Bela Lugosi

Béla Lugosi (20. října 1882 – 16. srpna 1956) byl maďarský herec, který se stal ikonou maďarské filmové scény, proslul především rolí hraběte Drákuly v divadle na Broadwayi (1927) a poté i ve stejnojmenném filmu (1931), podle námětu Brama Stokera, slavného autora upírského románu Dracula.

Mládí

Lugosi, nejmladší ze čtyř dětí, se narodil jako Béla Ferenc Dezső Blaskó v Lugosu v tehdejším Rakousku-Uhersku (nyní Lugoj, západní Rumunsko) matce Paule de Vojnich a otci Istvánu Blaskovi, který byl bankéř. On i jeho sestra Vilma byli vychováváni v římskokatolické rodině. Svou hereckou kariéru započal v Maďarsku, kde vystupoval v některých shakespearovských hrách a v jiných, většinou větších rolích. Později začal vystupovat v maďarských němých filmech s názvem Arisztid Olt. Během první světové války sloužil v pěchotě jako poručík u rakousko-uherské armády.

V roce 1917 se oženil s Ilonou Szmick, manželství ale skončilo rozvodem v r. 1920, pravděpodobně kvůli odlišným politickým názorům Bély a Ilony rodičů.

Počátky na plátně

Lugosiho první vystoupení ve filmu se odehrálo v roce 1917 ve snímku nazvaném Az ezredes (Plukovník). Mezi léty 1917 - 1918 natočil dalších 12 filmů, než emigroval do Německa. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku dočasné Maďarské republiky rad v r. 1919 se levicoví odboráři stali zranitelnějšími a Lugosimu bylo zakázáno hrát, vzhledem k jeho účasti v jistém družení herců, tehdy politicky nevyhovujícím. V Německu se začal objevovat ve filmech, včetně adaptací knih Karla Maye Auf den Trümmern des Paradieses (Na kraji ráje) a Die Todeskarawane (Karavana smrti) či po boku osudem zmítané židovské herečky Dory Gerson. Také si zahrál s Conradem Veidtem ve filmu Der Januskopf (Janušova hlava, 1920), což bylo volné zpracování povídky Roberta Louise Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Lugosi opustil Německo v říjnu 1920 s úmyslem odcestovat do Spojených států, kde ilegálně vstoupil do New Orleans v prosinci 1920. Nakonec byl zadržen v březnu 1921 na Ellis Islandu.

Po svém příjezdu do Ameriky Lugosi (v té době měřil 1.85 m a vážil 82 kg) po nějaký čas pracoval na endoskopii, než byl přijat do divadla v imigračním táboře pro newyorkské Maďary. Jeho první hlavní role přišla v roce 1923 v melodramatu, jež režíroval J. Gordon Edwards: The Assasination of Charlie Chaplin kde si zahrál s herci Count von Ooglem a Vladimirem Pillywoofem.

V roce 1929 se Lugosi začlenil mezi hollywoodskou společnost a vzápětí skandalizoval svým manželstvím s bohatou vdovou ze San Francisca, Beatrice Weeks, se kterou se o pouhé tři dny později rozvedl.

Lugosiho hvězdná kariéra se začala rozjíždět po účinkování v jevištním Drákulovi Brama Stokera, kterého adaptovali John. L. Balderston a Hamilton Deane. Produkce Horace Liverighta byla úspěšná, ale navzdory svému kritiky uznávanému výkonu, přesto nebyl jasnou volbou pro roli Drákuly, když společnost Universal Pictures zajistila práva pro tuto hru a začala v roce 1930 natáčet.

Lon Chaney, americký herec němých filmů, byl podle režiséra Toda Browninga první na seznamu herců, které spol. Universal Pictures vybrala ke zmíněné roli, ale Chaney byl vázán smlouvou od roku 1925 společnosti Metro-Goldwyn-Mayer a studio váhalo s jeho uvolněním Universal Pictures pro tento projekt. Proslýchalo se, že Lugosi byl vybrán do této role jen díky Chaneyho předčasné smrti těsně před natáčením.

Chaney a Browning spolu předtím pracovali na několika společných projektech (včetně čtyř z pěti filmů, kde se Chaney představil) než byl Browning povolán, aby převzal produkci po náhle zemřelém režisérovi Paulu Lenim, jež původně s projektem začal. Ve skutečnosti byl původní volbou Universal Pictures německý herec Conrad Veidt, který si u studia získal úspěch filmem The Man Who Laughs (1928).

Následoval úspěch Drákuly (1931) a po něm nabídka smlouvy Lugosimu ze strany Universal Pictures. 26. června 1931 se tento herec stal právoplatným občanem Spojených států. V roce 1933 se znovu oženil, tentokrát s Lillian Arch (jeho třetí ženou) a narodil se jim syn Bela G. Lugosi. Lillian a Bela se rozvedli o dvacet let později v roce 1953.

Filmografie

Skrze Lugosiho asociaci s Drákulou (ve kterém vystupoval jen s minimálním makeupem, a používal svůj vlastní, přízvučný hlas) sám sebe považoval jako vhodného pro role hororových postav, jež uplatnil např. ve filmech Universal Pictures Murders in the Rue Morgue, The Raven, Son of Frankenstein a v nevyzpytatelné White Zombie. Jeho přízvuk, stejně jako jeho image, limitoval role, ve kterých mohl hrát.

Sám se také pokoušel zkusit úspěch i v některých odlišných rolích; neměl však úspěch v těch, o které žádal, jako např.: Rasputina v Rasputin and the Empires od Lionela Barrymorea, Surat Khana v Charge of the Light Brigade od C. Henry Gordona či komisaře Dmitri Gorotchenka v dramatu Tovarich od Basila Rathbona - roli, kterou hrával na jevištích.

Je mýlkou, jež je dodnes velmi populární, že Lugosi odmítl nabídku účinkovat ve snímku Frankenstein. Lugosi jen nebyl spokojen s obtížným líčením a tím, že jeho role Frankensteinova monstra byla němá. Přesto to režisér James Whale zkusil znovu ve filmu Bride of Frankenstein (Frankensteinova nevěsta), kde měl připravenou roli Dr. Pretoria (nakonec ji dostal Ernest Thesiger). V nedávné diskusi se dokonce spekulovalo o tom, že Lugosi odmítl v roce 1931 roli monstra hrát jen kvůli neshodám s Jamesem Whalem, týkajících se jeho vlastní interpretace. Lugosi prý chtěl hrát monstrum blíže Shelleyině originálu, který měl dialog, kdežto Whaleova myšlenka nesnesla žádné dialogy. Lugosi se poté o této roli vyjádřil tak, že "nemá dostatek šťávy".

Kinematograf Paul Ivano, který se staral o stopáž v Lugosiho roli monstra řekl, že Lugosi byl s rolí spokojen a daroval mu krabičku cigaret. Ivano a Robert Florey se však nakonec shodli, že Lugosiho výkon nebyl odlišný od výkonu jeho náhrady, Borise Karloffa.

Bez ohledu na kontroverzi, některé filmy Universal Pictures jako The Black Cat (1934), The Raven (1935) a Son of Frankenstein (1939) (a malý snímek Gift of Gab) spoutaly Lugosiho a Karloffa přátelstvím. Studio se jim snažilo dávat rovnocenné role, přesto byl Lugosi v titulcích vždy uváděn za Karloffem. Lugosiho postoj ke Karloffovi je předmětem mnoha protichůdných názorů, z nichž jedna strana tvrdí, že nelibě nesl Karloffův dlouhotrvající úspěch a schopnost vždy získat dobré role i mimo hororový žánr, zatímco druhá prosazuje, že byli - ačkoli možná jen na čas - dobrými přáteli. Karloff se sám v některých rozhovorech zpovídal, že byl k němu Lugosi zpočátku nedůvěřivý když hráli společně, věříc, že by jej Angličan mohl zastínit. Když se ukázalo, že jde pouze o Lugosiho domněnku, Lugosi se podle Karloffa usadil a pracovali spolu v dobrém (i přesto, že někteří tvrdí, že Lugosiho zvedaly ze židle Karloffovo přestávky v natáčení, aby si stihl vypít svůj odpolední čaj o páté).

Jsou známy i pokusy dát Lugosimu více hrdinské role, jako například ve filmech The Black Cat (1934), The Invisible Ray (1936) či romantickou roli v dobrodružném seriálu The Return of Chandu. Jeho problémem však byla jistá zavedenost typu jeho dřívějších rolí a narozdíl od maďarských hereckých kolegů Petera Lorre a Paula Lukase mu nabízené role ztěžoval jeho těžkopádný přízvuk.

