Svou slabost pro divadlo skrýval zpočátku pod jménem Bóža Horský. To aby nekazil panu otci, inženýrovi a nadějnému politikovi, kariéru. Později se ale Bohuš Záhorský za svou hereckou cestu vskutku sty ...
Dodnes právem patří mezi největší herecké legendy minulého století. Zářila v českém filmu a desítky let také na prknech naší první divadelní scény. Podzim života přední české herečky Vlasty Fabiánov ...
Smutek má nejen v názvu! V půlce natáčení pohádky Šíleně smutná princezna zemřel představitel krále Rudolf Deyl ml. (†55). Rakovina ho zabila během tří měsíců! Roli krále Dobromysla proto narychlo ...
Představitel mnoha skvělých postav se nesmazatelně zapsal do podvědomí diváků napříč generacemi. Jako mladý nadšenec začal v Divadle V+W a poté přešel do Národního divadla, kde zůstal po celý život. ...
Představitel mnoha skvělých postav se nesmazatelně zapsal do podvědomí diváků napříč generacemi. Jako mladý nadšenec začal v Divadle V+W a poté přešel do Národního divadla, kde zůstal po celý život. ...
Bohuš Záhorský, vlastním jménem Bohumil Záhorský, někdy též Bohuslav Záhorský, studentský pseudonym Bóža Horský, (5. února 1906 v Praze – 22. září 1980 v Praze) byl významný český herec, bývalý dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, kde působil od roku 1946 až do roku 1977. Od roku 1971 byl druhým manželem herečky Vlasty Fabianové (1912–1991).
Život
Ve svém mládí, kdy nedostudoval konzervatoř v Praze (odešel z ní v roce 1925 a vystupoval pak krátce v Divadle Rokoko a v divadelní společnosti manželů Steinmarových), působil v celé řadě avantgardních a tehdy velmi moderních divadelních scén, např. na scéně Divadle Dada (1927), Moderního studia (1929) a především Osvobozeného divadla (v letech 1931 – 1938, s krátkým přerušením v roce 1935, kdy odešel do Nového divadla) a byl i členem prvního voice-bandu E. F. Buriana (1927 – 1929). Po uzavření Osvobozeného divadla působil krátce v Divadle Akropolis, odkud přešel do divadla U Nováků (1938 – 1940), Nezávislého divadla (1940 – 1944) a Intimního divadla (v roce 1945 přejmenovaného na Realistické divadlo).
Na divadelních scénách spolupracoval se řadou význačných režisérů (Karel Dostal, Antonín Dvořák, Jiří Frejka, Jindřich Honzl, Otomar Krejča, Jaroslav Kvapil, Miroslav Macháček, Jaromír Pleskot, František Salzer, Jan Škoda, Václav Špidla).
Na konci svého života se celkem velmi úspěšně herecky přeladil do rolí starých rozšafných a moudrých mužů z lidu, kde ztvárnil celou řadu pozoruhodných rolí. Působil nejen v divadle, ale byl často obsazován i do filmových rolí (od roku 1932 vytvořil téměř 100 rolí), televizních rolí (od roku 1957, např. v seriálu F. L. Věk) a pro svůj výrazný hlasový projev působil i v rozhlase.
Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob č. V/53).
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK