Zašlapané projekty (TV seriál)

Dokumentární cyklus o unikátních nápadech, projektech a objevech, které za minulého režimu nesměly spatřit světlo světa.

Jednotlivé díly:Více textu

Dokumentární cyklus o unikátních nápadech, projektech a objevech, které za minulého režimu nesměly spatřit světlo světa.

Jednotlivé díly:
1.-Pistole CZ 75 -Legendární česká pistole CZ 75 patřila hned po svém vzniku mezi nejlepší krátké palné zbraně vůbec. Koncem minulého století to byla v podstatě nejkopírovanější pistole na světě. Prodejní úspěch na evropském i americkém trhu způsobil, že se začala vyrábět v licenci, ale na svět přicházely i nelicencované kopie. Například ty švýcarské byly zvlášť vynikající, protože měly "hodinářsky pečlivé provedení", spolehlivé byly kopie italské nebo třeba také čínské. Třebaže CZ 75 splňovala všechny předpoklady a požadavky pro služební pistoli ozbrojených složek, byla odsunuta na vedlejší kolej. Důvod byl prostý, ráže neodpovídala normám stanoveným pro krátké palné zbraně Varšavské smlouvy.

2.-Pohřbená dálnice -Nikdo nepochybuje o tom, že dálnice umožňuje nejen nejrychlejší, ale i nejbezpečnější provoz. A že bez kvalitní silniční sítě není možný hospodářský rozvoj. Československo bylo před válkou teprve třetí zemí v Evropě, která se do výstavby dálnice pustila. Po Německu a Itálii. Zatímco před válkou bylo Československo ve stavbě dálnice na špici, ještě nyní, po 70 letech, západní Evropu stále jen doháníme. Po únoru 1948 totiž dálnice nebyly v kurzu...

3.-Kabriolet pro Stalina -Josef Sodomka pocházel z rodiny, která se věnovala výrobě kol do kočárů. Po vyučení chvíli pracoval ve firmě Laurin a Klement a po návratu přesvědčil otce, že budoucnost podniku je ve výrobě karoserií pro automobily, jejich výroba tehdy začínala. Brzy se jejich karoserie staly známé. Auta ze Sodomkovy karosárny měl třeba i herec Jan Werich, ale i další známé osobnosti. Druhá světová válka sice omezila výrobu aut, ale po válce Sodomka opět rozjel výrobu naplno. Kabriolet, který se mu podařilo v prototypu vyrobit, neměl v tehdejším světě obdoby. Šlo o první kabriolet se skládací střechou, který měl motor vzadu. Když se tento prototyp objevil na autosalonu Ženevě v roce 1949, sklidil obrovský úspěch.Jenomže v Tatře, která dělala podvozek na tento vůz, byla mezitím ukončena výroba osobních vozidel a tím komunisté zlikvidovali výrobce podvozků i pro tento kabriolet. Důvodem, o kterém se spekuluje, je i skutečnost, že otevřené vozy tehdy byly pouze vozidly tzv. vyšší - buržoazní třídy a ty tady komunisté nechtěli...

4.-Kauza Tatraplan - Československo bylo vždy považováno za technickou velmoc. Jednou z předních automobilek první republiky byla například Tatra Kopřivnice, v níž už v roce 1897 vznikl první středoevropský osobní automobil Präsident. Byl tady vyroben i unikátní osobní automobil Tatraplan, na jehož vývoji pracoval tým techniků a konstruktérů v Tatře Kopřivnice koncem čtyřicátých let minulého století. V polovině roku 1951 však vydal ministr Gustav Kliment příkaz přenést výrobu Tatraplanů z Tatry do AZNP Mladá Boleslav a v Kopřivnici se měly nadále vyrábět jenom nákladní vozy. Tak přišla Tatra Kopřivnice o unikátní projekt, který objektivně předstihoval konstrukci osobních automobilů o deset, patnáct let. Nepomohla ani obětavá osobní intervence cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Cesta započatá pokrokovými kopřivnickými konstruktéry za první republiky, byla přerušena. Došlo ke škodě, kterou se už nikdy nepodařilo napravit. A my se dnes už můžeme jenom divit, že něco takového bylo vůbec možné.

5.- Babeta nešla do světa - V první polovině padesátých let byla pro naši armádu vyvinuta řada technicky zajímavých vozidel včetně modelů s pohonem všech kol. V roce 1953 vypsal východní blok konkurs na výrobu vojenského terénního vozidla, které mělo konkurovat západním strojům ve stylu "džípu". Znamenalo to zkonstruovat automobil pokud možno stejných nebo ještě lepších parametrů. Prvních několik prototypů vzniklo v roce 1951, další vozidla přišla na svět o dva roky později už s celohliníkovým čtyřválcem o objemu 1,5 litru. Tato kritéria při náročných testech v bahnitém i písčitém terénu severně od Drážďan splnila bez problémů Škoda 973, později nazývaná Babeta. Lidé, kteří se zkoušek v NDR účastnili, říkali, že Babeta má tak vynikající jízdní vlastnosti, že by dokázala i šplhat po zdi. Škodovka se už připravovala na sériovou výrobu, když přišlo direktivní rozhodnutí z Varšavské smlouvy: Armády východního bloku budou vybaveny sovětskými Gazíky...

6.-Karosu pokořil Ikarus - Bylo, nebylo... Tak začíná téměř každá pohádka. Docela se však tento úvod hodí k případu nového kloubového autobusu, který byl vyvinut v šedesátých letech minulého století v Karose Vysoké Mýto. Přestože předběhl dobu, dnes po něm nezůstalo nic, jen pár fotografií. Kloubový autobus ŠM 16,5 byl na svou dobu unikát. Moderní, prostorný, pohodlný, ekonomický. Mohl být používán v městské dopravě nejen u nás, ale i v jiných zemích. Byl to autobus, který splňoval všechny požadavky pro městský provoz. Ti, kteří se na jeho vývoji podíleli, doufali, že se o něj budou doslova prát všechny městské dopravní podniky. Doba a politická situace mu ale nepřály...

7.-Pražské metro - S vládním rozhodnutím o výstavbě metra zadala vláda předsedovi Plánovací komise a ministru zahraničního obchodu úkol projednat možnost dodávek vozů ze SSSR, jejich licenční výroby u nás či výroby zcela nových českých vozidel. Nakonec byla v roce 1967 doporučena varianta stavby nových vozů. Jako výrobce byl určen podnik ČKD Tatra Smíchov. Podle návrhu konstruktérského týmu v čele s Ing. Antonínem Honzíkem byly vyrobeny dva dvouvagonové prototypy, které vynikaly moderním pojetím, některými progresivními prvky a nízkou hmotností. V roce 1971 už ale projekt začal dostávat ideovou příchuť. Na jaře 1971 došlo k rozhodnutí o dovozu sovětských vozů. Jejich nasazení znamenalo krok zpátky. Byl to zastaralý výrobek, hlučný, náročnější na energii, údržbu a zajištění bezpečného provozu. Příběh soupravy R1 a hlavního projektanta A. Honzíka přiblížíme prostřednictvím vyprávění jeho spolupracovníků, členů rodiny, projektantů mostu, publicisty a největšího znalce celého projektu R. Mary a dalších osob.

8.-Pod značkou ČSA - Tvůrci pořadu se tentokrát snaží postihnout situaci v letecké společnosti ČSA, která od poválečných let až do konce let osmdesátých byla odkázána na sovětskou leteckou techniku. Ta byla ve srovnání se západoevropskou a americkou technikou zastaralá, neekonomická, špatně vybavená. O nákupu ale nerozhodovaly ČSA, nýbrž vláda. Ústředním motivem dokumentu je životní příběh pilota Bohumíra Baluška, který působil v ČSA od roku 1946 až donedávna. Zná tedy celou jejich poválečnou historii. Zaznamenáme také vzpomínky dalších pamětníků, zaměstnanců ČSA. Historii společnosti přiblíží letecký historik a publicista Martin Velek a vše zasadí do historického kontextu Oldřich Tůma z ústavu pro soudobé dějiny.

