Myšlení vody - Obsazení

Film režiséra Tomáše Škrdlanta pojímá VODU nejen jako "základní a životně důležitou složku našeho prostředí", ale jako ŽIVEL - jako archetypální metaforu...
Více textu

Film režiséra Tomáše Škrdlanta pojímá VODU nejen jako "základní a životně důležitou složku našeho prostředí", ale jako ŽIVEL - jako archetypální metaforu všech plynoucích procesů: myšlení, času, života.
Všechny živly jsou archetypy - něco, co se člověk současné civilizace snaží vymýtit ze svého vědomí, avšak nemůže zabránit tomu, aby mytické myšlení dál pracovalo v našem nevědomí. Všimněme si, jak hluboce jsou vodní přirovnání zastoupena v jazyce, kterým mluvíme: do čeho všeho se noříme, v čem všem se topíme, hledáme prameny a zdroje, jdeme proti proudu, nebo plyneme s proudem, dotkneme se dna, nebo se konečně nadechneme nad hladinou, unášejí nás vlny naší mysli, spíme, jak když nás do vody hodí, naše trpělivost přeteče, rosteme jak z vody, žízníme nejen po tekutinách, příležitost nám protekla mezi prsty, nevstoupili jsme dvakrát do téže řeky, protože čas plyne jako voda. Vyřešíme-li nějaký problém, vlastně jsme ho rozpustili: solution - řešení - roztok. Dokonce i odpouštění je skutek tekutý a neuchopitelný.
Naše myšlení však, spoutáno betonovým korytem účelovosti, přestává plynout přirozeně. Má tendenci zastavit, znehybnět, spočítat, změřit, rozfázovat skutečnost, aby byla po-chopitelná a u-chopitelná, to jest abychom s ní mohli manipulovat.
Naše myšlení (a tím i jednání) se tak dostává do rozporu se světem. Místo "demokratické" spolupráce a interakce zaujímáme postoj autoritativního vladaře. Vztah k vodě v krajině a v našich životech vůbec, to dokumentuje neobyčejně působivě a vizuálně.
Závěrečným posláním filmu by mělo být zjištění (či ujištění), že je možný živý, partnerský vztah s vodou, vzájemné spolužití a spolupráce, namísto trvalé války. Strategie win-win a ne win-lose. K tomu je ovšem třeba nenahlížet vodu jako H2O, jako využitelnou "věc" existující k naší potřebě, ani jako přírodní sílu, kterou musíme porazit (pokořit!), spoutat a vnutit jí naše libovolná přání, ale jako bytost, ke které se můžeme vztahovat jako k partnerovi s kterým hledáme oboustranně prospěšné soužití, koexistenci v harmonické jednotě života na zemi.
Nejde o realistický dokumentární film v obvyklém smyslu, ale o obrazovou nabídku proměny našeho vztahu k vodě, k celému prostředí a skutečnosti, která nás obklopuje - a tím i k sobě samým. (oficiální text distributora)
Méně textu