TOP 5 filmů o jaderné válce
29.03.2018
V žánru sci-fi se nachází druh filmů, které se mohly vymanit z roviny fantazie a stát se tragickou historií, pokud by se studená válka stala horkou. Tyto filmy pojednávají o třetí světové válce, ve které dominuje jaderná bomba.
Ačkoliv se dnes tvrdí, že právě tato zbraň ukáznila supervelmoci, jež se zdržely otevřeného konfliktu a raději se jen vyčerpávaly zbrojením, během čtyřiceti let studené války se lidstvo oprávněně obávalo této hrozby.
5. Dr. Divnoláska, aneb jak jsem se naučil nemít strach a milovat bombu
Už v prvním snímku, který zde předkládám, se objevuje generál americké armády posedlý šílenou představou, že Rusové záškodnicky otrávili pitnou vodu v USA. Proto se rozhodne k rozkazu vyslat několik letadel s jadernými hlavicemi nad Sovětský svaz.
Dr. Divnoláska, aneb jak jsem se naučil nemít strach a milovat bombu režiséra Stanelyho Kubricka z roku 1963 reaguje na dvě předchozí politické krize: Berlínskou a Karibskou. Málo stačilo zažehnout katastrofu, proto se nemůžeme divit, že film naprosto zesměšňuje technickou a vojenskou mašinérii. Kubrick pochybuje o racionalitě takového konfliktu, a proto neváhá natočit černou komedii.
V několika rolích se zde objevuje Peter Sellers, známý svými imitacemi různých národních charakterů. V jedné roli jej zastihneme jako zástupce pomýleného generála. Musí vyluštit kódy pro posádky letadel, aby se vrátily ze sebevražedné mise.
To se mu nakonec podaří. Mezitím se prezident USA, ztvárněný opět Sellersem, rozhodne informovat Moskvu. Ta v dobré vůli na oplátku oznámí, že pro případ jaderného útoku sestrojila totální zbraň, jež automaticky zničí celý svět.
Chvíli se všichni radují z odvrácení kataklysmatu, když se dozvědí, že jedno letadlo se nepodařilo odvolat. Na scéně se objeví Dr. Divnoláska, jeden z poradců prezidenta, který s nacistickým pozdravem všem oznámí svou vizi nadcházející budoucnosti lidstva: několik generací bude přežívat v podzemí bez možnosti vidět slunce. I v roli doktora zazářil představitel inspektora Clouseaua.
V tomto filmu se poprvé objevuje myšlenka lidstva usazeného v podzemí před zničeným světem. Tuto ideu velmi zdařile propracovala další díla jako THX 1138 George Lucase nebo polský snímek Sexmise Juliusze Machulského.
Jak jsem naznačil výše, měla megabomba odstrašující efekt. Jedním z vedlejších produktů tohoto „strašení“ byly jaderné testy a zvýšení celosvětové radiace. Mezi lety 1945 až 1998 bylo provedeno celkem 2051 těchto testů, s výjimkou ostrých útoků na Hirošimu a Nagasaki.
V roce 1961 vznikl film Den, kdy vzplanula Země režiséra Vala Guesta. V tomto snímku se neobjevuje otevřený konflikt, ale jen důsledek jaderných zkoušek. Planeta Země se vychýlila ze své oběžné dráhy a míří přímo ke Slunci. Jedná se o zajímavý filmový počin, který zobrazuje dodnes oblíbené téma: chování lidstva v situaci, kdy je známo datum konce dějin.
4. Bezpečnostní pojistka
Guestův film však ponechávám ve stínu jiného příběhu. Režisér Sidney Lumet realizoval v roce 1964 snímek zvaný Bezpečnostní pojistka. Lumetovi se podařilo pracovat s psychologií aktérů lépe než Guestovi a navíc, na rozdíl od Kubricka, téma zobrazil s větším mravním apelem. Skupina amerických letadel dostane chybný příkaz z Pentagonu, aby zničila Moskvu. Na vině bylo tentokrát selhání počítače.
Prezident USA, ztvárněný Henrym Fondou, se snaží piloty přesvědčit, že se jedná o omyl, ale někteří zůstávají neoblomní. Jeden z pilotů nevěří ani hlasu vlastní ženy. Ideologická mašinerie se vyrovnala vymývání mozků. Nikdo nevěří nikomu. Ani Američané a Rusové, snažící se na vzniklé situaci spolupracovat, nenachází vzájemnou důvěru. Když je hlavní město SSSR zničeno, prezident ve snaze udržet svět mimo válku rozhodne „v dobré vůli“ sám zničit New York.
V sedmdesátých letech se téma jaderné války vyskytuje sporadicky v důsledku politiky „porozumění“ mezi USA a SSSR. Po napadení Afghánistánu v roce 1979 a zvolení Ronalda Regana prezidentem (1981) se hrozba opět vrací.