9.-Lokomotiva "u ledu" - Mezi projekty, které v době před rokem 1989 zastavila vláda z politických důvodů, patří také případ vyráběné moderní lokomotivy v ČKD Praha - Lokomotivka, která byla do té doby nejvýkonnější motorovou lokomotivou vyrobenou v tehdejší ČSSR. V roce 1963 začala platit v rámci zemí tehdejší RVHP takzvaná "Specializační dohoda", která rozdělovala motorové lokomotivy do pěti skupin podle výkonnosti. Podle dohody se měl každý z určených účastnických států zabývat vývojem a výrobou lokomotiv jedné výkonnostní skupiny. Tehdejší ČSSR tímto plánem připadly druhé nejsilnější lokomotivy o výkonu 1100 až 1470 kW. Tehdy je vyrábělo pražské ČKD - Lokomotivka. Kategorie nejvyšších výkonů připadla SSSR. V ČSSR na tuto "Specializační dohodu" doplatily další dva typy lokomotiv.

10.-Nežádoucí architekti - Velkoměsto - to nejsou jen vzkvétající podniky, ale i divadla, kulturní domy a menší či větší hotely. I tyto stavby, respektive jejich návrhy a poté následné realizace, musely po roce 1948 projít schválením totalitního režimu. Řadě vynikajících prvorepublikových architektů dokázali tehdejší mocipáni natolik ztrpčit život, že odstupovali od svých projektů a takzvaně dobrovolně přenechávali místa svým socialistickým kolegům, kteří už věděli, že vše nejlepší pochází se Sovětského svazu. Budeme vyprávět příběh dvojčat Čestmíra a Lubomíra Špaletových. Architektů, kteří svými stavbami výrazně ovlivnili funkcionalistické období. Jako odborníci na akustiku byli autory několika společenských a veřejných staveb. V dokumentu se bude hovořit o tom, čím vším museli oba bratři projít, aby stál jen zlomek toho, co vyprojektovali.

11.-Památník Vítkov - Národní památník na Vítkově je jednou z nejvýraznějších dominant Prahy. Samotné místo je spjato s významnými obdobími českých dějin: husitstvím, emancipací moderního českého národa, legionářskou tradicí, ideály první republiky, protektorátem i dobou komunistické diktatury. Památník je symbolem spletitých osudů českého národa i dokladem toho, jak totalitní moc falšovala dějiny ve svůj prospěch a přisvojila si právo vykládat je po svém a v zájmu své ideologie.

12.-Stop pro "čezetu" - Na začátku 70. let se v podniku ČZ Strakonice zrodil projekt silničního závodního motocyklu ČZ 860. Šlo o čtyřválec ojedinělé konstrukce do V. Jeho autorem byl konstruktér František Pudil, který se vývoji motocyklů věnoval. Továrna vyrobila pouze tři prototypy, pak byl vývoj zastaven, protože bylo rozhodnuto, že silniční závodní motocykly bude vyrábět JAWA.

13.-Příběh zvaný flexareta -Těžko byste v bývalém Československu hledali rodinu, které by neříkal nic pojem flexareta. Tento fotoaparát patřil k základnímu vybavení snad každé domácnosti. Z historického hlediska je však ironií osudu, že jak počátek, tak i ukončení jeho produkce způsobila politická situace, konkrétně pro nás tragické roky 1938 a 1968. Flexareta neměla ve své třídě konkurenci. V době své největší slávy patřila mezi světovou špičku po stránce optické i technologické. Jenže pak přišlo rozhodnutí nepokračovat ve vývoji a spojit se v duchu spolupráce v rámci RVHP s východními Němci. Smělým ambiciózním plánům autorů flexarety bylo odzvoněno. Meopta byla pověřena "vyššími" úkoly a výroba fotoaparátů se do města na Bečvě už nikdy nevrátila.

14.-Kinoautomat -Kinoautomat byl revoluční filmový projekt spojený s tzv. českou novou vlnou představený na světové výstavě EXPO '67. Jeho základem byl zřejmě první interaktivní filmový počin na světě Člověk a jeho dům, pro tento účel předabován do anglického jazyka. Snímek sledoval osudy roztržitého a nešikovného pana Nováka, které mohli diváci v klíčových okamžicích ovlivňovat a rozhodovat o dalším vývoji na plátně. Projekt se stal díky geniálnímu nápadu a skvělé zábavě šlágrem celé výstavy a jen kvůli zvůli ideologie totalitních komunistických úřadů nemohl být nasazen k promítání po světě, ač byl o něj po výstavě nebývalý zájem. Tento projekt byl po jediném uvedení pro české diváky v roce 1971 na dlouhé roky zašlapán do archivů.

