John Leslie “Wes” Montgomery (6. března 1923, Indianapolis, Indiana – 15. června 1968, tamtéž) byl americký jazzový kytarista, několikrát oceněný cenou Grammy. Během svého života si vypracoval svou vlastní techniku hry na kytaru. Mezi svými kytarovými vzory ho uvádějí takoví kytaroví velikáni jako např. Carlos Santana, Jimi Hendrix, Pat Metheny, George Benson nebo Joe Satriani.
Hudební kariéra
Na začátku své hudební dráhy cestoval Wes Montgomery s ... Celý text »
John Leslie “Wes” Montgomery (6. března 1923, Indianapolis, Indiana – 15. června 1968, tamtéž) byl americký jazzový kytarista, několikrát oceněný cenou Grammy. Během svého života si vypracoval svou vlastní techniku hry na kytaru. Mezi svými kytarovými vzory ho uvádějí takoví kytaroví velikáni jako např. Carlos Santana, Jimi Hendrix, Pat Metheny, George Benson nebo Joe Satriani.
Hudební kariéra
Na začátku své hudební dráhy cestoval Wes Montgomery s orchestrem vibrafoninsty Lionela Hamptona a hraje na všech nahrávkách tohoto orchestru z let 1948–50. Pak se vrátil do rodného Indianapolis a až do roku 1957 vůbec nenahrával. V prosinci 1957 se opět objevil v nahrávacím studiu. Tentokráte se svými bratry Monkem a Buddym a trumpetistou Freddiem Hubbardem (pro kterého to bylo první nahrávání). Hodně desek z let 1957–1959, na kterých hraje se svými bratry Monkem (baskytara) a Buddym (vibrafon, klavír) vyšla na labelu Pacific Jazz.
Od roku 1959 nahrává Montgomery pro label Riverside Records a to až do roku 1963, kdy tato nahrávací společnost zbankrotovala. Nahrávky z tohoto období jsou jazzovými fanoušky a kritiky považovány za Montgomeryho nejlepší a nejvlivnější. Dvě nahrávací session z ledna 1960, které byly vydány na albu The Incredible Jazz Guitar of Wes Montgomery. Montgomery na nich hraje s kvartetem pianisty Tommyho Flanagana, basisty Percyho Heatha a bubeníka Alberta “Tootie” Heatha. Na tomto albu je asi nejslavnější montgomeryho skladba Four of Six. Téměř všechna montgomeryho práce pro label Riverside byla s malými jazzovými tělesy, většinou to byla kvartety nebo kvintety. Většinou dohromady hráli svižné swingové skladby a pomalé melancholické balady.
V roce 1964 přechází Montgomery na dva roky k Verve Records. Během těchto let hraje Montgomery většinou s různými orchestry a jeho hudba se pomalu začíná přesouvat od jazzu k pop music. Jedinou významnou výjimkou bylo živé album Smokin’ at the Half Note, které nahrál společně s Winton Kelly Triem. Jeho živé koncerty, které odehrál během této doby, byly ale stále velmi nadprůměrné. Svědčí o tom například i audio i video nahrávky z roku 1965 z jeho koncertního turné po Evropě.
Po dvou letech u Verve začal montgomery vydávat u A&M Records. Jeho hudební kariéra tak definitivně sklouzla k popu. Všechna tři alba, které během nahrávání pro Verve vydal (vyšla v letech 1967 a 68) obsahovala většinou orchestrální cover verze známých popových hitů v orchestrálním hávu (Scarborough Fair, I Say a Little Prayer for You, Eleanor Rigby a další). Byly to instrumentálky, kde melodickou linku hrála právě montgomeryho kytara. Tyto nahrávky byly sice nejprodávanější ze všech za celou jeho kariéru, kritika je ovšem zavrhla. Svými inovativními sólovými riffy ale i přesto inspiroval mnoho jazzových kytaristů.
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
