Jaký byl Eman Fiala jako tatínek? ptal jsem se koncem osmdesátých let paní Mileny Uxové, abych od ní slyšel odpověď, kterou už jsem dopředu vlastně tušil. Nemohla být jiná, než byly odpovědi všech těc ...
22.10.2015Médium: Pozitivní noviny – ilustrované čtení pro vaše potěšení
Eman Fiala (15. dubna 1899 Praha – 24. června 1970 Praha) byl český herec, režisér, hudební skladatel a hudebník.
Eman Fiala pocházel z umělecké rodiny, jeho nevlastní starší bratr František byl známý pod pseudonymem Ferenc Futurista. Eman se nejdříve věnoval hudbě, dirigování a komponování, složil hudbu k asi dvaceti filmům.
Po roce 1918 byl krátce angažován v kabaretu Červená sedma, který měl sídlo v sálu hotelu Central v Hybernské ulici. Zde hrál na klavír a začínal s herectvím . V roce 1920 hrál v Revoluční scéně Emila Artura Longena, která sídlila v sálku hotelu Adria na Václavském náměstí a od roku 1923 působil v divadélku Rokoko, kam po zániku Revoluční scény přešli dočasně i další umělci, včetně E. A. Longena, Xeny Longenové a Vlasty Buriana .
I když hrát začal později, objevil se v téměř dvou stech filmech. Často byl obsazován do menších a komediálních rolí. K několika filmům napsal i sám námět.
Role ve filmu
1927 Batalion
1932 Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, fotograf, skladatel, režie Karel Lamač
1938 Lucerna, vodník Michal, režie Karel Lamač
1940 Muzikantská Liduška, režie Martin Frič
1940 Dívka v modrém, režie Otakar Vávra
1947 Poslední mohykán, zřízenec Tonda, režie Vladimír Slavínský
1949 Pytlákova schovanka, režie Martin Frič
1950 Bylo to v máji, Koula, režie Martin Frič
1959 Dařbuján a Pandrhola, klarinetista, režie Martin Frič
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK