Nemaluji, své obrazy dávím - Obsazení

Portrét neobyčejného umělce, který byl celý svůj život v nemilosti režimu a jeho dílo se nikdy nemohlo představit veřejnosti tak, jak by zasloužilo. Mikuláš...
Více textu

Portrét neobyčejného umělce, který byl celý svůj život v nemilosti režimu a jeho dílo se nikdy nemohlo představit veřejnosti tak, jak by zasloužilo. Mikuláš Medek byl jeden z nejdůsledněji postihovaných malířů, ne-li vůbec nejpostihovanější, různými zákazy a restrikcemi až do poloviny 60. let a po krátkém rozvolnění, od 70. let pak znovu. Jeho život i jeho obrazy působí jako výkřik. Je to sled opojení a smrtících pádů. Je to kaleidoskop lidského utrpení, uměleckých pochybností, duševní trýzně, fyzické bolesti. Mikuláš Medek je zcela výjimečná osobnost naší výtvarné scény. Jeho tvorba je ohromující, nenapodobitelná, těžce vykoupená.
Dokument "Nemaluji, své obrazy dávím" režiséra Aleše Kisila je jediným uceleným obrazem umělce, o kterém se dlouhá léta mlčelo a ani současnost jakoby Mikuláše Medka neuměla ocenit a zařadit. On je ale opravdu nezařaditelný."S Mikulášem Medkem jsem se poprvé setkal v sedmdesátých letech v kutnohorské knihovně, odkud nějakým zázrakem nebyla stažena jeho monografie. Pak jsem viděl film Cesty k abstrakci, ale až v roce 1988 jsem v Roudnici na výstavě spatřil poprvé na živo jeho obraz. Uvědomil jsem si, jak všechnu svou tvorbu dělal mimo jakékoliv proudy. Ale pro mě byl ve skvělé společnosti jiných umělců, kteří byly „mimo“ jako Francis Bacon nebo Giacometti. Takové osobnosti mě přitahují, proto jsem točil film o Mikuláši Medkovi, ale i o Emanuelu Fryntovi, Janu Lukasovi, Alfredu Radokovi..." - Aleš Kisil, režisér (oficiální text distributora)
Méně textu