Carův kurýr (film)

Filmy ruských emigrantů mají svůj vlastní svět, jsou to zpravidla filmy-rébusy o osudech bílých za hranicemi Ruska. Hrdina bývá věčných psancem, jenž...
Více textu

Filmy ruských emigrantů mají svůj vlastní svět, jsou to zpravidla filmy-rébusy o osudech bílých za hranicemi Ruska. Hrdina bývá věčných psancem, jenž dojde-li k happyendu, pak je spojen s návratem do vlasti, která zatím povstala. Carův kurýr sice představuje slavnou historickou romanci Julesa Vernea, nicméně jde o téma pro ruskou komunitu jako stvořené. Příběh Michala Strogova se totiž odehrává v imperiálním Rusku cara Alexandra II. a pro francouzské Rusy se stal dokonalou příležitostí k nostalgické vzpomínce. Vjačeslavovi Turžanskému se tak podařilo vytvořit zřejmě nejlepší adaptaci této verneovské látky a Ivan Mozžuchin dostal znovu příležitost střídat převleky i identity, skákat neohroženě do řeky a unikat v palbě kulek. Dramatický děj má však i jednu surrealistickou vsuvku: všimněte si snové scény, v níž se zesláblému hrdinovy zdá, že kolem něho poskakují Tataři coby ďáblové mezi létajícími balónky (sic!). A ještě jedna zajímavost - film se natáčel ve stejné době a na stejném místě (studio v Billancourtu) jako již několikrát zmíněný Napoleon. Tohoto hrdinu si sice nakonec Mozžuchin nezahrál, ale Turžanskij poté, co zkompletoval Carova kurýra, pomáhal Ganceovi s režií bitvy u Toulonu (oficiální text distributora)
Méně textu