15.-Kombajn pro muzeum -Když se po Vítězném únoru a následné kolektivizaci rozoraly meze a začalo se po sovětském vzoru pěstovat obilí a jiné plodiny ve velkém, nastala potřeba používat sklízecí mlátičky, lidově řečeno kombajny. A jaké jiné bychom měli používat než pochopitelně sovětské? Ty však byly velmi poruchové a tak v prostějovském Agrostroji vyvinuli kombajn svůj. Na svou dobu neměl ve světě konkurenta. Sklízet s tímto kombajnem byl doslova požitek. Bohužel se vyrobily jen tři prototypy a tím všechno zhaslo...

16.-První byla EMA -Československo bylo vždy považováno za technickou velmoc v řadě oborů, jaksi navzdory režimu. Vydejme se na exkurzi do historie prvního československého elektromobilu Ema, který od roku 1969 vznikal v tehdejším Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých v Brně. V roce 1971 byl funkční vzorek dvoumístného městského vozítka Ema 1 předmětem zájmu odborné a laické veřejnosti. To pak zmizelo, i navzdory manifestované vývojové spolupráci se Sovětským svazem. Šlo v té době o zcela jedinečný automobil, jehož technické parametry a design byly zcela na úrovni doby.

17.-Mikroskop, který předběhl dobu -Odjakživa chtěli vědci vidět dál, hlouběji a podrobněji než jen pouhým okem. Umožnil jim to mikroskop. Jeho vývoj posunul dopředu vynález, který se zrodil na lékařské fakultě v Plzni. Vyvinul ho Mojmír Petráň a vyráběl se svým spolupracovníkem Milanem Hadravským. Konfokální mikroskop s dvojitým řádkováním byl vynalezen a úspěšně vyzkoušen. Jeho autoři podali na konci roku 1966 patentovou přihlášku. Jenomže se tak dělo v křečích doby vymknuté z kloubů. A tak se mikroskop bohužel nedočkal ohlasu, jaký by jinak určitě získal. Příběh Mojmíra Petráně je jen dalším příkladem, jak zlovolná moc dokáže zašlapat nejen ojedinělý projekt, ale i výjimečný talent.

18.-Případ MEVRO -Jeden ze zajímavých příkladů "zašlapaných projektů" je případ MEVRO. V roce 1948 slavil Čs. rozhlas čtvrtstoletí své činnosti a v Praze se konala první poválečná mezinárodní rozhlasová výstava. Technické studio na výstavišti tvořilo samostatnou stanici. Výstavní studio s proskleným průčelím, pro které dr. Josef Kolář navrhl název "rozhlasové vivárium", umožňovalo návštěvníkům pohled přímo do rozhlasové kuchyně, na její techniku, na mikrofony, na hlasatele, orchestry, sólisty, herce, soubory a vše, co dosud lidé mohli pouze slyšet. Toto unikátní prostředí (včetně ukázek programu) bylo zachyceno filmovými kamerami Krátkého filmu. Program MEVRO (současně s nejmodernějšími technickými vymoženostmi rozhlasového vysílání) se stal legendou. Vysílalo se zásadně živě. Každý den po dobu osmi týdnů. Základním charakteristickým rysem projektu MEVRO byla týmová práce a tvůrčí svoboda. Každý měl plnou odpovědnost a plnou důvěru ostatních. V červenci 1948 ovšem výstava skončila a rozhlasoví pracovníci se chtě nechtě museli vrátit k původní práci. Někteří z nich se pokoušeli metody vyzkoušené na projektu MEVRO oživovat, ale měli s tím jenom potíže. Rozhlasové vysíláni opět upadalo do šedi. Vzhledem k měnícím se podmínkám to bylo zcela pochopitelné, protože jedním ze základních úspěchů metody projektu MEVRO byla tvůrčí svoboda. Muselo uběhnout skoro čtyřicet let, než se zásady vysílání projektu MEVRO staly opět aktuální.

19.-Minor - sláva a pád -Lidový vůz je auto, kterým může jezdit každý. O takovém "autě do kapsy" snily v předválečné Evropě houfy konstruktérů. A po válce se myšlenka lidového vozu stala součástí vize o hospodářské prosperitě řady zemí. Bylo tomu tak i v předúnorovém Československu. Další díl Zašlapaných projektů nabídne příběh unikátního osobního automobilu Minor, který těsně po válce aspiroval na místo prvního československého lidového vozu. Příběh tohoto originálního malého automobilu však začal už mnohem dříve.

20.-Vltava šanci neměla -Pan Jiří Kočandrle je designér. V osmdesátých letech minulého století byl zaměstnancem výzkumného ústavu AS Popova, který byl součástí koncernu Tesla. V době dnešních MP3 přehrávačů, plochých televizorů a digitálního vysílání je téměř nepředstavitelné, že existovala doba, kdy hudba a její zdroje byly nedostatkovým zbožím. Zároveň ale existovala přirozená touha být lepší, zajímavější. Výsledkem této touhy byly designérské návrhy Jiřího Kočandrleho a týmu jeho spolupracovníků. Návrhy rádií, gramofonů, magnetofonů byly moderní i módní a zcela v trendu výrobků, které se za drahé peníze dovážely ze zahraničí. Zpracování designu Jiřího Kočandrleho nabízelo různé varianty a kombinace použití. HiFi soupravy Vltava, přestože se nikdy nedostaly do rukou zákazníka, ještě dnes vyvolávají dojem, jakoby byly vzorky některého z renomovaných zahraničních výrobců. V každém případě snaha vystoupit z řady s něčím zajímavým vyzněla do ztracena. Výroba pokračovala v zaběhnutých kolejích a spotřebitelé čekající na svoji vysněnou skříňku smutně pokukovali po výlohách Tuzexu, kde je lákalo zahraniční zboží.

21.-Motorák alias Chrochtadlo -Výzkumný ústav kolejových vozidel (VÚKV) dostal v roce 1968 od tehdejších ČSD a příslušných ministerstev úkol vyvinout moderní výkonný motorový vůz pro neelektrizované tratě. Do náročného vývoje bylo investováno mnoho milionů korun a v roce 1974 byly ve Studénce vyrobeny dva poněkud odlišné prototypy těchto vozů. Tehdy však byl problém se zajištěním výroby klíčových komponent těchto vozů, hlavně toho nejdůležitějšího - spalovacího motoru. Hledalo se řešení, jak získat motory (import motorů z kapitalistických, ale dokonce i části socialistických zemí nepřicházel v úvahu), ale celé to nakonec byla jedna velká fraška, kde politické zájmy předem rozhodly o osudu nadějných vozidel.

22.-Zánik továrny EMBO -Když skončila druhá světová válka, podnikatelé a živnostníci doufali, že se budou moci věnovat svým aktivitám jako dřív. Očekávali rozkvět svých firem. Ale poměrně brzy začali zřetelně pociťovat, že v Československu nastávají zcela nové poměry. O tom je i příběh jednoho podnikatele. Emil Bojda se svou ženou Žofií vlastnil továrnu na výrobu elektrospotřebičů EMBO. Firma brzy získala na domácím trhu pro své kvalitní výrobky výsadní postavení. Tři roky po válce nastaly v životě podnikatele Bojdy dva zásadní momenty. Z jeho továrny vyjel první automobil a motocykl. A moc v Československu definitivně převzali komunisté...

23.-Folkový kolotoč -Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let normalizace v Československu kulminuje. Roste také touha mladých lidí po nezávislé kultuře. Pořádat pravidelné akce tohoto typu je samozřejmě nemožné a underground je jenom pro silné nátury. Jedinou cestou je režim tak trošku obalamutit, sehnat pár důležitých podpisů, najít vhodné a loajální prostředí a spolupracovníky, zaštítit se hlavičkou SSM a může se začít. Něco podobného se tehdy povedlo Milanu Kaplanovi v porubském Domě kultury OKD. A během několika málo let vznikl kultovní festival s názvem Folkový kolotoč. Stal se místem setkání tehdejších představitelů nepohodlné kultury a širšího obyvatelstva. Díky němu se projevily nové hvězdy, jakými jsou dnes Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš, Karel Plíhal a mnoho dalších.

