Jiří Šlitr

JUDr. Jiří Šlitr (15. února 1924 Zálesní Lhota u Jilemnice – 26. prosince 1969 Praha) byl český hudební skladatel, instrumentalista (virtuózní klavírista), zpěvák, herec a výtvarník. Významně ovlivnil českou populární hudbu; na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových scén.

Životopis

Studoval na Gymnáziu v Jilemnici a později přestoupil na Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Spoluzaložil Rychnovský dixieland, hrající v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým; nejvýznamnější je však jeho působení v divadle Semafor. Byl vystudovaný právník (Právnická fakulta UK v Praze, 1945 – 1949, titul JUDr. ), svému právnickému povolání se však nikdy nevěnoval, snad ale proto se mu také občas hezky přezdívalo Doktor klavír (odtud pak patrně pochází i název Dr. Matrace). Byl i velmi dobrý kreslíř a grafik.

V letech 1949 – 1951 absolvoval povinnou vojenskou službu v Milovicích. Poslední rok vojenské služby pracoval jako výtvarník Ústředního domu armády .

V roce 1957 jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým . Spolu s Jiřím Suchým pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století a zahájila éru divadel malých scén.

Po studiu práv se vedle výtvarné činnosti věnoval hudbě. Skládal písně, vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice (na Expu 1958). V roce 1959 založil společně s Jiřím Suchým divadlo Semafor, pro které skládal písně, scénickou hudbu (Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Šest žen Jindřicha VIII.) i muzikál (Dobře placená procházka). Úspěšně využíval svou schopnost komediální stylizace herce–amatéra (Jonáš a tingltangl, Ďábel z Vinohrad aj.). Autorsky a herecky se podílel na filmech (Bylo nás deset, Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu). Z hudebních nahrávek vyniká album Jonáš a dr. Matrace.

Byl známým milovníkem mladých slečen, s kterými se brzy rozcházel. Poslední z nich zemřela spolu s ním 26. prosince 1969 otravou svítiplynem. Dodnes není jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu nebo o vraždu a sebevraždu. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Seznam písňové tvorby (výběr)

• poz. - píseň - interpret - (hudba/text) - rok

• Babetta - - (t:Jiří Suchý)
• Bíle mně matička oblékala - - (t:Jiří Suchý)
• Blues na cestu poslední - - (t:Jiří Suchý)
• Blues pro tebe - - (t:Jiří Suchý)
• Co jsem měl dnes k obědu - - (t:Jiří Suchý)
• Honky tonky blues - - (t:Jiří Suchý)
• Já nemám ráda muže - - (t:Jiří Suchý)
• Jó, to jsem ještě žil - - (t:Jiří Suchý)
• Kapitáne, kam s tou lodí - - (t:Jiří Suchý)
• Láska se nevyhne králi - - (t:Jiří Suchý)
• Klokočí - - (t:Jiří Suchý)
• Kočka na okně - - (t:Jiří Suchý)
• Krajina posedlá tmou - - (t:Jiří Suchý)
• Léta dozrávaní - - (t:Jiří Suchý)
• Malé kotě - - (t:Jiří Suchý)
• Plná hrst - zpěv: Pavel Sedláček, Pavlína Filipovská, Hana Hegerová a Jana Malknechtová (t:Jiří Suchý)
• Proč se lidi nemaj rádi - (t:Jiří Suchý)
• Spodek, filek, král a eso - twist - zpěv: Milan Drobný, Jiří Jelínek, Pavel Sedláček, Karel Gott, Pavlína Filipovská, Hana Hegerová a Jana Malknechtová - (t:Jiří Suchý)
• Včera neděle byla - - (t:Jiří Suchý)

Výstavy kreseb a obrazů (výběr)

• 1957 Praha (první samostatná výstava)
• 1958 Brusel, Belgie
• 1959, 1961, 1964 Praha
• 1966 Wiesbaden a Dortmund, Německo
• 1966 New York, USA
• 1967 Houston a Hollywood, USA
• 1968 putovní výstava po Československu (společná výstava s Jiřím Suchým)
• 1969 Praha

Osobnosti české kultury o Jiřím Šlitrovi

Jiří Suchý

• O přestávce jsem si přisedl k Miroslavu Horníčkovi a byl jsem představen dr.Jiřímu Šlitrovi. Mým textům se dostalo od obou jmenovaných pochvaly a pak došlo k věcnému jednání. Jiří Šlitr mně stručně navrhl, abychom se spolu pokusili stvořit několik písniček.

• Jiří Šlitr tenkrát ještě netušil, že bude také někdy hercem, radoval se tedy jenom jako skladatel. Neprojevoval se nijak bouřlivě, nebyl z těch, kteří dávají najevo radost tím, že se opijí a vykřikují, případně plácají kamarády do zad. Seděl stranou a vyzařoval ze sebe spokojenost. A pak přišel k piánu a hrál a my ostatní jsme se shromáždili kolem a zpívali jsme – tak ty bylo téměř po každé premiéře a bylo to moc krásný.

• A pak přišel den, kdy mě dostihla nepochopitelná zpráva, že tu cestu za klaunstvím a legrací musím dorazit sám. Nevím, kam až se mi podaří dojít, vím jen, že na křižovatku, kterou mám za sebou, nikdy nezapomenu.

Jiří Voskovec

• O pár let později, za jeho předposlední návštěvy, jsem si na Šlitrově newyorské výstavě koupil slabounce kolorovanou perokresbu té vyhlídky z mého bývalého okna: jednu z jeho typických vykutálených parodií městských krajin. Dnes mi zbyla na zdi co mžik jeho už nevidoucího oka oknem, kterým se už nikdy nepodívám.

Ferdinand Havlík

• Jirka toho nikdy moc nenamluvil a tak u mnohých lidí budil dojem určitého pavouctví. Myslím si však, že právě dobří komici jsou v podstatě vážní lidé. Jirka se ale uměl i odvázat a legraci miloval. Vzpomínám si na večery po premiérách, kdy Jirka dokázal sedět za piánem až do rána a hrál a zpíval a bavil ostatní.

Jan Werich

• Jaká je to škoda, že už tu není a že nás nemůže bavit dál, protože Šlitr byl skutečně v tomto oboru jeden z velice vzácných odborníků, protože uměl skládat, uměl hrát na piano a hrát i na jevišti, byl výborný komik a k tomu ke všemu, jak dodával, byl také advokát.

Miroslav Horníček

• A my jsme mu říkali doktor Klavír. Neboť byl obdařen doktorátem, byl lékařem práv, ale jeho soudní stolicí byl klavír, jeho zákoníkem harmonie.

• Pak přišel ten černý den, na datu nezáleží, ale já už nikdy nezapomenu, že deset minut před mým vstupem na jeviště Večerního Brna mi řekli: právě hlásili v televizi, že v Praze tragicky zahynul doktor Jiří Šlitr. Nevzal jsem to na vědomí. Odmítám to vzít na vědomí i dnes. Jsou úmrtí, která neuznávám. Nejsou. Popírám je. Nevěřím, že mohou zemřít lidé, kteří dali tolik radosti tolika lidem, právě jako nevěřím, že žijí ti, kdo radost dát nedovedou.

Zdroj: Wikipedia.org