Karel Schulz (6. května 1899 v Městci Králové – 27. února 1943 v Praze) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest (1942), který ho však proslavil až po jeho smrti.
Životopis
Po maturitě roku 1918 krátce studoval práva a medicínu, lékařskou fakultu však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1926 konvertoval ke katolicismu. Z Devětsilu byl téhož roku vyloučen pro podezření z plagiátství na díle Stevensona u své povídky Hughesův ústav. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin (v letech 1927–30). Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930–35) a vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42)..
Dílo
Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnost se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolájící jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o něm příliš za doby normalizace nemluvilo. Zprvu také prolínal epiku a lyriku, v posledních knihách však staví na pevných epických základech.
Tegtmeierovy železárny (1922) – prvotina, nekvalitní; kolektivizmus, počátek roku 1920 a sociální problémy; podtitul Komunistický román
Karel Schulz (6. května 1899 v Městci Králové – 27. února 1943 v Praze) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je historický román Kámen a bolest (1942), který ho však proslavil až po jeho smrti.
Životopis
Po maturitě roku 1918 krátce studoval práva a medicínu, lékařskou fakultu však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1926 konvertoval ke katolicismu. Z Devětsilu byl téhož roku vyloučen pro podezření z plagiátství na díle Stevensona u své povídky Hughesův ústav. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin (v letech 1927–30). Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930–35) a vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42)..
Dílo
Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnost se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolájící jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o něm příliš za doby normalizace nemluvilo. Zprvu také prolínal epiku a lyriku, v posledních knihách však staví na pevných epických základech.
Tegtmeierovy železárny (1922) – prvotina, nekvalitní; kolektivizmus, počátek roku 1920 a sociální problémy; podtitul Komunistický román
Sever-Jih-Západ-Východ (1923) – soubor básní a povídek (i na motivy sci-fi), začíná poetismus
Dáma u vodotrysku (1926) – román
Skleněná panna (1928) – libreto k baletu
bibliofilské vydání tří náboženských textů (1936 a 1937)
Peníz z noclehárny (1940) – sbírka povídek, navazuje na katolicismus, baroko a tvorbu Jaroslava Durycha
Princezna z kapradí (1940) – pokus o modernizaci pohádky
Prsten královnin (1941) – sbírka povídek
Kámen a bolest – historický román, první díl nedokončené trilogie, životopis umělce Michelangela Buonarroti
V zahradách medicejských (1942)
Papežská mše (1943) – nedokončené pokračování (pouze dvě kapitoly)
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK
