For implausibility, perversity, cluelessness, and sheer silliness, it’s hard to imagine another movie this year that will top “Last Words,” a post-apocalyptic ode to the magic of cinema in which veter ...
New Indie
Michael Almereyda has tackled science (as a topic of either biopics or dramas) in a fascinating way in “Experimenter” and “Marjorie Prime,” and now he’s bringin ...
Dziga Vertov (Дзига Вертов), vlastním jménem Denis Arkadjevič Kaufman (2. ledna 1896 - 12. února 1954) byl významný ruský režisér dokumentárních filmů a filmových týdeníků.
Narodil se v dnes polském Bělostoku, tehdy součásti carského Ruska.
Svoji dokumentární tvorbu začal coby redaktor filmových týdeníků, přesvědčený komunista, nadšený sovětskou avantgardou a filmovou kamerou, postupně rozvinul specifický přístup v práci se střihovou skladbou. Své přesvědčení shrnul do manifestů MY (1922) - jímž založil skupinu „Kinooků“ - a Revoluce kinooků (1923). Přestože v natáčení požadoval bezprostřední zachycování reality, některé záběry svých filmů sám aranžoval a manipuloval i střihem:
„Jdeš ulicí Chicaga dnes, v roce 1923, já tě však přinutím, abys pozdravil soudruha Volodarského, který jde v roce 1918 ulicí Petrohradu, a on ti odpoví na pozdrav. Anebo jiný příklad: do hrobu spouštějí rakve lidových hrdinů (natočeno v Astrachani v roce 1918), zasypávají hrob (Kronštadt, 1921), salva z děl (Petrohrad, 1920), lidé k uctění památky hrdinů obnažují hlavy (Moskva, 1922)“ – Dziga Vertov, Revoluce Kinooků, 1923
K snímku Muž s kinoaparátem vznikla řada soundtracků mj. od skupin The Herbaliser Band, The Cinematic Orchestra a dalších.
Jeho bratři Michail Kaufman i Boris Kaufman byli kameramany.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK