Oscar Peterson

Oscar Emmanuel Peterson, CC, CQ, O.Ont. (15. srpna 1925, Montreal, Quebec - 23. prosince 2007 Mississauga, Ontario) byl kanadský jazzový pianista a skladatel, některými kritiky pokládán za jednoho z nejlepších pianistů všech dob (Scott Yanow, 2004). Jeho hudba je plná swingu a jazzových improvizací. V Evropě byl známý také díky svým častým koncertům – vystupoval zde totiž každý rok. Jeho velkým vzorem byl legendární jazzový pianista Art Tatum.

Životopis

Vyrůstal ve čtvrti Little Burgundy v Montrealu ve státě Quebec. V pěti letech se začal učit hře na trubku a piáno, avšak od sedmi se kvůli prodělané tuberkulóze věnoval pouze hře na piáno. První setkání s hudbou formou výuky mu dopřával jeho otec, amatérský trumpetista a pianista. Díky své sestře, která ho také vyučovala, dosáhl vysoké úrovně hráčského umu a virtuozity. Prvním "opravdovým" učitelem byl maďarský pianista Paul de Marky, jenž byl sám studentem Franze Liszta. Netrvalo dlouho a mladý Oscar propadl kouzlu jazzu a zejména stylu boogie-woogie a právě díky tomu byl ve své době nazýván jako "the Brown Bomber of the Boogie-Woogie". Ve věku devíti let hrál takovým způsobem, že působil mezi profesionály jako rovnocenný kolega. Mnoho let cvičil čtyři až šest hodin denně a teprve v následujících letech snížil každodenní lekce na jednu až dvě hodiny. V roce 1940, ve věku čtrnácti let vyhrál národní hudební soutěž pořádanou "Canadian Broadcasting Corporation" a právě tohle byl okamžik, který jej zařadil mezi profesionální hudebníky.

Jedněmi z mnohých, kteří na měj v době jeho mládí měli vliv, byli Teddy Wilson, Nat "King" Cole, James P. Johnson a legendární Art Tatum. Brzy si vydobyl renomé jako technicky zdatný a melodicky nápaditý jazzový pianista a začal se pravidelně objevovat v kanadských rádiích. Jeho první vystoupení v USA se konalo roku 1949 v newyorské Carnegie Hall.

Během své kariéry hrál např. s Rayem Brownem, Benem Websterem, Miltem Jacksonem, Herb Ellisem, Barney Kesselem, Ed Thigpenem, Niels-Henning Ørsted Pedersenem, Louis Armstrongem, Stéphanem Grappellim, Ellou Fitzgerald, Clarkem Terrym, Joe Passem, Countem Basiem.

Důležitým momentem kariéry bylo zahájení spolupráce se značkami hudebního manažera Normanem Granzem (především Verve records) koncertní série „Jazz at the Philharmonic“, kde měl příležitost si zahrát s nejvýznamnějšími osobnostmi jazzu své doby. Granz zůstal Petersonovým manažerem po většinu kariéry. Někteří odborníci jsou toho názoru, že jeho nejlepší nahrávky jsou ty z konce šedesátých a začátku sedmdesátych let. Od roku 1973 vycházely jeho desky pod Granzovým vydavatelstvím Pablo Records, v 90. letech pak ve vydavatelství Telarc.

Roku 1993 prodělal mozkovou mrtvici, která trvale oslabila jeho levou polovinu těla. Tím byl na dva roky postaven mimo dění. Tuto překážku však posléze překonal a až do svého skonu omezeně koncertoval.

V roce 1997 obdržel cenu Grammy za celoživotní přínos a také cenu International Jazz Hall of Fame Award, což dokazuje, že je stále považován za jednoho z nejlepších jazzových hráčů všech dob.

Zdroj: Wikipedia.org