Georgij Lvov

Georgij Jevgenjevič Lvov (rusky Георгий Евгеневич Львов, 30. listopadu 1861, Drážďany, Sasko – 7. března 1925, Paříž, Francie) byl ruský kníže, politik a předseda ruské prozatimní vlády v roce 1917.

Životopis

Mládí

Georgij Lvov se narodil v Drážďanech do rodiny pocházející z rodu Rurikovců. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Aleksinu. Lvov studoval na Lomonosově univerzitě, pak pracoval ve státních službách až do roku 1893.

Politika před rokem 1917

Během rusko-japonské války organizoval Lvov stávky, a po revoluci v roce 1905 se připojil k Konstituční demokratické straně.

O rok později byl zvolen do Dumy a po odchodu Sergeje Wittea byl nominován na dalšího ministerského předsedu. Místo Lvova však volby vyhrál Ivan Goremykin.

V době Stolypinových reforem se zaměstnával otázkou kolonizace Sibiře. V roce 1913 byl Lvov zvolen do Moskevské městské rady, ministr vnitra Nikolaj Malkakov však tuto volbu prohlásil za neplatnou. Do vypuknutí první světové války byl Lvov předsedou organizace Zemstvo.

Rok 1917

Během únorové revoluce, která svrhla cara Mikuláše II., se Lvov stal hlavou prozatimní vlády, formálně jmenované od cara, jako jeho posledního zásahu do politiky.

Lvovova vláda však neměla dostatečnou podporu, Lvov proto v červenci roku 1917 odstoupil ve prospěch ministra spravedlností jeho vlády Alexandra Kerenského.

Útěk do exilu

Když vypukla říjnová revoluce, byl Lvov bolševiky zatčen. Podařilo se mu však uniknout do Ťumeně. Tam však byl Lvov roku 1918 opět zatčen agenty z Čeky. Opět se mu však podařilo uprchnout, nejprve do Omsku, a poté do USA. Odtud Lvov finančně podporoval bělogvardějce.

Georgij Lvov zemřel 7. března 1925 v Paříži a je pohřben v Sainte-Geneviève-des-Bois, na ruském hřbitově.

Zdroj: Wikipedia.org