Při sledování výborného seriálu Aleše Kisila o Národním divadle mě blikla hlavou vzpomínka na jeden film, z něhož jsem viděla jen kousek a už se mi nezdařilo jej dokoukat. Pojednával o divadelním reži ...
26.01.2020Médium: Kultura | Lidovky.cz – aktuální zprávy
Ivan Sergejevič Turgeněv / Antonín Máša
Adaptace Turgeněvovy prózy o velikém přátelství dvou nesourodých duší, které osudově rozdělí láska ke stejné ženě.
Hrají: Tomáš... | Praha 1 - (2012-12-19 - 201 ...
Antonín Máša (22. července 1935, Višňová u Příbrami – 4. října 2001 v Příbrami) byl český spisovatel, scenárista, dramatik, režisér, publicista a filmový manažer. Jedná se o méně známou osobnost tzv. nové vlny československého filmu 60. let 20. století, mezi jeho nejbližší spolupracovníky patřili, mimo jiné, scenárista Pavel Juráček a režisér Evald Schorm.
Po studiu na příbramském gymnáziu a hospodářské škole nejprve krátce studoval v Praze žurnalistiku, toto studium však nedokončil a zažal pracovat ako profesionální novinář. Později vystudoval na FAMU dramaturgii a scenáristiku, kterou dokončil v roce 1963. Zde studoval se svým gymnaziálním příbramským spolužákem Pavlem Juráčkem.
Mezi jeho první scenáristické prvotiny patřil filmový debut režiséra Evalda SchormaKaždý den odvahu z roku 1965, kde hrál hlavní úlohu Jan Kačer.
Jeho prvním režijním debutem se stal snímek Bloudění z roku 1966, kde hlavní úlohu hrál Jiří Pleskot. Druhým snímkem byl Hotel pro cizince, kde hráli převážně herci z tehdejšího pražského Činoherního klubu v čele s Petrem Čepkem (Evald Schorm v tomto snímku hrál postavu kněze). Třetí snímek pocházel z roku 1968 byla filmová adaptace autobiografické knihy dramaturgyně, spisovatelky a scenáristky z Laterny magiky Mileny Honzíkové s názvem Ohlédnutí.
V roce 1971 byl v důsledku normalizace vyhozen z filmového studia Barrandov. V sedmdesátých letech zde natočil externě ještě dva další filmy (Rodeo z roku 1972 a film Proč nevěřit na zázraky z roku 1977), ale ty byly během výroby podrobeny velmi ostrým cenzurním zásahům a umělecky znetvořeny. Filmové scénáře psal, tak jako mnoho jiných umělců oné doby, pod cizími jmény a od roku 1977 se věnoval práci v divadle, zde zejména v 80. letech s Laternou magikou. Nadále spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem v Gottwaldově. V roce 1990 se vrátil do Filmového studia Barrandov, kde působil jakožto člen jeho vedení a vedoucí tvůrčí skupiny. Natočil zde další dva filmy : Skřivánčí ticho z roku 1989 a Byli jsme to my? z roku 1990. Nicméně nová popřevratová doba pro něj už další tvůrčí úspěchy nepřinesla. Koncem života se stáhl zcela do ústraní a další umělecké činnosti se veřejně nevěnoval.
Dramata a scénické úpravy
1979 Rváč (variace na téma I. S. Turgeněva)
1989 Mrtvá živá voda
1993 Zpověď dítěte svého věku (podle A. de Musseta)
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK