Mark Lanegan

Mark Lanegan (* 25. listopadu 1964) je americký rockový/ grungeový hudebník a písničkář.

Životopis

Hudbě se začal věnovat v 80. letech, kdy spolu s Gary Lee Connerem, Van Connerem a Markem Pickerelem dali dohromady grungeovou skupinu Screaming Trees (Křičící stromy), se kterou vydali dohromady 7 alb, mimo jiné Sweet Oblivion z roku 1992 nebo Dust (1996). V roce 1998 v rozhovoru pro časopis No Depression se Lanegan vyjádřil k tomu, co pro něj setkání s bratry Connerovými a založení skupiny znamenalo: „Je to sice fráze a ne zrovna nejbystřejší, ale vím, že nebýt Screaming Trees, asi bych tu nebyl. Lee Conner (kytarista Trees) mě naučil zpívat, notu od noty. Ve 20 jsem neměl střechu nad hlavou, za sebou první oplítačky se zákonem, byl jsem zrovna venku z vězení a tihle kluci chodili do církevní školy a mluvili slušně. Zařídili mi bydlení a práci, vymáhání nesplácených elektrospotřebičů. Nemyslím si, že bych se býval dal na hudbu. Nedocházelo mi, že hudba se mnou byla celý život. Vždycky jsem měl takový pocit, že tam něco je. Když jsem objevil, že to je hudba, byla to opravdu úleva. Stejně tak jako mít tyhle kluky, kteří se mnou z nějakého důvodu chtěli být.“[37] V době působení ve skupině začal Lanegan také svou sólovou kariéru.

Kariéra

V roce 2000 se Screaming Trees po delším období nečinnosti rozešli a přestože se Lanegan stal načas stálým členem Queens of the Stone Age, nadále spolupracoval i s jinými umělci, např. Melissou Auf der Maur, Martinou Topley Bird, či skupinami Creature with the Atom Brain a Twilight Singers svého přítele Grega Dulliho, se kterým od roku 2003 spolupracuje v rámci Gutter Twins. Queens of the Stone Age v roce 2005 opustil. Výrazně se podílel na dvou nahrávkách elektronického dua Soulsavers a třech albech Isobel Campbell, bývalé zpěvačky a cellistky Belle and Sebastian. Jeho poslední sólové studiové album Bubblegum vyšlo v roce 2004. Spolu s Gregem Dullim se dělí o sólový zpěv v rockové skupině Gutter Twins, která vydala svůj dlouho očekávaný debut Saturnalia v roce 2008 v nakladatelství Sub Pop. Na jeho podporu Gutter Twins následně více než rok koncertovali, v hlasité elektrické i tišší akustické podobě. Lanegan se také průběžně účastní turné k aktuálním nahrávkám Soulsavers a Isobell Campbell. Na jaře 2010 se po několika letech vydal na akustické turné.

Sólové nahrávky a další projekty

V roce 1990 vydal Lanegan své první sólové album The Winding Sheet na labelu Sub Pop (u kterého v té době kotvili i jeho přátelé z kapel Nirvana, Soundgarden nebo Afghan Whigs). Lanegan uvedl, že album vzniklo následně po projektu předělávek legendárního bluesmana Leadbellyho, na kterém pracoval s Markem Pickerelem, Kurtem Cobainem a Kristem Novoselicem[1].[5] Tento projekt neměl dlouhého trvání, postupem času se z něj vyvinul Laneganův sólový debut, do kterého se zapojili i další muzikanti. Z nahrávek Leadbellyho skladeb se na Winding Sheet dostala píseň Where Did You Sleep Last Night? (Nirvanovský komplet With the Lights Out obsahuje také song Ain't It a Shame.[5]) Cobain se na Laneganově debutu objevil také ve sborech v písni Down in the Dark.[6] Většina alba byla nahrána v sestavě Mark Pickerel bicí, Mike Johnson kytary (později hrál na basu v Dinosaur Jr), Steve Fisk piano a klávesy a Jack Endino basová kytara.[5]

