Lubomír Štrougal

JUDr. Lubomír Štrougal (* 19. října 1924 Mezimostí nad Nežárkou, dnes část Veselí nad Lužnicí) je bývalý komunistický politik, ministr zemědělství a vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988.

Původ

Lubomír Štrougal pocházel z levicově orientované rodiny. Jeho otec, který pracoval jako zaměstnanec cementárny, zakládal organizaci KSČ ve Veselí nad Lužnicí a během druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínské věznice Plötzensee.

Kariéra do roku 1968

Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal akademický titul JUDr.

Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Jihočeský kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ.

V období od 6. března 1959 do 23. června 1961 pracoval jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější ale byla doba od 23. června 1961 do 23. dubna 1965 na postu ministra vnitra. V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo, předpokládá se, že zde Lubomír Štrougal získal některé důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v jeho další kariéře.

Ve funkci ministra vnitra se mj. účastnil zatknutí svého předchůdce Rudolfa Baráka a inscenování „nálezu“ nacistických dokumentů v Černém jezeře.

Působení během okupace 1968

Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednání se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alois Indra – vláda pod jeho vedením se naopak profilovala (alespoň slovně) jako odpůrce okupace.

Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavních představitelů politiky normalizace v následujících 20 letech.

Období normalizace

Byl 20 let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a 18 let (28. ledna 1970 až 11. října 1988) předsedou federální československé vlády.

Vedle Gustáva Husáka se stal nejznámější tváří spojenou s normalizací ve všech jejích aspektech nesvobody, cenzury, každodenního nátlaku na oponenty a v osmdesátých letech také stále patrnější ekonomické stagnace. V tomto období také vznikla fáma, že má mimomanželský poměr s Helenou Vondráčkovou.

Po nástupu Michaila Sergejeviče Gorbačova k moci v SSSR stál Lubomír Štrougal na straně reforem a přestavby, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Ze sovětské perestrojky se stala v Československu fraška existující pouze v projevech komunistických funkcionářů a Štrougal byl nucen v roce 1988 opustit post předsedy vlády a následně i předsednictvo Ústředního výboru KSČ.

Konec politické kariéry

Po listopadových událostech roku 1989 kandidoval na pozici předsedy KSČ, ale neuspěl. Sám tvrdí, že jej jeho příznivci do funkce navrhli, on však tuto kandidaturu odmítl s tím, že pokud bude zvolen, funkci odmítne. 10. prosince 1989 rezignoval na mandát poslance Federálního shromáždění a na členství v ÚV KSČ, čímž zmizel z veřejného života a začátkem roku 1990 byl vyloučen z KSČ.

Během 90. let byl neúspěšně obviněn z trestných činů v souvislosti se svým působením ve funkci předsedy vlády. V současnosti žije v ústraní v horské obci Jizerka.

Literatura

Lubomír Štrougal je autorem knih Paměti a úvahy (2009, Nakladatelství Epocha) a Ještě pár odpovědí (2011, Epocha). Knihu Štrougal o Husákovi a jiné vzpomínky na minulost (2009) neautorizoval.

Zdroj: Wikipedia.org