Kariéra

V polovině třicátých let se Lugosi potýkal s kariérními problémy. V Universal Pictures se v r. 1936 změnilo vedení a vzhledem k vyřazení britských hororových filmů z vysílacího plánu, byl nucen prodloužit smlouvu, aby si alespoň jednou za čas zahrál v béčkovém nehororovém filmu malou roli, do níž byl dosazován jen díky svému jménu. Během třicátých let, kdy prožíval Lugosi tvrdý pád a pokles popularity (vedení Universalu stále preferovalo jeho rivala Karloffa), přijal několik hlavních rolí od nezávislých režisérů Nata Levinea, Sola Lessera a Sama Katzmana. Tyto nízkorozpočtové filmy indikovaly, že byl méně diskriminován, než jeho kolega Boris Karloff při výběru scény, přesto však Lugosimu pomohly finančně, když už ne umělecky. Snažil se udržet na scéně, ale nakonec si musel půjčit od Hereckého fondu, aby pokryl náklady za nemocnici, kde se roku 1938 narodil jeho jediný syn - Bela George Lugosi.

Jeho kariéře pomohla až druhá šance v podobě filmu od Universalu Son of Frankenstein (Frankensteinův syn, 1939), kde si zahrál jednu z hlavních rolí v podobě prohnaného hrbáče Ygora. Tuto roli si zopakoval ještě o tři roky později ve filmu Ghost of Frankenstein (Frankensteinův duch). V ten samý rok Lugosiho zaujala charakterní role drsného komisaře v komedii od MGM Ninotchka s Gretou Garbo, což se zdálo být zlomovým bodem, ovšem zanedlouho hrál opět pro Sama Katzmana. Tyto hororové, komediální, psychologické a tajemné béčkové filmy byly uváděny společností Monogram Pictures. Mezi lepší snímky se dá zařadit i The Gorilla, ve které hrál společně s Patsy Kelly v roli, o které řekla Bose Hadleighovi, že patřila mezi její nejlepší.

Zřejmě díky válečným zraněním během vojenské služby, trpěl Lugosi vážným chronickým zánětem sedacího nervu. Nejprve byl léčen chřestovou šťávou pro odstranění bolesti, později však lékaři upravili medikaci na opiáty. Síla závislosti na tlumících prostředcích, jako bylo morfium či metadon, byla tím horší, čím méně se na plátnech objevoval. V roce 1943 se konečně dostal k roli Frankensteinova monstra ve filmu Frankenstein Meets the Wolfman (Frankenstein a vlčí muž), jež tentokrát obsahovala dialogy (na konci filmu Ghost of Frankenstein byl Ygorův mozek trasplantován do lebky monstra, bylo tudíž přirozené aby ho nyní hrál sám Lugosi). Ten hrál s tápajícími gesty, protože monstrum bylo nyní slepé (také důsledek operace na konci minulého dílu - Ygor měl jinou krevní skupinu než monstrum). Bohužel Lugosiho výkon v tomto filmu byl a je dodnes považován za velmi neuspokojivý. I sám Béla řekl, že neumí hrát pod maskou. Studio se nakonec rozhodlo pustit do kin verzi bez scény s dialogem mezi Larrym Talbotem a monstrem. Také v závěru filmu, kdy je monstru vracena síla, hýbe Frankensteinův výtvor ústy, ale jeho slova nejsou slyšet. Také podruhé a naposledy - oživil Draculu v posledním dílu universalovské ságy, tentokrát zpracované jako hororová komedie Abbott and Costello Meet Frankenstein (Bud Abbott a Lou Costello potkávají Frankensteina, 1948). Tou dobou již byla Lugosiho závislost na opiátech tak vysoká, že si producenti nebyli jistí, jestli žije a pro další filmy povolali herce Iana Keitha.

