František Xaver Brixi

František Xaver Brixi (2. ledna 1732 – 14. listopadu 1771) byl český hudební skladatel, který patří mezi nejvýznamnější české skladatele působící v 18. století v našich zemích. Stylově se svou tvorbou řadí k hudebnímu předklasicismu a ranému klasicismu. Svými kompozičními postupy velmi ovlivnil své současníky. Jeho díla lze nalézt téměř v každé naší chrámové či zámecké sbírce historických hudebnin a setkáme se s nimi i v mnoha zahraničních fondech.

Život

Pocházel z rodiny proslulého pražského varhaníka Šimona Brixiho (1693-1735), vystudoval hudebně zaměřené piaristické gymnázium v Kosmonosích (1744 - 1748). Po jeho ukončení působil v několika pražských chrámech jako varhaník (v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, předtím u sv. Havla na Starém Městě a v dnes již zaniklém kostele Panny Marie na Louži, který stával na dnešním Mariánském náměstí). Mezi uznávané skladatele se zařadil velmi záhy, o čemž svědčí četné skladby, prováděné v letech 1758 – 1771 na každoročních svatojánských slavnostech, pořádaných na lodích poblíž Karlova mostu. Dá se říci, že doma ve své době zcela dominoval. Roku 1759 se stal kapelníkem katedrály sv.Víta. Tuto, v tehdejších dobách snad nejvýznamnější funkci v pražském hudebním životě zastával až do své smrti. Protože jeho předchůdce ve funkci, kapelník a skladatel Jan František Novák (1697-1771) byl ještě naživu - penzionován byl ze zdravotních důvodů - a Novákova penze odčerpávala z Brixiho platu mandatorně 100 zlatých ročně, Brixi rozdíl dorovnával účinkováním v kostele benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Pro toto místo vznikly proslulé Brixiho koncerty pro varhany a orchestr. Brixiho umělecký věhlas pronikl velmi brzy i do zahraničí. V Polsku, Rakousku i na západě Německa patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejhranějším autorům chrámové hudby. Mnichovští jezuité od něho několik let objednávali hudbu k duchovním dramatům. 167 jeho děl je dodnes v opisech zachováno v klášteře cisterciáků v Ottobeurenu. Nikdy nebyl ženatý a neměl děti. Žil v dnešní Thunovské ulici na Malé Straně. Zemřel poměrně mlád, patrně na tuberkulózu v Nemocnici u milosrdných bratří na Františku. Jeho ostatky spočinuly na nemocničním hřbitově u kostela sv. Šimona a Judy.

Dílo

Ačkoli žil ještě v době baroka, jeho hudba je předzvěstí klasicismu - v jeho skladbách se objevují nové prvky: projasněnost výrazu, svěží rytmické cítění a promyšlenost stavby, tedy postupy typické pro klasicistní hudbu. V tom také tkví jeho největší objevitelský přínos a význam. Brixi hojně uplatňoval synkopy a trioly a stálým kombinováním nejrůznějších rytmických útvarů, nepravidelnostmi a přesahy se vyhýbal jednotvárnosti, do které upadalo mnoho jeho současníků. Ty převyšoval i složitější harmonií a pestrostí formálního členění. Jeho skladby jsou plny vnitřního napětí, které jim dodával důrazem na hudební výraz skladby, což v té době rozhodně nebylo běžné. Brixi za svůj život zkomponoval obrovské množství skladeb (kolem 500). Jedná se převážně o církevní hudbu (přes sto mší a dalších téměř 300 skladeb včetně oratorií, smutečních mší, litanií, varhanních skladeb, koncertů ad.). V českých zemích a mnoha zemích Evropy patřily Brixiho skladby po celou druhou polovinu 18. století k nejhranějším.

Nejvýznamnější skladby

• Missa integra d moll
• Opus patheticum de septem doloribus Beatae Marae Virginis
• Concerto in D major
• Judas Iscariothes - Oratorium pro die sacro Parasceves
• Missa solemnis D dur -mše pro sóla, sbor, orchestr a varhany
• Litanie de seto Benedieto
• Confiteor Tibi Domine
• Sinfonia in D
• Bitevní sinfonie
• Fuga in A minor
• Pastoral in C major
• Preludium C Dur
• Regina coeli

Zdroj: Wikipedia.org