Zdeněk Beran

Prof. Zdeněk Beran (* 7. 3. 1937, Dolní Dobrouč) je český malíř, autor objektů a instalací, pedagog.

Patří k nejvýraznějším umělcům české výtvarné scény. Výtvarné vzdělání získal u profesora Zdeňka Balaše na Výtvarné škole v Praze. Na Akademii výtvarných umění poté studoval ateliér nástěnné a monumentální malby u profesora Vladimíra Sychry (1956–1962). Svaz výtvarných umělců musel opustit po vydání výnosu Ministerstva vnitra.

Od roku 1970 byl evidován u Českého fondu výtvarných umění pod číslem 1047. Byl členem skupiny Konfrontace (členy Konfrontace v Bratislavě např.: Miloš Urbásek nebo Eduard Ovčáček) ještě během studií na Akademii. Tato skupina byla kolébkou směru, který dnes nazýváme český informel (rok 1960). Strukturální abstrakce z přelomu let padesátých a šedesátých nese stopy jeho expresívní polohy tvorby. Jeho zásadním tématem té doby byla destrukce a její aplikace na struktury.

Koncem let šedesátých se do tvorby Zdeňka Berana navrací figura, která má ale značně surrealisticko-expresivně-existenciální charakter. Lidská torza dávají tušit budoucím instalacím a enviromentům. V letech 1970–1971 stvořil rozsáhlý enviroment nazvaný Rehabilitační oddělení Dr. Dr. Tento je jedním z nejexistenciálnějším dílem té doby. V přípravných skicách pro vytváření objektů se u něj stále více projevovala realistická tendence. Lze tvrdit, že verismus jeho děl byl paralelou s v té době se prosazujícím hyperrealismem.

V roce 1980 se konala v koncentračním táboře Terezín výstava několika umělců (mimo Z. Berana i Jiří Sozanský a další). Od osmdesátých let se obrazy začínají stávat součástí uměle vytvářených interiérů ještě spolu s objekty. Neřeší jen plochu obrazu, ale obraz jako celek. Pojednává zadní strany obrazů vysokými strukturami materiálů a objekty (Hra s obrazy v prostoru, 1988–1999, Odvrácená strana obrazu, 1996–1997). Projekty hromad vznikly ze zdevastovaných prvků monumentálního enviromentu Rehabilitační oddělení Dr. Dr. (1971). Další fází tohoto celku bylo „pohřbení“ (1993–1994) do jámy v zahradě Bredovského zámku u Lemberku. Proces devastace byl tak programově svěřen přírodním vlivům. Teprve nedávno došlo k „exhumaci“ Rehabilitačního oddělení Dr. Dr. a jeho instalaci v Národní galerii.

Ve velkoformátových plátnech umělec i nadále zpracovává svá existenciální témata, jimiž jsou rozpadající se fragmenty předmětů (nebo třeba detaily obnaženého stařeckého těla). Samostatně vystavuje od roku 1971. Kolektivních výstav se účastní od roku 1960. Svými díly je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách jak v České republice, tak i v zahraničí. Členem skupiny Zaostalých je od roku 1987 a od roku 2006 také členem skupiny SVÚ Mánes. V roce 1989 mu bylo uděleno stipendium The Pollock-Krasner Fondation. Tvoří v ateliéru v Praze Libni. Od roku 1990 je vedoucím ateliéru klasických malířských technik na pražské akademii výtvarných umění.

(Životopisné údaje byly čerpány z textu Mahuleny Nešlehové publikovaného v katalogu Zaostalí.)

Studia

• 1952-1956 Výtvarná škola v Praze u Zdeňka Balaše
• 1956-1962 Akademie výtvarných umění v Praze, prof. Vladimír Sychra

Člen skupin

• Zaostalí
• Šmidrové

Literatura

• Tetiva, V.: České umění XX. století / 1970-2007
• Katalog. AJG v Hluboké nad Vltavou, České Budějovice, 2007. 326 s.
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1995. 1103 s
• Jindřich Chalupecký, Nové umění v Čechách. Jinočany, H & H 1994, s. 25, 44, 87, 128, 131, 132, 133, 134, 160
• František Šmejkal, Jana Šmejkalová, České imaginativní umění. OP Society - Institut. Praha, Galerie Rudolfinum 1997, s. 414, 508, 509

Výběr z výstav

• České umění 20. století - Hluboká nad Vltavou (1987)
• Forum 88 - Praha (1988)
• Dialog 90 - Praha (1990)
• Tradition und Avantgarde in Prag - Bonn (1991)
• České výtvarné umění 1960-1990 - Praha (1992)
• Skutečnost a iluze - Hluboká nad Vltavou (1993)
• Hommage a Jiří Valenta - Kolín nad Rýnem (1998)
• Hyperrealismus - Hradec Králové (2002)
• Transfer - New York (2009)

Citáty

„Nepochybně bude dnes těžko někdo soutěžit například s Ben Violou, protože k tomu prostě nebude mít dostupné prostředky, jaké má on. To shledávám velmi problematickým, ale do značné míry tak tomu bylo vždy. Nicméně záleží vždy na konkrétním umělci, které prostředky mu jsou vlastnější pro jeho vyjádření. Konkrétně v mé tvorbě to byl vzdor vůči tehdejšímu režimu, který vyžadoval bezvýhradnou reklamní a líbivou oslavu své ideologie.“

Umělci kteří prošli ateliérem Zdeňka Berana

• Karel Balcar[1]
• Aleš Brázdil
• Zdeněk Daněk[2]
• Daniel Doktor [3]
• Jiří Grus
• Pavel Holas
• Eliška Jakubíčková
• Miroslav Javůrek[4]
• Juraj Kollár[5]
• David Koutecký
• Tomáš Kubík[6]
• Adolf Lachman
• Hynek Martinec
• Jan Mikulka [7]
• Dušan Mravec
• Michal Ožibko
• Daniel Pitín
• Marek Slavík[8]
• Jan Stoss
• Pavel Šich
• Zdeněk Trs[9]
• Jan Uldrych[10]
• Markéta Urbanová[11]
• Pavel Vašíček
• Petr Vašíček
• Vladimír Véla
• Martin Velíšek

Zdroj: Wikipedia.org