John Forbes Nash

John Forbes Nash Jr. (* 13. června 1928) je americký matematik pracující v oblastech teorie her a diferenciální geometrie. Jeho slibně se rozvíjející kariéru matematika na takřka třicet roků výrazně zkomplikovala vážná duševní porucha, navzdory tomu vytrval ve své práci. V roce 1994 mu byla za přínos k teorii her udělena Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (známá jako Nobelova cena za ekonomii). Společně s ním ji získali i další dva matematici, Reinhard Selten a John Harsanyi.

V populární kultuře je známý jako hlavní postava filmu Čistá duše – A Beautiful Mind o jeho matematickém nadání a souboji se schizofrenií.

Osobní život

John Nash se narodil v malém městečku Bluefield v oblasti Appalačských vrchů ve Spojených státech amerických v Západní Virgínii. Jeho otec, John Nash starší, byl elektrotechnickým inženýrem a jeho podnětem přistěhování se do města Bluefield bylo zaměstnání v elektrárenské firmě Appalachian Eletric Power. Jeho matka, Virginie Martin a bluefieldská rodačka, studovala na West Virginia University a po studiích se věnovala vyučování jazyků a to i přesto, že během svého studia prodělala spálu a částečně ztratila sluch. John už jako dítě projevoval velký zájem o různé vědecké pokusy a mnoho času strávil čtením a experimentováním zavřený ve svém pokoji, ze kterého si vyrobil provizorní laboratoř. Zatímco jeho sestra Martha byla úplně obyčejným dítětem, Johnny se už v dětství od jiných odlišoval.

Na MIT (Massachusettský technologický institut) se potkal s Aliciou Lopez-Harrison de Lardé, studentkou matematiky pocházející ze Salvadoru. V roce 1957 se s ní oženil a o dva roky později, roku 1959, se jim narodil syn John Charles Martin. Stal se taktéž matematikem, ale stejně jako jeho otec trpěl paranoidní schizofrenií. John Nash měl ještě jednoho syna, Johna Davida, jehož matkou byla Eleanor Stier. Odmítl však s ním mít cokoliv společného.

Alicia se s ním roku 1963 rozvedla, ale roku 1970 se k němu vrátila. Podle Nashova životopisu od autorky Sylvie Nasar, John a Alicia spolu žili jako „dva vzdáleně příbuzní jedinci pod jednou střechou“. Poté co Nash získal Nobelovu cenu, obnovili svůj vztah a 1. června 2001 se znovu stali manželi.

Schizofrenie

Roku 1958, kdy se John Nash ocitá na vrcholu své kariéry, začaly se u jeho osoby projevovat první příznaky rozvíjející se duševní poruchy. Vůbec první vážnější atakou jeho nemoci bylo přesvědčení, že prostřednictvím The New York Times s ním pomocí šifer komunikují obyvatelé vzdálené galaxie. Začal být paranoidní a poté, co se jeho choroba a s ní i jeho problémy v komunikaci rapidně zhoršily, byl umístěn do McLeanovy soukromé nemocnice poblíž Bostonu. V nemocnici roku 1959 byla jeho diagnóza určená jako paranoidní schizofrenie. Po absolvovaní problematického pobytu v Paříži a Ženevě se Nash vrátil v roku 1960 na Princeton. Až do roku 1970 střídavě pobýval v různých psychiatrických nemocnicích a podstoupil rozličné formy terapie.

Některé druhy léčby pravděpodobně nebyly vhodně zvolené a přispěly ke zhoršovaní jeho stavu. Lékaři totiž podcenili klíčový význam práce a komunity při překonávaní duševní poruchy. V případě Johna Nashe se jako nejúčinnější krok k jeho vyléčení jeví administrativní rozhodnuti princetonské fakulty matematiky a výpočetního centra, kteří Nashovi v tomto těžkém období povolili využívat prostředky univerzity pro jeho výzkum. V povědomí studentů se tak John Nash stal „fantómem Fine Hall“ (Fine Hall je matematické centrum v Princetonu), záhadnou postavou, která uprostřed noci čmárá po tabulích tajemné rovnice. Díky podpoře manželky Alicie Nash vytrval ve své práci tak i v komunitě, kde jeho výstřednosti zůstaly nepovšimnuté a mezi jinými zájmy rozvinul svůj zájem o výpočet přesných hodnot velkých čísel. Tento výzkum ho přivedl do princetonských výpočetních středisek, kde pro svou práci vyvinul počítačové programy vysoké úrovně. Zároveň tak byl v užším kontaktu s lidmi z Princetonu a od konce 80. let 20. století začal aktivně využívat elektronickou poštu pro komunikaci s matematiky. Odborná veřejnost tak dostala možnost zjistit, že nová práce legendárního Johna Nashe má význam a hodnotu. Tato skupina matematiků potom navrhla Johna Nashe komisi Švédské národní banky, která uděluje Nobelovu cenu, jako kandidáta v oblasti ekonomie.

90. léta 20. století znamenala návrat génia – Nashovi se podařilo zvládnout projevy své duševní choroby. Stále doufá, že se mu podaří zásadní vědecké objevy. Jeho současná práce se zabývá zajímavými spekulacemi v pokročilé teorii her.

Kariéra

V létě roku 1950 pracoval pro RAND Corporation v kalifornském městě Santa Monica, kam se nakrátko vrátil i v letech 1952 a 1954. Od roku 1950 zároveň vyučoval matematiku na Princetonu a studoval. Podařilo se mu vyhnout vojenské službě. V tomto období dokázal platnost tzv. Nashova teorému vnoření, důležitého výsledku v diferenciální geometrii o mnohotvárnosti.

Od roku 1951 do jara roku 1959 působil na MIT a oddychový rok strávil prací v Institutu pro pokročilé studium v Princetonu.

V letech 1965–1967 zastával místo výzkumného pracovníka na Brandeis University. Potom se na 30 roků publikačně odmlčel. Do roku 1996 publikoval 23 vědeckých prací. V současnosti se věnuje matematice v Princetonu a je velmi opatrný ve styku s neznámými lidmi, zasvěcení hovoří o jeho suchém humoru.

Na Nashovu kariéru měla zásadní vliv podpora jeho ženy Alicie. Povzbuzovala ho, když trpěl halucinacemi, a chápala, že jakékoliv nevýrazné zapojení do činnosti princetonské komunity matematiků Nashovi velmi prospívalo. Mimo to Alicia odvážně pracovala v muži ovládaném odvětví jako počítačová programátorka, aby materiálně zabezpečila sebe, manžela a syna.

Ocenění

• 1978 – John Von Neumann Theory Prize za objev nekooperativní rovnováhy dnes známé jako Nashova rovnováha
• 1994 – Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za práci na teorii her v době postgraduálního studia v Princetonu

Literatura

Zdroj: Wikipedia.org