Abbott and Costello Meet Frankenstein byl Lugosiho poslední áčkový film. Po zbytek života se objevoval čím dál tím méně častěji v obyčejných malých rolích. Během počátku padesátých let se pak opět vrátil na divadelní scénu, tentokrát v Anglii, kde mj. účinkoval v lehce nekulturní komedii Mother Riley Meets the Vampire (známá též pod názvy Vampire over London a My Son, the Vampire) ve vedlejší roli. Při Lugosiho návratu zpět do Ameriky (ve věku okolo sedmdesáti let) s ním bylo natočeno interview, kde vyjádřil svou touhu hrát více v komediích a prohlašoval: "Nyní jsem tančící muž." Nezávislý režisér Jack Broder vzal Lugosiho za slovo a sehnal mu roli v komedii z džungle Bela Lugosi Meets a Brooklyn Gorilla. Další příležitost se mu naskytla, když jej nechal Red Skelton vystupovat v živém vysílání na kanále CBS jednom ze skečů. Lugosi se naučil z vtipu svůj text, v živém vysílání pak ale působil poněkud zmateně, když Red začal improvizovat. Tuto situaci zobrazil Tim Burton ve filmu Ed Wood, kde Lugosiho hrál Martin Landau. Přestože Burton úplně nevystihl komika biograficky, události vylíčil přesně.

V jeho životě se později dostal ještě k několika filmům (jako např. Glen or Glenda či Bride of the Monster), do kterých ho dosadil režisér a jeho velký fanoušek Edward D. Wood ml., když ho viděl, jak žije na pokraji bídy. Během režijního zpracovávání druhého filmu se Lugosi rozhodl vyhledat léčbu pro svou závislost, k čemuž mu měla dopomoci premiéra tohoto filmu zaplacením léčebných prostředků. Podle biografie Franka Sinatry od Kitty Kelley, když zpěvák slyšel o hercových problémech, navštívil ho v nemocnici a pomohl mu s dluhy. Lugosi byl velmi překvapen, protože Sinatru do té doby ani neznal. V bonusovém materiálu na vydaném DVD Plan 9 from Outer Space je velmi improvizované interview s Lugosim, kde rozebírá své propuštění z léčebného zařízení v r. 1955, jež obsahuje osobní nahlédnutí do hercova života. Během rozhovoru uvádí, že se chystá pracovat na novém filmu Eda Wooda, The Ghoul Goes West. Tento film byl jedním z Woodových projektů, stejně jako The Phantom Ghoul nebo Dr. Acula. Lugosi se ve svém slavném drákulovském plášti také zúčastnil improvizovaného natáčení krátkého pokusného snímku bez jakéhokoliv příběhu na předměstském hřbitově před domem Tora Johnsona, a před svým bytem na Carlton Way. Tento bonusový materiál vrcholí právě filmem Plan 9 from Outer Space.

V roce 1955 se Lugosi počtvrté oženil, tentokrát s Hope Linninger. Během jeho léčby na sklonku tohoto roku natočil svůj poslední film pro Bel-Air Pictures The Black Sheep, který byl uveden v létě o rok později spol. United Artists s velkou kampaní a mnoha osobními vystoupeními. K jeho zklamání byla však jeho role bez dialogů.

Smrt a posmrtné události

Lugosimu bylo 73, když zemřel na srdeční infarkt dne 16. srpna 1956 během odpočinku na gauči ve svém losangeleském domě. V okamžiku své smrti přitom údajně držel scénář k projektu Eda Wooda, The Final Curtain (Poslední opona), což se později ukázalo jako nepravdivá informace. Byl pohřben na hřbitově Holy Cross Cemetery v Culver City v Kalifornii ve svém slavném kostýmu z divadelního představení Drákula na žádost svého syna a své čtvrté manželky. Přestože se obecně věřilo v opak, Lugosi nikdy nezažádal o to, aby byl pohřben ve svém plášti; Béla Lugosi ml. v několika případech potvrdil, že tak rozhodl on se svou matkou Lilian.

Jedna z Lugosiho rolí byla uveřejněna až po jeho smrti. Plan 9 from Outer Space od Eda Wooda obsahuje scénu, kterou Lugosi dvakrát přerušil. Wood vzal z tohoto záběru pár minut němého obrazu s Lugosim v jeho drákulovském plášti, protože ho plánoval použít ve svém plánovaném vampýrském snímku, ale nebyl schopen najít financování tohoto projektu. Když později zkoncipoval Plan 9, napsal scénář k němému záběru s Lugosim a najal chiropraktika Lugosiho ženy, aby za něj v této scéně vystupoval. Tento "dvojník" je hubenější a v každém záběru si zakrývá spodní část obličeje svým pláštěm, což Lugosi občas dělával ve filmu Abbott & Costello Meet Frankenstein. Jak Leonard Maltin uvedl ve svých prvních edicích svého Průvodce filmy, "Lugosi zemřel během natáčení a také je to znát."

Zdroj: Wikipedia.org