Hugo Haas (18. února 1901 Brno – 1. prosince 1968 Vídeň) byl významný český režisér a herec.
Narodil se v rodině židovského obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel Haas byl hudební skladatel. Studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování získal v roce 1920 angažmá v Národním divadle v Brně. Později působil též v Ostravě (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do Prahy, do Divadla komedie. Odtud jej angažoval Jaroslav Kvapil v roce 1924 do Divadla na Vinohradech. Zde působil až do roku 1929. V roce 1930 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1939. V ND hrál např.v inscenacích Karla Hugo Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Jeho poslední rolí v Národním divadle byla v roce 1939 postava ředitele Busmana v Čapkově R.U.R.
Za první republiky se proslul hlavně svými filmovými rolemi (např. Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše). Řadu filmů také režíroval - nejznámější je jeho vlastní adaptace Čapkovy divadelní hry Bílé nemoci z roku 1937, kde i sám hrál.
V roce 1939 dostal výpověď z divadla z rasových důvodů a v dubnu uprchl s manželkou Bibi přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Bratra Pavla, významného hudebního skladatele, jeho rodinu, své rodiče i malého syna Ivana museli nechat v protektorátu. Otec Zikmund i bratr Pavel zahynuli během vá... Celý text »
Hugo Haas (18. února 1901 Brno – 1. prosince 1968 Vídeň) byl významný český režisér a herec.
Narodil se v rodině židovského obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel Haas byl hudební skladatel. Studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování získal v roce 1920 angažmá v Národním divadle v Brně. Později působil též v Ostravě (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do Prahy, do Divadla komedie. Odtud jej angažoval Jaroslav Kvapil v roce 1924 do Divadla na Vinohradech. Zde působil až do roku 1929. V roce 1930 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1939. V ND hrál např.v inscenacích Karla Hugo Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Jeho poslední rolí v Národním divadle byla v roce 1939 postava ředitele Busmana v Čapkově R.U.R.
Za první republiky se proslul hlavně svými filmovými rolemi (např. Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše). Řadu filmů také režíroval - nejznámější je jeho vlastní adaptace Čapkovy divadelní hry Bílé nemoci z roku 1937, kde i sám hrál.
V roce 1939 dostal výpověď z divadla z rasových důvodů a v dubnu uprchl s manželkou Bibi přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Bratra Pavla, významného hudebního skladatele, jeho rodinu, své rodiče i malého syna Ivana museli nechat v protektorátu. Otec Zikmund i bratr Pavel zahynuli během války v koncentračním táboře.
Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce (spolupráce s Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory. Prosadil se v i v Hollywoodu nejen jako herec, ale i jako scenárista, režisér a producent. Koncem padesátých let se vrátil do Evropy. Po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil.
Zemřel ve Vídni 1. prosince 1968 a je pochován na židovském hřbitově v Brně vedle své matky.
Hugo Haas a lidé
S mnoha umělci jej spojovalo dlouholeté přátelství, společní známí i podobný způsob nazírání na divadelní tvorbu. Díky podobnému smýšlení mu nechal Karel Čapek velký prostor při ztvárnění doktora Galéna, hlavního hrdiny Čapkovy hry Bílá nemoc, a dokonce ani nezasahoval do zfilmování dramatu, kterého se Hugo ujal jako režisér. Haase se hluboce dotkla smrt Karla Čapka, stejně jako jejich společného přítele Karla Poláčka. Mezi důvěrné přátelé, se kterými udržoval písemnou korespondenci i po svém nuceném odchodu do exilu, patřila i Čapkova manželka, herečka Olga Scheinpflugová.
Jeho nejčastějšími partnerkami byly na pražských scénách Vinohradského a Národního divadla herečky Andula Sedláčková, Jiřina Šejbalová a Olga Scheinpflugová.
Jako režisér a hlavní herec si mohl své partnerky ve filmu vybírat, ale samozřejmě tomu tak nebylo vždy. Mnohokrát se mu stala filmovou partnerkou Adina Mandlová (Ať žije nebožtík, Děvčata nedejte se!, Mazlíček, Život je pes). Po jeho boku se objevila rovněž i Věra Ferbasová (jako jeho nemanželská dcera ve snímku Mravnost nade vše a nevěsta v komedii Andula vyhrála). Ve filmech Velbloud uchem jehly a Okénko si zahrál manžela Antonie Nedošínské. Jako Haasovy partnerky se představily také Suzanne Marwille (Sestra Angelika), Lída Baarová (Madla z cihelny, Okénko) a Jiřina Štěpničková (Jedenácté přikázání, Velbloud uchem jehly - role dcery).
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