24.-Dálník pana Andrleho -Kapotované motocykly se už 50 let mohly prohánět po našich cestách. Kdyby tady fungoval klasický trh se svou nabídkou a poptávkou. Určitě by nepatřily k běžnému vybavení československých domácností. Mohly ale docela zajímavě rozšířit náš trh o tak zvanou třešinku na dortu. Jejich tvůrcem je pan Anderle, který je nazval jednoduše a česky "dálník". Jak dálník, tak pan Anderle měli v 40. letech slušnou šanci k důstojnému životu. Osud a především rok 1948 ale rozhodl jinak.

25.-Hlubinné objevy -Přestože jsme díky naší zeměpisné poloze suchozemci každým coulem, našel se i mezi námi člověk, který mohl změnit historii hlubinného potápění. Kdyby se ovšem narodil v zemi, která by měla o jeho projekty zájem. V rámci cyklu Zašlapané projekty nabídneme další příběh tentokrát hlubinných objevů pana Grosse. Ten se jako potápěčský fanda zabýval minimalizací drahé techniky nutné k dlouhodobým pobytům pod mořskou hladinou. Československo se díky němu zařadilo k průkopníkům tzv. saturačního potápění. Hlubinné miniponorky mohli naštěstí Ing. Gross a Jaroslav Kohout dokončit - bohužel někde úplně jinde než v komunistickém Československu.

26.-Tunel na Jadran -V 70. letech minulého století vznikla v bývalém Československu do detailů propracovaná projektová studie profesora Karla Žlábka o vybudování rychlostní železnice, která by většinou pod zemí spojovala jih Československa s pobřežím Jaderského moře. Železniční tunel by pak ústil na umělém mořském ostrově Adriaport, který by byl majetkem československého státu. Celková délka trati měla být 410 km, z toho 350 km by připadalo na tunely. Ačkoliv projekt vznikl z popudu tehdejšího ministerstva vnitra, k jeho realizaci nedošlo kvůli finanční náročnosti. Svou roli však sehrála i politika.

27.-Stadion Odborářů -Mělo to být největší sportovní centrum pro občany tehdejšího Československa. Na počátku padesátých let se jednalo o tom, že bude potřeba pro stále se rozrůstající Ostravu vystavět velké veřejné sportoviště. Měly být vybudovány tenisové a volejbalové kurty, sportovní hala na míčové hry (náhrada za dodnes stojící provizorní halu Tatran), v plánu byl také plavecký bazén a celému sportovišti měl dominovat největší stadion tehdejšího Československa pro 60 tisíc diváků později pojmenovaný Stadion Odborářů. Měly se na něm konat oblastní spartakiády, hrát fotbal či jezdit plochá dráha. Právě zpackaná výstavba tohoto stadionu nakonec udělala stopku celému projektu.

28.-Vzkříšení Moravského teplokrevníka -Ve druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století se Morava pyšnila jedním z nejskvělejších plemen koně na světě. Byl univerzální, živý, schopný a houževnatý, jedinečným způsobem se uplatnil v zemědělství a současně v armádě. Byl skvělý i pod sedlo i ke sportovním účelům. Byli to koně našich dědů a pradědů, kteří na ně byli velmi pyšní. Postupem času docházelo k dovozům koní z Německa a k tak zvané germanizaci chovu koní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byly chovy domácích koní doslova decimovány, navzdory tomu, že jinde ve světě se chovy stejného typu rozvíjely a koní přibývalo, například v Rakousku, Německu, Polsku a Francii. Nakonec už dosáhla situace stavu, kdy moravský teplokrevník v podstatě vymizel.

29.-Hurikan šanci nedostal -Unikátní sportovní motocykly československého závodníka Vladislava Vlka, které byly vyrobeny těsně v poválečných letech v několika prototypech, byly nadčasově moderní. Mohly se stát doslova "bombou" v motocyklovém světě. Zůstaly však pouhou ukázkou konstruktérské invence svého tvůrce a československé motocyklové školy.

