Dvanáct křesel (film)

Práce šlechtí člověka.
Zejména pak práce holičská. Není proto divu, že pan Ferdinand Šuplátko, takto žižkovský domorodec, ztrávil většinu svého života...
Více textu

Práce šlechtí člověka.
Zejména pak práce holičská. Není proto divu, že pan Ferdinand Šuplátko, takto žižkovský domorodec, ztrávil většinu svého života mezi mýdlem, štětkou, břitvami a uprostřed hovorů s namydlenými tvářemi. A byl by zcela jistě zemřel klidně s břitvou v ruce, nebýt onoho dne, kdy na jeho dveře zaklepal advokátní koncipient se zprávou, že on, nic netušící pan F. Šuplátko, jest univerzálním dědicem své tety, která v minulých dnech zemřel a ve Varšavě... [dobový program]
Žižkovský holič Ferdinand Šuplátko je překvapen zprávou o dědictví, které mu zanechala teta ve Varšavě. Odjede do Varšavy, ale je velmi zklamán. V prázdném bytě zůstalo jen dvanáct starožitných křesel a obraz zemřelé tety. Varšavský starožitník je ochoten křesla odkoupit. Šuplátko je odnese všechna naráz, navršená do pyramidy. Nevšimne si, že se jedno zachytilo o vrata sirotčince, kde zůstalo viset. Po návratu do bytu najde za obrazem dopis, v němž mu teta oznamuje, že v jednom z křesel je zašito sto tisíc dolarů. Šuplátko se rychle vrací do starožitnictví, ale křesla jsou už prodána. Šuplátko se se starožitníkem dohodne, že spolu křesla znovu vyhledají a o zisk se rozdělí. Velmi dobrodružně se postupně zmocňují křesel, ale výsledek je nulový. Zklamaní muži procházejí kolem sirotčince, kde právě probíhá oslava Dne sirotků. Oba muži s úžasem vyslechnou projev ředitelky, která děkuje neznámému šlechetnému dárci, jenž věnoval opuštěným dětem sto tisíc dolarů, zašitých v křesle. [NFA.cz] (oficiální text distributora)
Méně textu