Jiří Raška (* 4. února 1941 Frenštát pod Radhoštěm) je nejslavnější český skokan na lyžích, olympijský vítěz a český lyžař století.
Jeho otec zemřel na leukemii, když bylo Jiřímu Raškovi devět let, a matka tak musela sama vychovávat čtyři děti. Raškova záliba v zimních sportech nebyla překvapivá: „U nás se říkalo, že se tam děti rodí s lyžema na nohou,“ řekl Raška v rozhovoru pro Lidové noviny. Bratranec a strýc, aktivní skokani, ho přivedli k jeho budoucí hvězdné disciplíně. Raška ovšem pěstoval i řadu jiných sportů (od fotbalu přes cyklisitku po házenou).
Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. V roce 1964 odjel na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Sledoval zde boj Josefa Matouše, který po prvním kole vedl a mohl se stát prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách, ale nakonec skončil bez medaile. Raška se v podobné situaci ocitl za čtyři roky.
Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoble jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér ... Celý text »
Jiří Raška (* 4. února 1941 Frenštát pod Radhoštěm) je nejslavnější český skokan na lyžích, olympijský vítěz a český lyžař století.
Jeho otec zemřel na leukemii, když bylo Jiřímu Raškovi devět let, a matka tak musela sama vychovávat čtyři děti. Raškova záliba v zimních sportech nebyla překvapivá: „U nás se říkalo, že se tam děti rodí s lyžema na nohou,“ řekl Raška v rozhovoru pro Lidové noviny. Bratranec a strýc, aktivní skokani, ho přivedli k jeho budoucí hvězdné disciplíně. Raška ovšem pěstoval i řadu jiných sportů (od fotbalu přes cyklisitku po házenou).
Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. V roce 1964 odjel na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Sledoval zde boj Josefa Matouše, který po prvním kole vedl a mohl se stát prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách, ale nakonec skončil bez medaile. Raška se v podobné situaci ocitl za čtyři roky.
Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoble jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“ Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil – Jiří Raška se stal prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal stříbro z velkém můstku, kde jej porazil pouze Rus Vladimír Bělousov.
Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku.
V roce 1969 se na jeden den stává i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonává den starý rekord svého velkého soka, Nora Bjørna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord bere Manfred Wolf (165 m) z tehdejší NDR. Jeho další úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersport turné rok poté, bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích a pátou příčku na ZOH v Sapporu.
Od roku 1974 působí jako trenér a z počátku ještě i souběžně skáče. „Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior,“ řekl [1] Hospodářským novinám. Učinil tak v roce 1976 poté, co ho porazil František Novák. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979.
V letech 1994 - 1996 je společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě Svazu byl zvolen českým lyžařem století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost. Dne 28. října 2011 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Medaily Za zásluhy.
Zajímavosti
- Jeho vrstevníci-skokani Jiřímu Raškovi neřeknou jinak než Franto. Překřtil jej Zdeněk Remsa, když poznamenal, že Raška má chůzi jako skokan František Felix.
- Za vítězství na olympiádě dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1100 MB nesměl jako olympijský amatér přijmout, a tak rok jezdil s továrním číslem a poté „embéčko“ se slevou koupil.
- Jiří Raška podepsal Dva tisíce slov.
- Spisovatel Ota Pavel o něm napsal Pohádku o Raškovi
- Skokany na lyžích se stali i jeho vnuci Jan Mazoch (po těžkém pádu ukončil kariéru) a Jiří Mazoch.
- Bratrem Jiřího je Zdeněk Raška - nestor leteckého modelářství, dodnes aktivní modelář, který vede a inspiruje generace další. Konstruktér, aktivní přispěvovatel do modelářských časopisů (výkresy, články). Propagátor nejen historických modelů a člen klubu SAM 78 (Society of Antique Models).
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
