Viliam Široký

Viliam Široký (31. května 1902 Bratislava – 6. října 1971 Praha) byl vysoký komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1953–1963. Jeho jméno je úzce spjato s nejtemnějším obdobím vlády KSČ – s padesátými lety dvacátého století.

Počátek kariéry za první republiky

Viliam Široký byl původem železničář, již ve svých devatenácti letech vstoupil do KSČ. Brzy se stal pracovníkem aparátu strany a po nástupu Klementa Gottwalda do jejího čela velice rychle stoupal ve stranické hierarchii (již na začátku třicátých let byl členem Ústředního výboru KSČ).

Společně s Václavem Kopeckým patřil Široký k agentům sovětské tajné služby – byl aktivním členem NKVD, jehož úkolem bylo informovat moskevské vedení především o činnosti Gottwalda.

Těsně před válkou se stal předsedou zemského vedení KSČ na Slovensku. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR za KSČ. V poslanecké sněmovně zasedal až do rozpuštění komunistické strany v prosinci 1938.

Období druhé světové války

Na podzim 1938 odešel Široký kvůli sílící hrozbě ze strany nacistického Německa do SSSR. Za války působil nejprve jako člen exilového zahraničního sekretariátu KSČ v Paříži, později v podobné funkci také v Moskvě.

V roce 1941 byl vyslán na Slovensko, kde byl brzy zatčen a odsouzen do vězení. Počátkem roku 1945 se mu podařilo uprchnout a přejít blížící se frontu k Rudé armádě.

Padesátá léta

Po návratu se Viliam Široký stal jedním z nejmocnějších mužů v KSČ a blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za komunisty. Ve volbách roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění zvoleným ve volebním kraji Bratislava. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění Československé socialistické republiky). V parlamentu setrval do voleb v roce 1964.

Zastával významné vládní posty. Byl nejprve náměstkem předsedy vlády (1945–1953), ministrem zahraničí, později předsedou vlády (1953–1963), předsedou Komunistické strany Slovenska (1945–1954) a především členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.

Z této pozice je dnes považován za jednoho z hlavních strůjců bolševického teroru v Československu – likvidace demokratických oponentů KSČ na konci čtyřicátých a v první polovině padesátých let. Proslulým se stal také takzvaný „proces s buržoazními nacionalisty“, pomocí kterého docílil Široký odsouzení svého hlavního ideového oponenta a soka v boji o moc v řadách slovenských komunistů – Gustáva Husáka.

Konec kariéry

Počátkem šedesátých let, kdy začalo docházet k postupnému uvolnění bolševické diktatury, se Široký stal nepohodlným pro stranické vedení v čele s Antonínem Novotným. V rámci projednávání rehabilitací některých komunistických politiků odsouzených na začátku padesátých let byl Široký spolu s dalším sovětským agentem Brunem Köhlerem obětován – byl zbaven všech stranických i státních postů. V roce 1968 mu bylo pozastaveno členství v KSČ, které mu bylo navráceno těsně před smrtí v roce 1971 jeho „velkorysým“ triumfujícím soupeřem Husákem.

Podle historičky Muriel Blaive byl Široký etnický Maďar ze Slovenska, což ale žádný slovenský zdroj nepotvrzuje.

Zdroj: Wikipedia.org