Eduard Vojan (5. květen 1853 – 31. květen 1920) byl český herec.
Eduard Vojan, zakladatel moderního českého herectví, založeného na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy, přišel na svět 5. května roku 1853 na pražské Malé Straně, v domě čp. 67 v Míšenské ulici, v rodině Františka Vojana, podřízeného úředníka u zemské pokladny a Anny Vojanové, dcery tesařského mistra Josefa Krejčího z Volar . Kromě Eduarda měla rodina ještě čtyři dcery. Otec chtěl ze syna mít důstojníka rakouské armády.
Ale Vojan sní již od mládí o kariéře herce – touha po herectví ho pak neopustí ani tehdy, když ho otec za trest vezme ze studií na reálce a dává ho vyučit litografem: Vojan i pak ochotnicky hraje v malostranském souboru Thalia.
Hraní v tomto souboru je pak příčinou vážné Vojanovy roztržky s otcem – Vojan po této roztržce odchází ve svých šestnácti letech z domova a přidává se 24. února 1869 k divadelní společnosti Jiljí Krämera, která vystupuje v Unhošti u Prahy. Je přijat v oboru "hrdinský milovník" za 12 zlatých měsíčně . F. L. Šmíd mu později zprostředkoval i účinkování ve staropražských šantánech.
Brzy se ale Vojan pokusí o neúspěšný návrat domů – po smrti matky (v roce 1869) doufá, že se s ním otec usmíří, ale čeká ho zklamání, poté následují dlouhé roky jeho účinkování v různých venkovských divadelních společnostech, kde dostává postupně stále významnější role. Prochází tak div. společnosti E. Rotta (1870–1) a Václava Brauna (1872–3). Po vojně ... Celý text »
Eduard Vojan (5. květen 1853 – 31. květen 1920) byl český herec.
Eduard Vojan, zakladatel moderního českého herectví, založeného na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy, přišel na svět 5. května roku 1853 na pražské Malé Straně, v domě čp. 67 v Míšenské ulici, v rodině Františka Vojana, podřízeného úředníka u zemské pokladny a Anny Vojanové, dcery tesařského mistra Josefa Krejčího z Volar . Kromě Eduarda měla rodina ještě čtyři dcery. Otec chtěl ze syna mít důstojníka rakouské armády.
Ale Vojan sní již od mládí o kariéře herce – touha po herectví ho pak neopustí ani tehdy, když ho otec za trest vezme ze studií na reálce a dává ho vyučit litografem: Vojan i pak ochotnicky hraje v malostranském souboru Thalia.
Hraní v tomto souboru je pak příčinou vážné Vojanovy roztržky s otcem – Vojan po této roztržce odchází ve svých šestnácti letech z domova a přidává se 24. února 1869 k divadelní společnosti Jiljí Krämera, která vystupuje v Unhošti u Prahy. Je přijat v oboru "hrdinský milovník" za 12 zlatých měsíčně . F. L. Šmíd mu později zprostředkoval i účinkování ve staropražských šantánech.
Brzy se ale Vojan pokusí o neúspěšný návrat domů – po smrti matky (v roce 1869) doufá, že se s ním otec usmíří, ale čeká ho zklamání, poté následují dlouhé roky jeho účinkování v různých venkovských divadelních společnostech, kde dostává postupně stále významnější role. Prochází tak div. společnosti E. Rotta (1870–1) a Václava Brauna (1872–3). Po vojně odsloužené u 35. pěšího pluku (1873 až 1876) nastupuje v divadelní společnosti Josefa Emila Kramuela (1876–8) a pak u Jana Pištěka (1879–81) .
