Juan Manuel Fangio

Juan Manuel Fangio (24. června 1911, Balcarce – 17. července 1995, Balcarce) byl argentinský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou.

Fangio se narodil 24. června 1911 v Argentinském Balcarce, v rodině italských emigrantů. Zpočátku se věnoval kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku El Chueco, což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projevila vášeň pro mechaniku. V 16 letech opustil studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začal závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze Ford, který získal od taxislužby. První závod absolvoval v roce 1934 na voze Ford T, musel však odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce 1938 sestrojil spolu s bratrem automobil, s nímž nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal nejlépe zajet tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, v němž zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začíná v Buenos Aires, stoupá pohořím And až do Limy v Peru a vrací se zpět do Argentinského hlavního města.

Po 2. světové válce se v roce 1947 vrací do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. Vláda Juana Peróna mu nabídla špičkový závodní vůz Maserati 4CLT, aby se účastnil Velké ceny Argentiny. Zde se seznámil s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. V roce 1949 Fangio odjel do Evropy podporován režimem Juana Peróna.

Ve svých 37 letech začíná slavit úspěchy na Evropských okruzích. V roce 1950 podepsal smlouvu s továrním týmem Alfy Romeo a ve stejném roce bojuje o titul mistra světa s týmovým kolegou Giuseppem Farinou, který se tak stal prvním šampiónem Formule 1. Následující rok už triumfuje v mistrovství světa Fangio a získává první ze svých pěti titulů.

Rok 1952 je poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v Monze, musel překonat šílenou vzdálenost z Belfastu, kde závodil doslova před pár hodinami. Z Paříže jel bez přestávky celou noc, aby dorazil necelou půl hodinu před startem. Unavený Fangio startoval s vozem Maserati, nad nímž po pár kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.

V roce 1953 je již v plné formě a v závodech nestačí pouze na suveréna posledních let Alberta Ascariho.

V roce 1954 přestoupil k týmu Mercedes, který se vrátil po 15 letech, ale Mercedes W196 není připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem Maserati. Získává svůj druhý titul; z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celkem osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostává nového kolegu Stirlinga Mosse. Mercedes je znovu k neporažení. Situace se změní až po tragédii v Le Mans, kde zemřelo 82 lidí, Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažuje možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasahuje Juan Perón a vyjednává pro něj místo u Ferrari. A tak získal Fangio v roce 1956 s vozem Ferrari již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce 1957 za volantem vozu Maserati. Sezóna 1957 byla Fangiovou poslední kompletní sezónou, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul. Fangio absolvoval další dva závody v roce 1958 a s kariérou se rozloučil čtvrtým místem na Grand Prix Francie s vozem Maserati, které ten rok značně zaostávaly za Ferrari. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. Mike Hawthorn jedoucí v čele na voze Ferrari Dino měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval slovy: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.

Dne 17. července 1995 ve věku 84 let podlehl Juan Manuel Fangio srdečnímu kolapsu. Argentina vyhlásila třídenní smutek za pětinásobného světového šampióna. Jednalo se o rekord, který byl vyrovnán až v roce 2002 Michaelem Schumacherem.

Tituly

• 1940 Mistr Argentiny
• 1941 Mistr Argentiny
• 1951 Mistr světa
• 1954 Mistr světa
• 1955 Mistr světa
• 1956 Mistr světa
• 1957 Mistr světa

Vítězství

• 1940 Grand Prix Internacional del Norte
• 1940 Mil Millas Argentinas
• 1942 Premio Mar y Sierras
• 1947 Grand Prix Ciudad de Rosario
• 1947 Premio Mecánica Rioplatense Ciudad de Montevideo
• 1947 Premio Primavera Mecánica Argentina
• 1947 Premio Doble Vuelta Sierra de la Ventana
• 1948 Grand Prix Vuelta de Coronel Pringles
• 1948 VIII Grand Prix Otoño Palermo
• 1948 Premio Vuelta de Entre Rios
• 1948 Grand Prix Ciudad de Mercedes
• 1949 Grand Prix Jean-Pierre Wimille
• 1949 II Grand Prix Internacional Gral San Martin
• 1949 Premio Fraile Muerto Bell Ville
• 1949 Grand Prix San Remo
• 1949 Grand Prix Perpignan
• 1949 Grand Prix Marseilles
• 1949 Grand Prix Pau
• 1949 Grand Prix Albi
• 1949 Grand Prix Monza
• 1950 Grand Prix de Pau
• 1950 Grand Prix di San Remo
• 1950 Grand Prix de Monaco
• 1950 Circuit Des Ramparst
• 1950 Grand Prix van Belgie
• 1950 Grand Prix de l' A.C.F.
• 1950 Circuito di Pescara
• 1950 Grand Prix de Parana
• 1950 Grand Prix del Presidente Arturo Alessandri Palma
• 1950 XV 500 Millas de Rafaela
• 1951 Grand Prix der Schweiz
• 1951 Grand Prix de l' A.C.F.
• 1951 Grand Prix di Bari
• 1951 Grand Prix de España
• 1952 Grand Prix da Cidade de Sao Paolo
• 1952 Grand Prix Quinta de Boa Vista
• 1952 Grand Prix Presidente Peron
• 1952 Grand Prix Maria Eva Duarte de Peron
• 1952 Grand Prix de Uruguay
• 1952 Grand Prix de la ciudad de Montevideo
• 1953 Vue des Alpes
• 1953 Grand Prix Supercortemaggiore
• 1953 Grand Prix d'Italia
• 1953 Grand Prix Modena
• 1953 Carrera Panamericana
• 1954 Grand Prix de Republica Argentina
• 1954 Grand Prix van Belgie
• 1954 Grand Prix de l' A.C.F.
• 1954 Grand Prix von Deutschland
• 1954 Grand Prix der Schweiz
• 1954 Grand Prix d'Italia
• 1955 Grand Prix de la Republica Argentina
• 1955 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
• 1955 Internationales ADAC-Eifel-Rennen
• 1955 Grand Prix van Belgie
• 1955 Grand Prix van Nederland
• 1955 Grand Prix Routier de Kristianstadt
• 1955 Grand Prix d'Italia
• 1955 Grand Prix Internacional de Venezuela
• 1956 Grand Prix de la Republica Argentina
• 1956 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
• 1956 12 horas de Sebring
• 1956 Grand Prix di Siracusa
• 1956 British Grand Prix
• 1956 Grand Prix von Deutschland
• 1957 Grand Prix de la Republica Argentina
• 1957 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
• 1957 Grand Prix de Cuba
• 1957 12 horas de Sebring
• 1957 Grand Prix de Monaco
• 1957 Grand Prix de Portugal
• 1957 Grand Prix de l' A.C.F.
• 1957 Grand Prix von Deutschland
• 1957 Grand Prix Ciudad de Sao Paolo
• 1957 Grand Prix de Rio de Janeiro
• 1958 Grand Prix Buenos Aires

Formule 1

• Žlutě jsou vítězství
• Modře jsou 2. místa
• Červeně 3. místa
• Zeleně bodoval

Vozy

• 1950 Alfa Romeo 158
• 1951 Alfa Romeo 159
• 1953 Maserati A6GCM
• 1954 Maserati 250 F, Mercedes-Benz W196, Mercedes-Benz W196s
• 1955 Mercedes-Benz W196, Mercedes-Benz W196s
• 1956 Ferrari D50
• 1957 Maserati 250 F
• 1958 Maserati 250 F

Zdroj: Wikipedia.org