30.-Vesničky SOS -SOS dětské vesničky - všichni dnes vědí, že jde o unikátní projekt rodinné péče pro opuštěné děti. Málokdo dnes ale ví, že projekt není vymoženost poslední doby. V ČR se rozjel už v šedesátých letech a dnes mohl být systém ještě dál - kdyby jej za normalizace nezastavili komunisté...

31.-Nevítaný odkaz ševcovské dynastie -V dalším dílu z cyklu Zašlapané projekty se budeme věnovat hned několika projektům, zaměříme se na určitý způsob myšlení, který šéfové socialistického režimu považovali za velmi nebezpečný. Podle jejich názoru byl dokonce tak nebezpečný, že se kvůli němu odhodlali přejmenovat mnohatisícové město Zlín spojené s baťovskou tradicí na město komunistického vůdce Klementa Gottwalda a kde mohli, hleděli někdejší zlínské myšlení vykořenit. Mluvíme o baťovském způsobu myšlení. Myšlenky zakladatele obuvnického Zlína Tomáše Bati a jeho následovníků, zejména myšlenky z oblasti praktické ekonomie, byly tak moderní a převratné, že přežily do 21. století. V místě, kde se zrodily, to však měly ve druhé polovině 20. století velmi těžké...

32.-Mopedu Stadion odzvonilo -V roce 1956 tehdejší ministerstvo automobilového průmyslu náhle rozhodlo, že na náš trh musí přijít jednoduché vozidlo pro široké vrstvy pracujících - moped. A stanovilo, že sériová výroba musí začít nejpozději v druhé polovině roku 1957. Rozhodnutí tehdy vlastní rukou podepsal ministr E. Zatloukal. Jenomže pouhý roční termín, který ministerstvo na vývoj a zavedení mopedu do výroby v druhém pololetí roku 1957 stanovilo, byl doopravdy doslova šibeniční.

33.-Emigrace kardiologa Poupy -Sovětská okupace Československa v roce 1968 vyhnala do emigrace stovky vědců. Do zahraničí většinou odcházeli, nebo tam zůstali na stážích, už jako známí specialisté. Mnohým z nich zahraniční vědecké ústavy samy nabízely azyl, protože věděly, že dokáží obohatit jejich vědeckou činnost.
Otakar Poupa se u nás stal profesorem na Fakultě dětského lékařství a vytvořil zcela ojedinělý fungující typ spolupráce školy a Akademie věd. Rozvinul průkopnický výzkum vývoje srdečního svalu a oběhové soustavy. Problematika přilákala vysoký počet mladých vědců a stala se základem projektu Pražské školy adaptační a vývojové kardiologie, která medicíně ukazovala, jak předcházet i léčit infarkty srdce. Jeho vynuceným odchodem do zahraničí přišla československá věda o vysoce kvalifikovaného odborníka a lékařské školství o skvělého pedagoga. Projekt Pražské školy se rozpadl, protože řada kolegů a žáků Otakara Poupy ho do emigrace následovala.

34.-Osud restaurátora Makeše -František Makeš - světově uznávaný restaurátor a vědec, který dvě desetiletí pracoval jako hlavní restaurátor švédských královských sbírek na zámku Skokloster. Objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Na jaře roku 1968 odjel do Švédska, kam ho pozvala tamější Akademie věd a svou unikátní metodu si nechal ve Švédsku patentovat. Díky hlouposti a krátkozrakosti komunistického režimu jsme se tak připravili o primát v této oblasti a zásluhy si - byť pod jménem českého vědce - přivlastnilo Švédsko.

35.-Zapomenutý epidemiolog Raška -Komunistický režim přerušil po sovětské okupaci v srpnu 1968 z politických důvodů profesoru Raškovi práci na objevení očkovací vakcíny proti neštovicím a primát tak získaly Spojené státy. Profesor Karel Raška patří k nejvýznamnějším epidemiologům 20. století. Jeho příběh je dalším příkladem toho, jak zlovolný komunistický režim dokázal zneužít svého totalitního postavení a zašlapat výjimečnou osobnost i její práci.

