Jaroslav Ježek

Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební improvizátor, dramaturg a klavírista. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby ale i vážné hudby. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba k divadelním hrám a filmům, která v některých případech téměř zlidověla.

Život

Narodil se v Praze na Žižkově v rodině krejčího Adolfa a matky Františky (ulice Rokycanova č.8). Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. Veškerou svou péčí a bratrskou láskou jej v té době také zahrnovala o dva roky mladší sestra Jarmila, později provdaná Strnadová. Jako švadlena mu také z velké části pomohla zaplatit jeho první piano...

V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch.

V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR.

Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 36 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.

Dnes se po něm jmenuje konzervatoř se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.

Některá díla

• Etuda
• Ezop a Brabenec
• Bagatelles
• Rapsodie
• Bugatti-step
• Tři strážníci
• Život je jen náhoda
• Tmavomodrý svět
• Mercedes (tango)
• David a Goliáš
• Klobouk ve křoví
• Nebe na zemi
• Smutná píseň o Golemovi
• Když jsem kytici vázala
• Proti větru
• Pochod stoprocentních mužů
• Pochod optimistů (Hej rup!)
• Pochod plebejců
• V domě straší duch
• Zlatá střední cesta

Seznam písňové tvorby (výběr)

• poz. - píseň - interpret - (text) - rok

• Civilizace – Jan Werich – (t:Jiří Voskovec a Jan Werich) - Pozn. aj pod názvem Civilisace-
• David a Goliáš - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Ezop a brabenec - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Klobouk ve křoví - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Mary, babička Mary - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Nebe na zemi - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Nikdy nic nikdo nemá - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• O Španělsku si zpívám - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Potopa - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Prodám srdce - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Stonožka - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Svět patří nám - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Svítá - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Tmavomodrý svět - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Tři strážníci - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Zeměkoule - - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Život je jen náhoda - (t:Jiří Voskovec a Jan Werich)

Zdroj: Wikipedia.org