Audrey Hepburn

Audrey Hepburnová, vlastním jménem Audrey Kathleen van Heemstra Hepburn-Ruston, zkráceně Audrey Ruston, (4. května 1929 v Bruselu, Belgie – 20. ledna 1993, Tolochenaz, Švýcarsko) byla britská herečka a ambasadorka UNICEF, jedna z nejznámějších tváří filmového plátna druhé poloviny 20. století, nositelka cen Oscar, Tony, Emmy i Grammy.

Život

Narodila se v Bruselu. Své dětství strávila vedle rodné Belgie také v Anglii a Nizozemsku; v Arnhemu prožila druhou světovou válku, včetně operace Market Garden. Její matka, baronka Ella van Heemstra, pocházela z velmi staré a významné nizozemské rodové šlechty, příjmení Hepburn pak pochází od Irských šlechtických předků jejího otce Josepha Rustona (údajně byl jeho předkem James Hepburn, hrabě Bothwell, třetí manžel skotské královny Marie Stuartovny), jenž se narodil 15 km severně od Prahy v obci Úžice, kde jeho rodina vlastnila cukrovar.

Původně chtěla být primabalerinou a baletu se také plně věnovala. Později získala stipendium na prestižní baletní škole v Londýně, kam se s matkou po válce přestěhovala. Brzy však zjistila, že kvůli své tělesné výšce nemůže s kariérou primabaleriny počítat. V baletním souboru si jí ale všimli muzikáloví a filmoví producenti a brzy získala své první malé role v nevýznamných britských filmech. V roce 1951 na popud francouzské spisovatelky Colette přijala nabídku na titulní roli broadwayské show Gigi, poprvé opustila evropský kontinent a odjela do USA.

Prakticky současně s tím (obsazení 1951, natáčení 1952, premiéra 1953) také přišel druhý zásadní zlom její herecké kariéry v podobě hlavní role v komedii Prázdniny v Římě, která ji vynesla do hvězdné společnosti. Za tento film také získala (v americkém filmu debutující) v roce 1954 cenu americké filmové akademie – Oscar. V témže roce 1954 krátce na to také získala prestižní divadelní ocenění Tony za roli Ondiny ve stejnojmenné broadwayské divadelní hře. Od té doby se objevovala v nejklasičtějších dílech kinematografie jako jsou například:

• Sabrina (1954)
• Vojna a mír (1956)
• Usměvavá tvář (1957)
• Odpolední láska (1957)
• The Nun’s story (1959)
• Snídaně u Tiffanyho (1961)
• Šaráda (1963)
• My Fair Lady (1964)
• Čekej do tmy (1967)
• Robin a Mariana (1976)

Svoji poslední menší filmovou roli ztvárnila ve svých šedesáti letech ve Spielbergově Navždy (1989).

Měla velmi charakteristický měkký hlas v mezzosopránové poloze, který také v několika filmech předvedla i při zpěvu - např. ve snímku Usměvavá tvář nebo ve filmu Snídaně u Tiffanyho. Ve světoznámém muzikálu My Fair Lady její zpěv dabovala zpěvačka Marni Nixonová.

Pro mnohé představovala nový typ krásy, její útlý vzhled často řídil vývoj módy a dodnes zůstává nedostižným symbolem elegance, idolem osobního šarmu, noblesy i charisma, jakož i svérázným prototypem nevšední krásy, inteligence a mimořádné oduševnělosti (Audrey hovořila plynně sedmi světovými jazyky). Toto vše se ale v její útlé osobě dosti vzácně snoubilo s velkým hereckým a pohybovým nadáním do nenapodobitelného originálu, který dodnes obdivují miliony filmových a televizních diváků na celém světě. Kromě toho porodila a úspěšně vychovala dva syny.

V osmdesátých letech, v posledních letech svého života, se věnovala především práci pro humanitární organizace. V roce 1987 se stala oficiálním velvyslancem dobré vůle UNICEF. Cestovala do rozvojových zemí, například do Somálska, kde pomáhala hladovějícím dětem. Její synové v tom pokračují, mimo jiné, na její oficialní stránce.

Zemřela na rakovinu slepého střeva 20. ledna 1993 ve švýcarském Tolochenaz, kde je také pochována.

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Zdroj: Wikipedia.org