment de Savoie (1685)
- Pièces de symphonies, Airs pour Mme la Dauphine (1683)
- Airs pour le Carrousel de Monseigneur (1686)
- Il faut mourir, pécheur (1687)
- Gigue
- Marches dont la Marche des Dragons du Roi, la Marche du Prince d'Orange
- Aunque prodigoas
- Soca per tutti
- A la fin petit Desfarges
- D'un beau pêcheur, la pêche malheureuse
- Un tendre coeur
- Non vi è più bel piacer
- Le printemps, aimable Sylvie
- Tous les jours cent bergères
- Viens, mon aimable bergère
- Où êtes-vous allées, mes belles amourettes
- Nous mêlons toute notre gloire
- Pendant que ces flambeaux
- J'ai perdu l'appétit
- Venerabilis barba capucinorum
Zdroj: Wikipedia.org