3. Den poté
Den poté z roku 1983 režiséra Nicholase Meyera se pokouší polodokumentární formou zobrazit stav před, během a po jaderném útoku. Město Kansas City žije svým běžným životem. Několik jeho obyvatel sleduje s neklidem události ve vzdálené Evropě, kde se rozhořela nová krize kolem rozděleného Berlína.
Někteří se snaží připravit na možný konflikt. Ale situace se přiostří velmi rychle. Otvírají se jaderná sila, obsluha střel automaticky otočí klíčem a odpočítá vteřiny do odpálení. Rakety vyletí k obloze a za chvíli se v Kansas City rozezvučí sirény. Je pozdě, není kam uniknout. Město je zničeno a přežijí jen lidé v okolí.
Pozorujeme utrpení, které se sneslo z nebe. Je to stav, kdy živí závidí mrtvým. Na konci příběhu se dostáváme do centra bývalého města. Sledujeme dojímavou scénu starého muže, jenž se snaží najít svůj domov.
Meyerův film způsobil v době svého vzniku šok. Nebezpečí války bylo aktuální a tvůrce se zaměřil hlavně na důsledky ataku. Na rozdíl od mnoha podobných počinů Meyer předložil scény, jež ilustrují situaci podobně, jako tomu bylo v Hirošimě a Nagasaki. Hrdinové nemají na odvrácení katastrofy žádný vliv. Jsou obětmi. Snímek se ani nesnaží ironizovat politiky či generály.
O rok později realizuje britský režisér Mick Jackson pro televizi Vlákna, kde sledujeme následky jaderné války až 12 let po neštěstí. Autenticitu snímku umocňuje hlas komentátora a obrazové statistiky. Reakce diváků byly tak vyděšené, že Vlákna nebyla po několik let promítána.
Na druhé straně bipolárního světa realizoval Konstantin Lopušanskij roku 1986 snímek Dopisy mrtvého člověka. V příběhu se nacházíme několik let po katastrofě. Lidé přežívají v krytech a jejich existenci řídí vojenská diktatura. Hlavní hrdina vědec Larsen pracuje v podzemí bývalého muzea.
Nedokáže se srovnat se ztrátou svého syna, jemuž píše své dopisy. Uvažuje v nich o neštěstí, jež není podle něj absolutní. V díle tak nacházíme narážky na biblické motivy. Film je oproštěn od všech politických narážek, není určen čas ani místo děje. Přesto však sovětská cenzura nechtěla scénář dlouho přijmout.
Larsen se nakonec ujímá skupiny osiřelých dětí, které neměly podle vlády právo na přežití. Dobrovolně opouští kryt a vydává se s nimi hledat „nový domov.“ Děti se po jeho smrti sesedají kolem improvizovaného vánočního stromečku vyrobeného z pokrouceného železa, aby tak symbolicky vyjádřily naději v humanitu, jež po válce jakoby z lidí zmizela.
- 1. Rampa
Konečně na závěr jsem vybral krátkometrážní snímek z roku 1962, má jen 28 minut, francouzské provenience. Natočil jej Chris Marker a jmenuje se Rampa. Jedná se o sérii promítaných fotografií, které však mají spád. Proto pohlceni příběhem ani nepostřehneme absenci pohybu. Naopak, budeme násilně vtaženi do děje, který filosoficky reflektuje hrůzu z jaderné války.
Ve zničené Paříži, někdy v budoucnosti, konají vědci pokusy proniknout přes vzpomínky přeživších do minulosti, do doby předtím. Jeden z mužů se tak vrací na rampu letiště v Orly, kde se jednou procházel se svými nejbližšími.
Markerův počin byl inspirací pro film Dvanáct opic Terryho Gilliama z roku 1995, proto se nenechme ošálit zdánlivou banalitou děje.
Za velkými dějinami se často skrývá mnoho malých a zdánlivě bezvýznamných počinů, jež mohou mít nedozírné následky. Neměli bychom tedy zapomínat, že mýlit se je lidské, a proto jsou tyrani neomylní?
Peter Sellers, Nicholas Meyer, Stanley Kubrick, Henry Fonda, Mick Jackson, Chris Marker
Filmy:
Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, Den poté, Dopisy mrtvého muže
Kategorie:
Filmy, Filmové novinky,
Tagy:
krátkometrážní filmy, sci-fi, slavné filmy, sci-fi filmy, filmy o válce, žebříčky, filmové žebříčky, kultovní snímky, jaderná válka, atomová válka, katastrofické filmy, filmy o jaderné válce, Peter Sellers role, Peter Sellers filmy, jaderná válka filmy, zničení lidstva, film Rampa, dobré filmy
