Jules Massenet

Žánry: klasická , francouzská , romantická , opera , skladatel

Popis interpreta Jules Massenet Upravit životopis

Jules Émile Frédéric Massenet (12. května 1842, Montaud, St. Etienne, Francie – 13. srpna 1912, Paříž, Francie) byl francouzský skladatel období romantismu. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté pomalu upadly do zapomnění a teprve v osmdesátých letech začalo jejich znovuobjevení. Mezi jeho nejznámější opery patří nepochybně Manon (1884) a Werther (1892).

Život

Massenet se narodil ve vesnici Montaud, nyní v části Saint-Étienne, jako syn mistra kovolijce. Když mu bylo jedenáct, odstěhovala se jeho rodina do Paříže, kde získal první poznatky o hudbě od své matky, která rovněž učila i jiné žáky, aby si rodina přilepšila. Od svých jedenácti let navštěvoval pařížskou konzervatoř a činil značné pokroky, především pod vedením skladatele Ambroise Thomase (1811 - 1896), na to, v roce 1863 získal prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo strávit čtyři roky ve vile Medici, kde se seznámil také s Lisztem. Začal dávat hodiny klavíru a získával zkušenosti s divadlem a populární hudbou tím, že příležitostně hrál na bicí nástroje v orchestru pařížské Opery a po barech.

Po návratu do Paříže se 8. října 1866 oženil se svou žačkou Constancií de Saint-Marie a v následujících letech byla na doporučení Thomase jeho opera La Grand'tante uvedena v Opéra-Comique. Byla to první část celého cyklu oper, které měl Massenet v následujících pětačtyřiceti letech svého života napsat; poslední premiérou jeho života byla opera Řím (Roma) v Monte Carlu v roce 1912.

Jules Messenet patřil k těm skladatelům, kteří měli velký úspěch už za svého života. Poprvé se úspěch dostavil s oratoriem Marie-Magdeleine z roku 1873, ale byla to opera Le Roi de Lahore o čtyři roky později, díky níž se stal slavným. Jeho největší úspěch mu však přinesla opera Manon, inspirovanou Abbé Prévostovou novelou (použitou rovněž Puccinim v opeře Manon Lescaut), vyprávějící příběh kurtizány a jejího idealistického mladého milence, Chevalliera de Grieux. Další kurtizán, tentokrát z Egypta ze čtvrtého století, je postavou také úspěšné opery Thais (1894). Mužskou postavu zobrazil v opeře Le Cid (1885), Werther (1892), a Don Quijotte z roku 1910, který byl jeho posledním větším úspěchem. Jeho sláva pronikala i za hranice Francie, a proto se i některé premiéry konaly v důležitých operních centrech Evropy, například Werther byl uveden ve Vídni a La Navarraise v Londýně.

Mnoho let také působil jako učitel skladby na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v roce 1878 a setrval zde až do své smrti - do roku 1912.

Dílo

Dílo Julesa Messeneta zahrnuje místo oper, kterého ho tak proslavili, i v menším množství duchovní hudbu, balety, scénickou hudbu pro divadlo a mnoho písní. Mezi jeho reprezentativní díla patří hlavně: Manon (1884), Werther (1892), Thais (1894), Le Cid (1885) nebo například Le Jongleur de Notre-Dame (1902).