Druhé album Whiskey for the Holy Ghost (Whiskey pro Ducha Svatého) z roku 1994 bylo mnohem soudržnější nahrávkou obsahující písně jako např. The River Rise, Sunrise, Borracho, Riding the Nightingale či Beggar's Blues.[5] Album vznikalo bezmála tři roky a téměř nespatřilo světlo světa, neboť Lanegan byl v jednom momentu rozhodnut vyhodit kotouče s nahrávkami do řeky, v čemž mu na poslední chvíli zabránil producent Jack Endino.[5] (Skladbu Kingdoms of Rain Lanegan znovu nahrál v roce 2007 se Soulsavers a vyšla jako singl.) Časopis Mojo o něm v roce 2004 napsal: Strhující barokně bluesové aranže vykreslují příběhy o "konzumaci" a lítosti zpívané mladým mužem, který předčasně zestárl.[39] A sám Lanegan ve stejném článku dodal: „Fakt, že se to lidem líbilo, v určitém ohledu mojí psychóze přidal. Mike Johnson odešel, když jsme byli v polovině. Asi pětkrát nebo šestkrát jsem to mixoval a skládal jsem další a další písničky. A původní záměr, i když tomu možná nebudete věřit, byl to vše nahrát během tří dnů. Protože jsme s Johnsonem slyšeli, že tak dlouho trvalo nahrání Astral Weeks (album Van Morrissona – pozn. překl.). Ze tří dnů se staly čtyři roky [sic].“

V roce 1995 se Lanegan objevil na albu Above projektu Mad Season, v jehož čele byl Laneganův přítel Layne Staley (Alice in Chains). Mad Season dali na konci roku 1994 dohromady Staley, Mike McCready z Pearl Jam, Barrett Martin ze Screaming Trees a John Baker Saunders z The Walkabouts. Lanegan účinkoval v písních Long Gone Day a I'm Above.[7] V roce 1998 vyšlo další sólové album Scraps at Midnight (Půlnoční skicy). Lanegan ho nahrál spolu s dlouholetým přítelem a spolupracovníkem Mikem Johnsonem předchozí zimu na ranči v kalifornské oblasti Joshua Tree.[5]

Čtvrté studiové album bylo vydáno v roce 1999. Na jeho počátku byly strany B singlů ze Scraps at Midnight. Dvě písničky z tohoto nahrávání se objevují na singlu Hotel. Zúčastnění byli spokojení s průběhem nahrávek a přidali proto několik dalších skladeb a celek dostal jméno I'll Take Care of You (Postarám se o tebe). Na albu se objevují předělávky písní předních folkových, R&B a punkových interpretů, jako jsou např. Tim Hardin, Booker T. and the MGs nebo Laneganův přítel Jeffrey Lee Pierce, stejně jako legenda country Buck Owens.[5]. V roce 1999 Lanegan také spolupracoval na albu k poctě nevyléčitelně nemocnému spoluzaklateli skupiny Moby Grape Skipu Spenceovi.[8]

V roce 2001 vyšlo páté studiové album Field Songs (Písně z terénu), o kterém Lanegan pro časopis Mojo v roce 2004 řekl [39]: „Zkusil jsem udělat znovu své druhé album. Nikoli jeho pokračování, ale stejnou nahrávku, z jiného úhlu pohledu. Z druhé strany plotu. Její líc. Můj život „v terénu“, naostro. Jedno album jsem udělal v pominutí smyslů a druhé vzniklo v příčetnějším stavu.“ Na albu hostoval Laneganův přítel Duff McKagan, a výrazně na něj přispěl i bývalý basista Soundgarden Ben Shepherd.[9] V roce 2003 se objevil na albu Blackberry Belle skupiny Grega Dulliho Twilight Singers, se kterým si zazpíval epickou závěrečnou píseň Number Nine. Šlo o první z mnoha spoluprací s Dullim a Twilight Singers.[10]

