Jan Dismas Zelenka (křtěn 16. října 1679, Louňovice pod Blaníkem – noc ze 22. na 23. prosince 1745, Drážďany). Český skladatel, jeden z nejvýznamnějších komponistů období vrcholného baroka. Jeho skladby nabízejí pohled do světa jednoho z nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů – Zelenkova hudba udivuje i po více než 250 letech. Dokonce i pro člověka 21. století je velmi nekonvenční. Zelenkův přínos spočívá především ve specifické, nápadité, vždy překvapující harmonizaci, dokonalostí umění kontrapunktu a originalitě instrumentace .
Život
Jan Dismas Zelenka se narodil 16. října 1679 v Louňovicích pod Blaníkem, kde se mu pod vedením jeho otce Jiříka Zelenky Bavorovského (1649-1724), louňovického kantora a varhaníka, dostalo základů hudebního vzdělání. hudebního vzdělání se Zelenkovi dostalo v Praze, v jezuitské koleji Klementina, kde je od roku 1704 doložena také jeho kompoziční činnost a kde pobýval u svých podporovatelů svobodných pánů Hartigů. Zelenka hrál na "violon", největší a nejhlouběji laděný nástroj z třídy viol, analogický kontrabasu.
V roce 1710 či 1711 odešel do saských Drážďan, kde se stal kontrabasistou dvorní kapely Augusta Silného. Důvody jeho odchodu do Saska nejsou známé a často se o nich spekuluje v tajemných souvislostech. V roce 1715 obdržel od panovníka spolu s několika dalšími členy kapely finanční podporu na studium v Itálii, které však v Zelenkově případě není doloženo. V letech 1716-1719 studoval Zelenka ve Vídni u věhlasného ... Celý text »
Jan Dismas Zelenka (křtěn 16. října 1679, Louňovice pod Blaníkem – noc ze 22. na 23. prosince 1745, Drážďany). Český skladatel, jeden z nejvýznamnějších komponistů období vrcholného baroka. Jeho skladby nabízejí pohled do světa jednoho z nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů – Zelenkova hudba udivuje i po více než 250 letech. Dokonce i pro člověka 21. století je velmi nekonvenční. Zelenkův přínos spočívá především ve specifické, nápadité, vždy překvapující harmonizaci, dokonalostí umění kontrapunktu a originalitě instrumentace .
Život
Jan Dismas Zelenka se narodil 16. října 1679 v Louňovicích pod Blaníkem, kde se mu pod vedením jeho otce Jiříka Zelenky Bavorovského (1649-1724), louňovického kantora a varhaníka, dostalo základů hudebního vzdělání. hudebního vzdělání se Zelenkovi dostalo v Praze, v jezuitské koleji Klementina, kde je od roku 1704 doložena také jeho kompoziční činnost a kde pobýval u svých podporovatelů svobodných pánů Hartigů. Zelenka hrál na "violon", největší a nejhlouběji laděný nástroj z třídy viol, analogický kontrabasu.
V roce 1710 či 1711 odešel do saských Drážďan, kde se stal kontrabasistou dvorní kapely Augusta Silného. Důvody jeho odchodu do Saska nejsou známé a často se o nich spekuluje v tajemných souvislostech. V roce 1715 obdržel od panovníka spolu s několika dalšími členy kapely finanční podporu na studium v Itálii, které však v Zelenkově případě není doloženo. V letech 1716-1719 studoval Zelenka ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe.
Do vlasti se Zelenka vrátil pouze jednou, když pro velkolepé slavnosti korunovace habsburského císaře Karla VI. českým králem na podzim 1723 napsal, nastudoval a provedl v pražském Klementinu rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého Václava „Sub olea pacis et palma virtutis“ a orchestrální skladby (Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Concerto a 8 concertanti, Hipocondria).
Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V r. 1724 mu v Louňovicích umírá otec. V r. 1733 jmenoval nový král, nástupce Augusta Silného, navzdory Zelenkovu očekávání královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasse, příznivce italské opery a nového hudebního stylu. Ačkoli Zelenka byl do určité míry italskou operou rovněž ovlivněn, práce jeho nadřízeného, vyznačující se poněkud lacinou popularizací tohoto žánru, byla svou úrovní s významem činnosti českého skladatele nesouměřitelná. Zelenkovi byl přidělen pouze post tzv. "chrámového" skladatele. Navzdory této skutečnosti nadále usilovně pracuje. Lze se domnívat, že možná právě onen společenský neúspěch uvolňuje skladateli ruce pro svobodnou tvorbu a zasluhuje se tak nepřímo o rozsáhlé dílo jedinečných kvalit . Věnuje se především práci na církevních skladbách (na 20 mší, z nichž posledních 6, označovaných jako "Missae ultimae" patří k vrcholům skladateklova odkazu, 3 rekviem, oratoria, Lamentace pro sólový hlas s komorním instrumentálním doprovodem, atd.).
Za života získal Zelenka obdiv svých současníků, především J. S. Bacha, G. P. Telemanna a svého pravděpodobně jediného blízkého přítele, J. G. Pisendela, houslisty a po jistou dobu kapelníka Drážďanského dvorního orchestru. Kromě práce komponisty se po celý svůj život věnoval i pedagogické činnosti a vychová řadu poměrně význačných skladatelských osobností té doby, jakými byli např. J. J. Quantz, J. G. Barter či J. G. Rollig.
Zelenka trpěl chronickou srdeční nedostatečností. Zemřel v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech na její komplikace a na Štědrý den ráno je pochován. Jeho dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a nebylo možné je opisovat či vydávat (tento zákaz porušil ale např. Bachův syn Wilhelm Friedemann, když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat).
Tvář Jana Dismase Zelenky neznáme. Existují dvě podobizny, z nichž jedna by eventuálně mohla patřit Zelenkovi, nikdy to však nebylo potvrzeno. Druhá, označovaná příležitostně za Zelenkův portrét, patří skladateli Johannu J. Fuxovi. Perokresba, kde Zelenka hraje na violoncello v arabském kostýmu při příležitosti jakési dvorní oslavy pochází z databáze P.Herberta. Příliš se z ní o skladatelově podobě ovšem nedozvíme (viz obrázek).
Styl
Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí, je vždy objevná, svěží a plná energie. Skladatel znal hudbu nejrůznější evropských regionů a často z ní vycházel, nicméně vždy s užitím originálních postupů. Jeho hudební řeč je blízká Bachovi, především v bohatosti kontrapunktu a invenčním zpracování fug, je však zcela jedinečná v neočekávaných harmonických změnách a složitých rytmických strukturách. Je často považován za Bachův katolický protipól. Některá jeho díla, především instrumentální, kde se projevuje jeho virtuozita hráče na basové smyčcové nástroje, jsou některými odborníky považována za "utopická", vyžadující od instrumentalisty vysokou technickou a výrazovou kvalitu.
Zelenkova hudba je ovlivněna českou lidovou hudbou tehdejší doby. Tím pokračuje v tradici české národní hudby, založené dílem Adama Michny z Otradovic a kulminující mnohem později, v dílech skladatelů romantismu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, a především modernistů Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.
Znovuobjevení Zelenkova díla
O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se zasloužil nejprve svým upozorněním František Palacký, fakticky pak Bedřich Smetana, který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863 uvedl jednu z orchestrálních suit. Do té doby to nebylo možné, neb Zelenkovo dílo bylo kompletně majetkem saského panovníka, který k němu neumožnil přístup (s výjimkou výše uvedeného opisu W.F.Bacha), což byl zásadní důvod k odsouzení skladatelova díla na více jak sto let k zapomnění. V období rozvinutého romantismu nebyl zájem o barokní hudbu aktuální, proto ani Smetanův pokus – jakkoli významný v historickém kontextu – mu nedokázal přinést plnou renesanci. Až s obecně vzrůstajícím zájmem o hudbu barokní doby po 2.světové válce přinesl též postupné objevování Zelenkovy tvorby (nutno poznamenat, že jedním z důvodů nedokonalé renesance Zelenkova díla je také skutečnost, že drážďanský archiv byl za války částečně zničen bombardováním, což nepřežila řada Zelenkových notací).
Zájem o Zelenkovu tvorbu vzrůstal zejména od konce 50. let 20. století. Zásadní význam mělo v této souvislosti první provedení některých Zelenkových skladeb Milanem Munclingerem a jeho souborem Ars rediviva. V letech 1958 - 1960 to byly tři triové sonáty (koncem šedesátých let soubor Ars rediviva jako první provedl a poté i nahrál souborně všech šest těchto sonát), v roce 1963 Sinfonia concertante a v roce 1969 vynikající interpretace skladby "Lamentationes Jeremiae prophetae" (Nářky Jeremiášovy) se sólisty Karlem Bermanem, Neddou Casei a Theo Altmeyerem. Všechny tyto skladby (v realizaci Milana Munclingera) byly zároveň u nás poprvé zachyceny na nahrávkách pro Supraphon.
Významnou zásluhu o znovuobjevení a skutečnému ocenění Zelenkovy hudby mají u nás v současnosti nové soubory, interpretující barokní hudbu s použitím dobových nástrojů. Jedná se o soubory Musica Florea pod vedením Marka Štryncla, Collegium 1704 vedené Václavem Luksem, Ensemble Inégal, Capella Regia Musicalis či Collegium Marianum. V jejich podání lze obdivovat světové premiéry nahrávek Zelenkových děl, ve kterým vynikají zejména „Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao) – rozsáhlá vokálně instrumentální skladba k k poctě sv.Václavu, Missa Sanctissimae Trinitatis, Miserere či Rekviem d-moll v podání Musica Florea, Litanie Lauretanae „Consolatrix afflictorum“ a Missa purificationis, koncipovanou jako missa solemnis s velkolepým nástrojovým obsazením, provedenou Ensemble Inégal či Officium defunctorum, Missa Votiva , I Penitenti al Sepolchro del Redentore a instrumentální skladby v diskografii Collegia 1704. Mnohé z nových nahrávek získaly prestižní mezinárodními hudebními ceny a kritiky jsou přijímány s obdivem a uznáním .
K poctě Jana Dismase Zelenky vznikl v roce 1984 festival Podblanický hudební podzim, pořádaný každoročně.
Dílo
Kompletní seznam Zelenkovy tvorby obsahuje téměř 250 skladeb převážně duchovní hudby, z toho dvacet mší, čtyři rozsáhlá oratoria a rekviem, dvě Magnificat a Te Deum, třináct litanií, mnoho žalmů, hymnů a antifon. K nejdůležitějším z nich patří především mše, vytvořené v posledních deseti letech jeho života, oratoria a litanie. Ke skladbám, které představují vrchol jeho tvorby světské a současně i reprezentují éru vrcholného baroka patří "Sub olea pacis et Palma virtutis" a jeho instrumentální skladby. Kompletní seznam Zelenkových děl vytvořil Wolfgang Reiche
Mše a rekviem
- Missa Sancti Spiritus, c.1723, ZWV 4
- Missa Sancti Josephi, c.1731 ZWV 14
- Missa Purificationis Beatae Virginis Mariae, 1733, ZWV 16
- Missa Sanctissimae Trinitatis, 1736, ZWV 17
- Missa Votiva, 1739, ZWV 18
- Missa Dei Patris, 1740, ZWV 19
- Missa Dei Filii, c.1740, ZWV 20
- Missa Omnium Sanctorum, 1741, ZWV 21
- Requiem c-moll, ZWV 45
- Requiem D-dur, 1733, ZWV 46
- Requiem D-dur, c.1731, ZWV 48
- Requiem F-dur, před 1730, ZWV 49
Oratoria
- Il Serpente di bronzo, 1730, ZWV 61
- Gesù al Calvario, 1735, ZWV 62
- I penitento al sepolchro del Redentore, 1736, ZWV 63
Litanie
- Litaniae de Venerabili Sacramento (2), ZWV 147, 148
- Litaniae Lauretanae, ZWV 149, 150
- Litaniae Lauretanae „Consolatrix afflictorum“, 1744, ZWV 151
- Litaniae Lauretanae „Salus infirmorum“, 1744, ZWV 152
- Litaniae Omnium Sanctorum, c.1735, ZWV 153
- Litaniae Xaverianae, (2), ZWV 154, 155
- Litaniae de Sancto Xaverio, 1729, ZWV 156
Žalmy a hymny
- Dixit Dominus, (4), ZWV 66 - 69
- Confitebor tibi Domine, (5), ZWV 70 - 74
- In exitu Israel, (2), ZWV 83 - 84
- Lauda Jerusalem (3), ZWV 102 - 104
- Laudate pueri, (5), ZWV 78 - 82
- Ave maris stella d-moll, c.1726, ZWV 110
- Deus tuorum militum, c.1729, ZWV 113
- Chvalte Boha silného, ZWV 165
- Alma Redemptoris Mater (5), ZWV 123-127
- Ave Regina coelorum, (6 settings), ZWV 128
- Regina coeli, (6) ZWV 129-134
- Salve Regina, (7), ZWV 135-141
Ostatní liturgická a duchovní hudba
- Te Deum d-moll, c.1724, ZWV 145
- Te Deum D-dur, 1731, ZWV 146
- Magnificat c-moll, c.1727, ZWV 107
- Magnificat D-dur, 1725, ZWV 108
- De profundis (4), ZWV 50, 95 - 97
- Miserere D-dur, 1722, ZWV 56 [STB, soli; SATB, ch.; 3Trbn.; 2Ob.; 2Vn.; 2Va.; B.c.]
- Miserere c-moll, 1738, ZWV 57
- Lamentationes Ieremiae Prophetae, ZWV 203
- Responsoria pro hebdomada (27), ZWV 55
Světská díla
- Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao), 1723, ZWV 175
- Il Diamante, ZWV 177
Instrumentální skladby
- Trio or Quartet Sonatas nos. 1-6, c.1721, ZWV 181
- Capriccio no.1 (D), c.1717, ZWV 182
- Capriccio no.2 (G), 1718, ZWV 183:
- Capriccio no.3 (F), c.1718, ZWV 184
- Capriccio no.4, (A), 1718, ZWV 185
- Concerto à 8 Concertanti, 1723, ZWV 186
- Hipocondrie à 7 Concertanti, 1723, ZWV 187
- Overture à 7 Concertanti, 1723, ZWV 188
- Simphonie à 8 Concertanti, 1723, ZWV 189
- Capriccio no.5 (G), 1729, ZWV 190
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