36.-ETAREA - sen o bydlení -Neblahým dědictvím totalitní éry zůstávají v naší zemi panelová sídliště. Technologií betonových panelů se v Praze začalo stavět v 60. letech. Na pražské periférii rostla sídliště s domy o osmi a více patrech, které vytvořily ohyzdnou betonovou hradbu, obepínající město. Relativně rychlá výstavba pověstných králíkáren měla vyřešit nedostatek bytů, s nímž se socialistické Československo potýkalo.
Doba politického uvolnění v 60. letech přinesla unikátní projekt města budoucnosti zvaného Etarea. Autoři v čele s architektem Gorazdem Čelechovským ho umístili do reálného prostoru jižně od Prahy. Vytvořili systém dopravního spojení s Prahou založeného na systému Allweg, architektonicky přitažlivé domy různých výšek zasadili do přírody. Nízkopatrovým domkům dali zahrádky, jednotlivé byty napojili na zásobovací systém na principu potrubní pošty. Navrhli prostory k rekreaci, počítali s vybudováním vodních ploch, hřišť, s cyklistickými stezkami a pěšími cestami, se stavbou kulturních zařízení, obchodů a restaurací i menších podniků, kde by lidé našli práci a nemuseli za ní dojíždět.
Model satelitního města byl vystavován na světové výstavě EXPO 1967 v Montrealu. I když projekt Etarea vznikl jako teoretická studie, přesto jeho autoři počítali s tím, že se alespoň jeho dílčí části budou postupně realizovat. Po nástupu normalizace však šly všechny tyto plány stranou.

37.-Kontaktní čočky profesora Wichterleho -Po komunistickém převratu v roce 1948 zasahovali představitelé totalitní moci v Československu doslova a do písmene do všech oblastí lidského života. A výjimkou nebyla ani medicína. Vyštvali desítky, možná stovky vynikajících lékařů a odborníků do emigrace a mnohým z těch, kteří zemi neopustili, přinejmenším ztrpčovali jejich profesní život. V té době už existovaly čočky, ale vyráběly se nejen ze skla ale i dalších plastových a nepohodlných materiálů, což bylo značně nepraktické a neoblíbené. Když přišel profesor Wichterle se svými měkkými, gelovými kontaktními čočkami, způsobilo to doslova převrat v oční medicíně. Byl to naprosto geniální vynález, který okamžitě zaujal Američany a ti se snažili o odkup licence. Je ironií tehdejší doby, že se dodneška vyrábějí po celém světě, jenom u nás, v zemi kde vznikly, ne. V každé demokratické zemi na světě by měl takový člověk jako profesor Otto Wichterle na všech křižovatkách zelenou. Ne však v tehdejším Československu.

38.-Vrtulník HC-4 -Československo bylo vždy považováno za technickou velmoc. Vedle automobilového průmyslu byl na vysoké úrovni i průmysl letecký. Konstrukční týmy úspěšně pracovaly nejen na vývoji letadel, ale i vrtulníků. Budeme vám vyprávět příběh vrtulníku HC-4, na jehož vývoji pracoval tým leteckých inženýrů od roku 1967. Všichni tehdy věřili, že právě v něm zúročí zkušenosti posledních 20 let, kdy pracovali na vývoji jeho předchůdců. Jedním politickým rozhodnutím však skončila v Československu výroba vrtulníků, v níž jsme za první republiky a ještě dlouho poté patřili mezi světovou elitu. 70.000.000 Kčs, investovaných do vývoje posledního z nich jasně ukazuje, jak málo tehdy soudruhům záleželo nejen na lidech, ale i na penězích.

39.- Los Angeles 1984 - 12. května 1984 uslyšeli českoslovenští sportovci snad nejskandálnější rozhodnutí v historii olympijských her. Československý olympijský výbor nepustil sportovce na olympiádu do Los Angeles. Argumentoval tím, že se v atmosféře nepřátelské psychózy připravuje likvidace sportovců zfanatizovanými, dobře vyzbrojenými a americkou vládou podporovanými antikomunistickými živly. Toto rozhodnutí bylo velkým zklamáním pro sprintérky Jarmilu Kratochvílovou a Taťánu Netoličkovou?Kocembovou a diskaře Imricha Bugára.

 (oficiální text distributora)
Méně textu