Na albu Bubblegum (2004), které vyšlo pod hlavičkou Mark Lanegan Band, si s Laneganem zahrála plejáda předních umělců, jako jsou třeba P. J. Harvey, Josh Homme a Nick Oliveri z Queens of the Stone Age (QOTSA), Greg Dulli z Afghan Whigs a Twilight Singers, Dean Ween z Ween nebo Duff McKagan a Izzy Stradlin, kteří dříve hráli v Guns N' Roses.[11] Také se zde objevuje Laneganova bývalá žena Wendy Rae Fowler, nyní členka We Fell to Earth.[12] Album bylo příznivě hodnocené kritiky a je také jeho komerčně nejúspěšnějším. V žebříčku Nejlepších nezávislých alb časopisu Billboard dosáhlo na 39. příčku.[4] Někteří to přičítají účasti řady předních hudebních osobností, nicméně album také dosáhlo vynikajících recenzí hudebních kritiků.[12]

Další sólové album začal nahrávat po sedmi letech v roce 2011 spolu se zkušeným kytaristou Alainem Johannesem. Mezi hosty se objevují mj. Josh Homme, Greg Dulli a bubeník Jack Irons. Nahrávka pojmenovaná Blues Funeral vychází v únoru 2012.

Spolupráce s Isobel Campbell

V dubnu 2004 vyšlo EP Time Is Just the Same, na kterém Lanegan spojil síly s Isobel Campbell, bývalou vokalistkou Belle & Sebastian. Později vydali single nazvaný Ramblin' Man předznamenávající jejich společné album Ballad of the Broken Seas. Campbellová složila a nahrála většinu písní alba ve skotském Glasgow a Lanegan k nahrávkám v kalifornském Los Angeles dozpíval vokály. Album bylo dobře přijaté kritikou, kteří dvojici přirovnali k Nicku Caveovi a Kylie Minogue.[19]

Kromě zpěvu Lanegan také spolu s Campbellovou napsal píseň Revolver. Album obdrželo v roce 2006 nominaci na britskou cenu Mercury Prize.[20] V lednu 2007 odehrála dvojice ve Velké Británii čtyři koncerty, z nichž ten londýnský musel být pro velký zájem přesunut na jiné místo konání. Když se Isobell Campbell rozhodovala ohledně následovníka Ballad of the Broken, uvedla:

„On víceméně na rok zmizel, ale já jsem chtěla udělat další album, protože hned po dokončení Ballad of the Broken Seas jsem psala nové písničky a říkala jsem si: „Musím nějak přesvědčit Marka, aby je zpíval.“

Po jednom z koncertů v lednu 2007 se Campbellová zeptala Lanegana, jestli by uvažoval o tom, že udělají nové album. „Bez váhání“, odpověděl Lanegan. A tentokrát už přiletěl do Glasgow, kde v devíti dnech koncem března písně složené Campbellovou nahráli. Po spolupráci s Laneganem Campbellová prohlásila: „Mám velmi ráda jeho klasický, nenucený americký hlas“. Také řekla „myslím, že jsem si s tím dost pohrávala, takže pár písní je tam takových, kterým Mark říká rajcovní, a najdete tam i několik balad. [21] Nahrávka pojmenovaná Sunday at Devil Dirt byla vydaná v květnu 2008 a jediným singlem se stala skladba Who Built the Road. V srpnu 2010 vyšlo album Hawk, na kterém kromě Lanegana ve dvou písních zpívá mladý americký písničkář Willy Mason. Na podzim 2010 k albu proběhlo americké a evropské turné, začátkem roku 2011 pak hráli znovu v Evropě.

The Gutter Twins

Gutter Twins jsou dlouho očekávanou spoluprací Marka Lanegana a bývalého zpěváka a kytaristy Afghan Whigs Grega Dulliho, který v současnosti působí v Twilight Singers. Ačkoli na společném albu pracovali přinejmenším od roku 2003, jejich první vystoupení jako Gutter Twins se odehrálo v září 2005 v Římě.[22] První píseň All Misery/Flowers nahráli o Vánocích roku 2003, většinu alba pak složili mezi únorem a zářím 2007.“[22] Lanegan ke spolupráci časopisu Magnet v roce 2008 řekl: „Jediné kritérium, které jsme měli, bylo, že to musí být jiné než naše dřívější počiny. Pokud ne, jaký by mělo smysl to dělat?.“[35]

Album Saturnalia vyšlo 4. března 2008 u labelu Sub Pop, u kterého Dulli i Lanegan vydávali už v minulosti. Jejich první turné odstartovalo 14. února 2008 v New Yorku a pokračovalo v březnu a dubnu v Evropě a USA.[23] V srpnu 2008 odehráli koncert také v pražském Paláci Akropolis.

Album bylo úspěšné, např. Liz Raftery z časopisu Blast zakončila svůj text pochvalně, když o albu napsala, že je „zvukovým sestupem do temných emocí, které jsou často skryté pod povrchem“. [24] V žebříčku Billboard 200 dosáhla Saturnalia na 117 příčku. V září 2008 vydali Gutter Twins exkluzivně na iTunes EP Adorata. Obsahuje 8 písní, většinou předělávek - kromě dvou původních skladeb Gutter Twins, které se neobjevily na jejich albu.

The Soulsavers a další spolupráce

Lanegan figuruje na třech albech skupiny Twilight Singers (Blackberry Belle, She Loves You a A Stitch in Time). V roce 2006 s nimi Lanegan odjel turné po Evropě a Izraeli, které bylo později rozšířeno i o USA.[26]

V roce 2007 vyšlo album anglického elektronického dua Soulsavers It's Not How Far You Fall, It's the Way You Land, na kterém zpívá Lanegan v 8 z 10 skladeb. Ve skladbách Revival, Ghosts of You and Me, Paper Money a Jesus of Nothing je Lanegan kromě zpěvu uveden také jako spoluautor.[28] Soulsavers skladby nahráli v letech 2005 a 2006 v Anglii a Lanegan k nim přidal vokály ve studiu Conway v Los Angeles.[28] I na třetí desce Soulsavers Broken z roku 2009 se Laneganův zpěv objevuje v několika skladbách.[29] Díky tomu se zúčastnil jejich rozsáhlého amerického a následně evropského turné.

Po dokončení turné Soulsavers oznámil Lanegan na jaro a léto 2010 sólové turné, jehož vystoupení se zaměřují zejména na jeho sólové nahrávky, poprvé od turné na podporu alba Bubblegum.[32] Začal také pracovat na svém dalším sólovém albu.

Mark Lanegan má na kontě také řadu dalších „jednopísňových“ hostování na albech jiných interpretů, jako např. ve skladbě Black River z desky Future Chaos projektu Bomb the Bass v roce 2009 nebo Another Night Out z alba Where Did the Night Fall od UNKLE z roku 2010. V roce 2009 také vyšla hvězdně obsazená (alespoň v rámci svého žánru) pocta již nežijícímu frontmanovi skupiny Gun Club Jeffrey Lee Pierceovi nazvaná We Are Only Riders. Lanegan je na albu ke slyšení ve dvou písních, sólo v Constant Waiting a spolu s Isobel Campbell ve Free To Walk.[38]

V roce 2011 byla Laneganova píseň Burning Jakob´s Ladder použita v traileru a závěrečných titulcích video hry Rage a přispěl také na soundtrack k filmu Pařba v Bangkoku. Spolu s Alainem Johannesem začal též nahrávat své další sólové album, první od roku 2004. Mezi hosty se objevují mj. Josh Homme, Greg Dulli a Jack Irons. Nahrávka pojmenovaná Blues Funeral vychází v únoru 2012. V rámci následného turné je plánován i koncert v Praze.

Zdroj: Wikipedia.org