Od roku 1881 pak Vojan hrál v plzeňské divadelní společnosti Františka Pokorného, který získal k provozování městské divadlo v Plzni. Zde v letech 1881 až 1884 vytvořil Vojan 70 postav. V Plzni dosáhl značných úspěchů a v roce 1883 byl pozván na zkoušky do pražského Národního divadla, avšak nakonec nebyl přijat . Divadlo pro léta 1885 až 1886 převzal Pavel Švanda ze Semčic. V prosinci 1885 však Švanda ohlásil odchod a Vojan požádal o převzetí plzeňského divadla. Divadlo mu bylo 16. června 1886 přiděleno, ale během měsíce se jej vzdal, neboť nedostal přislíbené peníze na provoz . Vojan se tedy vrátil v létě 1886 ke Švandovi do Prahy, u něhož pak hrál v letním divadle na pražském Smíchově a v zimě v Brně. . Švanda přijal do divadla rovněž nadějnou malostranskou ochotnici Hanu Kubešovou (později provdanou Kvapilovou), se kterou se Vojan sblížil důvěrněji při působení divadla v zimní sezóně v Brně a začátkem roku 1887 se tajně zasnoubili .
Ve Švandově divadle v letech 1886 až 1888 začíná růst Vojanova sláva jako herce schopného citlivě rozlišovat charaktery svých rolí a postihnout vnitřní svět hrané postavy, Švanda jej proto stále častěji začíná obsazovat do psychologických rolí – společně s Hanou Kubešovou, jeho budoucí dlouholetou hereckou partnerkou, vytváří Vojan ve Švandově divadle nový herecký styl – psychologický realismus.
V polovině roku 1888 se Vojanovi splnil dávný sen – byl přijat do angažmá v pražském Národním divadle. Zde jej ale, stejně jako Kubešovou–Kvapilovou, čeká zklamání – konzervativní publikum si žádá operetu a výpravné hry, v činohře stále převládá romantický deklamační styl, realisticky ztvárněné drama si na jeviště Národního divadla hledá cestu jen velmi obtížně – Vojan není přijat příznivě, jako herec stojí v pozadí.
Zlom ve Vojanově kariéře přichází v roce 1894, když si spisovatel a spoluautor hry Maryša V. Mrštík vymíní, že postavu Francka bude hrát právě Vojan – Vojan se Mrštíkovi za projevenou důvěru odmění mistrovským výkonem, který pak stojí na počátku jeho slávy a uznání. Role pro Vojana si pak žádají ve svých hrách i např. Alois Jirásek, Jaroslav Kvapil či Jaroslav Hilbert a mnozí další.
Pod režijním vedením J. Kvapila, zastánce moderního, ansámblového, provedení divadelní hry, pak Vojan ztvárňuje mnohé významné role – hraje Veršinina v dramatu A. P. Čechova Tři sestry, Astrova ve hře Višňový sad stejného autora, objevným způsobem ztvárňuje titulní postavy postavy W. Shakespeara v dramatech Hamlet, Othello, Macbeth, Richard III. atd.), hraje i v hrách H. Ibsena Stavitel Solness či John Gabriel Brockman, září též v dramatu E. Rostanda Cyrano z Bergeracu či jako Mefisto v Goetheho Faustovi.
Za dobu svého působení v Národním divadle vytvořil Eduard Vojan na 309 postav v 278 divadelních hrách, z toho velká většina těchto postav byla postavami hlavními – již tímto se nesmazatelně zapsal do dějin moderního českého divadla. Zvláštní místo zaujímá i mezi tehdejšími herci evropskými. Ve srovnání s nimi vyniká u Vojana silně individualistické založení postavy.
V roce 1910 hostoval v Národním divadle v Záhřebu a v Národním divadle v Bělehradu v rolích Hamleta, Shylocka a Othella.
Dne 29. dubna 1895 se Vojan oženil s Růženou Štěpánkovou, dcerou zámožného pražského krupaře a 25. února 1896 se jim narodila dcera Olga. Studovala herectví u Maxe Reinhardta v Berlíně, avšak zemřela tragicky 9. listopadu 1922. Druhorozená dcera Milada, narozená v prosinci roku 1900, zemřela v červenci 1903 .
Eduard Vojan stanul na divadelních prknech naposledy 2. května 1920. Zemřel dne 31. května roku 1920 v Praze. Pohřeb za účasti prezidenta T. G. Masaryka se konal dne 3.6.1920. Je pochován v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho manželka Růžena zemřela o dvacetšest let později, 21. prosince 1946 .
Ocenění
- 1913 čestný občan města Prahy
- 1913 čestný titul vrchního režiséra Národního divadla
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
