Stigma

Jako stigmata se v křesťanství označují rány na těle v místech, kde byl podle Bible zraněn Kristus během ukřižování. Křesťané věří, že stigmata se mohou projevit na velmi omilostněných věřících, u nichž jsou podle tajemství křesťanské mystiky symbolem ran Kristových.

Obvykle se rány objevují na rukou (na dlaních), na nohou (na kotníkách), na boku a jako krvavý kruh po trnové koruně. Rány na rukou a nohou obvykle sahají až na druhou stranu, stále krvácí, podle výpovědí způsobují svým nositelům bolest. Podle tvrzení nositelů se rány na těle vyskytnou náhle.

Stigmata se údajně objevují u lidí hluboké víry, oddaných službě Kristu. V křesťanství jsou chápána jako dar i závazek vůči Bohu, který svou milostí tímto způsobem sdílí tajemství svého utrpení na kříži. Stigmata nemívají jen známí světci, ale například i skrytí řeholníci v klášterech.

Nositelé stigmat

V literatuře se často objevuje mylné tvrzení, že prvním nositelem stigmat byl sv. František z Assisi. Avšak stigmata se objevují již roku 1222 v Anglii u dvou lidí; ti byli ovšem upáleni na hranici jako kouzelníci. Již před sv. Františkem se záměrně zranila Maria z Oignes, aby mohla nosit Kristovy rány.

V pozdním středověku se potom osob se stigmaty objevuje velké množství, mezi jinými Lukardis z Oberweimaru, Kateřina Sienská, Gertruda z Oosten, Kateřina Janovská, Kateřina z Ricci. Toto rozšíření má souvislost i se zbožností zaměřenou k úctě ukřižovaného Krista a k jeho utrpení. Bolestná zranění nemusela být vždy viditelná – tak Kateřina Sienská mohla pozorovat svá stigmata podle své výpovědi pouze sama.

Stigmata se objevují i u osob v moderní době. U patera Pia se podle jeho výpovědi vyskytly po duchovním zážitku, a to již v mladém věku.

Asi nejznámější stigmatičkou současnosti je Catalina Rivas žijící v Bolívii. U ní se stigmata objevují jen jednou do roka na velký pátek. Dalším současným nositelem stigmat je P.James Manjackal. Stigmata se u něj projevují zejména při mši svaté při proměňování.

Duševní stigmata

Stigmata nemusejí být přímo fyzickými ranami, ale také duševním stavem, ve kterém člověk trpí s Kristem a stotožňuje se s ním a jeho utrpením. Teorie je taková, že jestliže mám s Kristem vstát z mrtvých, musím také s ním trpět.

Zpochybnění

Stigmata také bývají vykládána jako psychosomatický jev nebo rány, které si postižený sám přivodil.

Lidé si také způsobují stigmata, aby byli prohlášeni za svaté nebo z důvodů podmíněných nějakou specifickou duševní poruchou; mezi takové případy patří například Magdalena de la Cruz (1487–1560), která přiznala, že se u ní jedná o podvrh.

Z vědeckého pohledu mívají stigmata zásadní rozkol s historickými fakty, jelikož u lidí se stigmaty se objevují na dlaních rukou, což neodpovídá metodice, kterou během ukřižování používali staří Římané, kteří své oběti přitloukali na kříž přes zápěstí. (Ukřižovaný za dlaně by nevydržel vlastní váhu svého těla a z kříže by spadl, což vedlo k přibití člověka na kříž přes zápěstí, kdy se hřeb umisťoval mezi malé kůstky v zápěstí.) Předpokládá se, že stigmata na dlaních jsou odrazem toho, jak je zachycují umělecké představy na mnohých náboženských malbách, a nikoliv toho, jak byl skutečně Ježíš Kristus ukřižován.

Zdroj: Wikipedia.org