Naděžda Kavalírová

MUDr. Naděžda Kavalírová, rozená Morávková (* 13. listopadu 1923 Opočno) je předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky a od prosince 2007 předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V mládí byla členkou České strany národně sociální a studovala medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. 25. února 1948 se zúčastnila pochodu studentů na Hrad, po únorovém převratu vystoupila ze strany na protest proti její kapitulaci před tlakem komunistů. V březnu 1948 byla jako politicky nespolehlivá vyloučena ze všech vysokých škol v Československu.

V roce 1949 se vdala za JUDr. Jiřího Kavalíra, soudce u Krajského soudu v Praze a člena KSČ, který později působil jako legislativec na ministerstvu vnitra. Pracovala jako vrchní sestra v Závodním ústavu národního zdraví Jáchymovské doly. Podle spisu StB s krycím názvem „Zpěvačka“ byla zaměřená proti režimu – manžela například nepouštěla na komunistické schůze a zapírala ho, když se po něm doma jeho kolegové straníci vyptávali.

V roce 1956 byla zatčena a odsouzena ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a špionáž. Podle spisu její vina spočívala v tom, že si psala s člověkem, se kterým se znala z doby studií před rokem 1948, který emigroval a měl na území Československa vytvářet špionážní síť. Z vězení byla propuštěna v roce 1959. Poté pracovala jako pomocná dělnice, dělnice na soustruhu a později jako úřednice Národního výboru v Praze 9.

Kavalírová byla v době normalizace 18 let zaměstnána na ministerstvu práce a sociálních věcí jako samostatný odborový referent. Podle dotazníku z roku 1978, podepsaného Kavalírovou a zveřejněného v říjnu 2009 iDnes byla členkou Svazu československo-sovětského přátelství, ROH, kde zasedala v úsekovém výboru a provozní komisi, Československého červeného kříže, Československého svazu žen, kde byla v Ústředním výboru, Československého svazu pro tělesnou výchovu. Kavalírová to popírá a zpochybňuje pravost dokumentu.

Po revoluci se ujala vedení KPV, kde po dlouhou dobu tolerovala příslušníky StB. Podařilo se jí však vytvořit nadstandardní vztahy s politickou reprezentací, mimo jiné s Hradem či KDU-ČSL.

Její autoritativní činnost a vedení KPV je předmětem kritiky. Jednání a volby předsednictva jsou neveřejná, média na ně mají vstup zakázán, stejně jako kritici vedení z řad členů. Podle kritiků jim Kavalírová v rozporu se stanovami pozastavuje členství, nebo je přímo vylučuje.

Poprvé Kavalírová pozastavila členství Vladimíru Hučínovi, bývalému pracovníku BIS a přesto že ho soud po letech osvobodil, jeho členství v KPV obnoveno nebylo. Stejně tak postupovala s těmi, kteří se Hučína zastali a Kavalírovou kritizovali. Ústřední revizní komise v srpnu 2009 konstatovala, že předsednictví ani rada KPV nemají oprávnění členy vylučovat, to může jen sněm místní pobočky, a dále že důvodem vyloučení nemůže být kritika.

Proti této praxi Kavalírové protestovala například pobočka KPV v České Lípě, koncem 2009 se vzbouřila celá pražská pobočka KPV. Zdena Mašínová, sestra bratrů Mašínů, odmítla převzít od ministryně obrany Vlasty Parkanové vyznamenání s odkazem na přítomnost Kavalírové ve stejné místnosti.

Jak v závislosti na Hučína tak i bez jakékoli návaznosti na něj, byla vedením KPV a osobně samotnou Kavalírovou vyloučena celá řada dalších členů, mimo jiné i František Zahrádka, který má neobyčejnou zásluhu na vzniku a existenci Muzea třetího odboje ve Vojně u Příbrami, nositel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Všechno nasvědčuje tomu, že se v mnoha (ne-li ve všech) případech jedná o osobní mstu.

Kavalírová obdržela Svatováclavskou medaili (2004), Medaili cti a vděčnosti Společnosti Jana Masaryka a Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv (2006).

Zdroje

1. ↑ Rada Ústavu na oficiálním webu ÚSTR
2. ↑ a b c d e Političtí vězni našli nový důkaz podivné minulosti předsedkyně Kavalírové, iDNES, 7. 10. 2009
3. ↑ a b Adam B. Bartoš: Kavalírová za normalizace publikovala pod hlavičkou ministerstva, blog autora na iDnes.cz, 13. 10. 2009
4. ↑ Adam B. Bartoš, ČTK: Kavalírová popřela členství v režimních organizacích. Důkaz mluví proti ní, iDNES, 8. 10. 2009
5. ↑ http://www.sbpv.cz/vz/062007.asp
6. ↑ Mašínová odmítla kvůli Kavalírové převzít vyznamenání pro otce, 27.10.08, iDnes

Zdroj: Wikipedia.org