Pověřený ředitel Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT) Jan Ďoubal se od začátku března ujme funkce naplno, oznámilo ministerstvo vnitra. Agenturu předtím vedl Vladim ...
Vládní Národní agenturu pro komunikační a informační technologie (NAKIT) povede od 1. ledna dočasně vedoucí jejího právního odboru Jan Ďoubal, informovalo ve středu ministerstvo vnitra. Původně byl ...
Vládní Národní agenturu pro komunikační a informační technologie (NAKIT) povede od 1. ledna dočasně vedoucí jejího právního odboru Jan Ďoubal. Dnes o tom informovalo ministerstvo vnitra. Původně byl ...
Vládní Národní agenturu pro komunikační a informační technologie (NAKIT) povede od 1. ledna dočasně vedoucí jejího právního odboru Jan Ďoubal. Dnes o tom informovalo Ministerstvo vnitra. Původně byl n ...
Vladimír Dzurilla, najlepší slovenský hokejista 20. storočia, by mal v utorok 80 rokov. Brankár, ktorého závidel Československu celý svet, sa narodil v Bratislave 2. augusta 1942.
Valábik a Gáborík vo svojej šou pravidelne dokazujú, že sú rovnaká krvná skupina. K vtipnej dvojici tentokrát skvele zapadne aj legendárny hokejista Dárius Rusnák, kt ...
26.03.2021Médium: Nový Čas | Najčítanejší online denník na Slovensku
Už je to 25 rokov od úmrtia legendárneho brankára Vladimíra Dzurillu. Trojnásobný majster sveta získal cenné kovy aj na olympijských hrách - dvakrát bronz a raz striebro. Vladimír Dzurilla bol vyhlás ...
Vladimír Dzurilla (2. srpna 1942 Bratislava – 26. června 1995 Düsseldorf, Německo) byl československý hokejový brankář a trenér.
Klubový hokej
Hokejový brankář
HC Slovan Bratislava (1957–1973)
Zetor Brno (1973 – 1978)
EV Augsburg (1978 – 1979)
SC Riessersee (1979 – 1982)
Po epizodních pokusech fotbalových začal v hokejové bráně poměrně pozdě - až ve třinácti letech. Nejdřív se šel přihlásit do Slovanu Bratislava, ale tam ho odmítli, zakotvil tedy ve Spartaku Kovosmalt Petržalka. Brzy svými výkony zaujal natolik, že si ho Slovan "zapůjčil" nejdřív na hostování a poté za "dvacet hokejek a dvacet puků" přešel Dzurilla k "belasým" natrvalo. Kariéra ve Slovanu byla poznamenaná soustavným bojem o titul a přízeň diváků - nastávaly okamžiky, kdy Vlado, rozladěný nekritickým přístupem publika, odmítal v domácím prostředí Slovanu chytat. Závěr jeho bratislavské kariéry byl poznamenán soubojem o post týmové jedničky s Marcelem Sakáčem. Vedlo to až na úroveň disciplinárních řízení, protože oba brankáři odmítali chytat. Nakonec se Dzurilla s vedením Slovanu dohodl na bezproblémovém odchodu. Zájem o něj projevovala Sparta Praha, ZKL Brno a VSŽ Košice. Transakci poněkud ovlivnil Jiří Holeček, který měl namířeno do Sparty, takže Dzurilla počítal s tím, že přestoupí do Košic. Ale místní funkcionáři na poslední chvíli jeho služby odmítli, proto přijal nabídku Brna. Dzurilla neměl tak velký pohybový rozsah jako například Holeček nebo později Hašek, svým stylem chytání se více blížil kanadsko-americkému pojetí. Nebál se odvážně vyjíždět z branky a zmenšovat střelecké úhly. Po několika zraněních (nejčastěji zásazích pukem do obličeje) se stal propagátorem používání brankářské masky. V nejvyšší hokejové soutěži odchytal za 19 sezón celkem 571 zápasů.
Reprezentace
Za reprezentaci Československa chytal poprvé na MS v roce 1963 Stockholmu, startoval na osmi mistrovstvích světa a třech ZOH, z nichž se ročníky 1964 a 1968 hrály současně jako světový šampionát. Mistr světa a mistr Evropy 1972 a 1976 – 1977. Držitel stříbrné medaile z ZOH 1968 a bronzových medailí z ZOH 1964 a ZOH 1972. Nejlepší brankář MS v roce 1965. V roce 1971 byl vyřazen z reprezentace na úkor svého týmového kolegy Marcela Sakáče, ale dokázal se vrátit v dobré formě o rok později a získal titul mistra světa. V roce 1974 se oficiálně rozloučil s reprezentací, ale jeho výkony ho opět katapultovaly na špičku brankářských tabulek československé ligy a po Crhově zranění na OH 1976 byl opět povolán do reprezentace. Dzuriila si zrál také na Kanadském poháru v roce 1976, kde Československo ve finále podlehlo Kanadě. Především v zápase s Kanadou v základní skupině (1:0) podal heroický výkon, označovaný v mediích jako životní, a stal se miláčkem kanadského publika (bezprostředně po zápasu ho chtěly čtyři týmy NHL angažovat). S ohledem na svou formu byl ještě nominován na MS 1977 ve Vídni, pak definitivně ukončil reprezentační kariéru. V dresu se lvíčkem či nápisem ČSSR na prsou nastoupil 139 krát.
Trenérská činnost
Byl trenérem Brna, Slovanu Bratislava a EG Düsseldorf.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK