Čeněk Šlégl

Čeněk Šlégl (30. září 1899, Praha – 17. únor 1970, Praha), vlastním jménem Vincenc Schlögl, byl český herec, režisér, scenárista a spisovatel. Některé zdroje uvádějí jako rok narození 1893 . Což je však mylné a nepodložené tvrzení, neboť podle výpisu z matriky farního úřadu sv. Rocha, který použili při své biografické práci autoři Radek Žitný a Jaromír Farník společně s výpovědí Šléglovy žijící dcery Blanky (nar. 1920 ), se narodil doložitelně v roce 1899. . Jeho manželka Helena byla herečkou. Společně působili několik let u divadelní společnosti J. O. Martina .

Život

V roce 1917 ukončil Druhé C. a K. reálné gymnázium české v Praze na Starém městě. V letech 1917 až 1924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (Divadelní společnost J. Kalenského, soubor Elišky Zöllnerové, klatovská společnost Josefa Faltyse, příbramská div. společnost J. Blažka ) a v malých divadlech v Táboře a v Praze (např. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, karlínské divadlo Varieté, Aréna, Uranie). Od roku 1924 působil v tehdy slavné táborské společnosti Jana Otakara Martina jako herec, scénograf, překladatel a režisér. V letech 1925 až 1944 byl členem Divadla Vlasty Buriana, sídlícího v pražském Rokoku, později v Adrii, krátce ve Švandově divadle a od roku 1930 v Jungmannově ulici . Hostoval rovněž krátce v divadlech Komedia, Národním divadle a v roce (1930) v Osvobozeném divadle .

Dodnes je znám především z vynikajících filmových rolí němého i zvukového filmu. Hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků či gremiálních radů, po boku herců jako Vlasta Burian či Oldřich Nový. Č. Šlégl si rovněž vyzkoušel roli jak filmového režiséra (celkem 9 filmů), tak i divadelního (v Divadle Vlasty Buriana). Napsal také scénáře k celkem 11 celovečerním filmům (např. Paní morálka kráčí městem či Ulice zpívá). Poprvé se objevil před kamerou v roce 1919 v němém snímku Zloděj, naposledy v roce 1941 ve filmech Hotel Modrá hvězda, Provdám svou ženu a Přednosta stanice. Během okupace se stal členem Vlajky (1940) a v letech 1941 až 1943 účinkoval pod pohrůžkou vězení v 11 propagandistických rozhlasových skečích, které parodovaly exilovou vládu v Londýně. . V roce 1942 napsal na naléhaní vyšších představitelů SD a gestapa román Návrat, v kterém se vyskytovaly krátké antisemitské pasáže. . V roce 1944 byl dekorován Svatováclavskou orlicí.. To vše činil jen kvůli skutečnosti, že jeho zeť Arnošt Weiss byl Žid a jeho rodina byla velmi ohrožena . To mělo za následek, že takřka všichni jeho dosavadní přátelé se od něho odvrátili a diváci ho dokonce několikrát vypískali na prknech Divadla Vlasty Buriana.

Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu a odsouzen za kolaboraci k trestu těžkého žaláře v trvání 6 měsíců a Disciplinární radou Svazu československých filmových pracovníků k doživotnímu zákazu umělecké činnosti. Po propuštění z vězení žil jako důchodce s minimální penzí v pražských Strašnicích, v ulici Pod Třebešínem (v malém bytě, který mu byl vymezen ve vile, kterou si nechal kdysi ve 30. letech postavit ) a přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Pracoval rovněž jako zaměstnanec Uhelných skladů na Žižkově a jako pošťák. V roce 1970 tento představitel nezapomenutelných postav (ztvárnil jich okolo 80) zemřel. Mezi snímky, které natočil (ztvárnil v nich většinou vedlejší úlohy) lze jmenovat filmy Na sluneční straně, U snědeného krámu, Škola základ života, Kristián, Katakomby, Noční motýl.

Mnoho let se o něm veřejně nemluvilo. Díky knize Jaromíra Farníka a Radka Žitného Čeněk Šlégl se konečně veřejnost dověděla pravdu. Čeněk Šlégl své postoje za protekotrátu pouze dovedně předstíral - prokazatelně zachránil několik lidských (včetně židovských) životů a stal se po válce obětí msty českého národa, tak, jako Vlasta Burian.. Již nikdy se však, na rozdíl od Buriana, k umělecké práci nevrátil.

Filmové role, výběr

• 1919 Utrpením ke slávě (role J.A.Komenského)
• 1926 Velbloud uchem jehly (Berka)
• 1929 Z českých mlýnů (Artur)
• 1930 C.a K. polní maršálek (Rittmeister Géza v. Medak)
• 1931 To neznáte Hadimršku (konzul Wieland)
• 1932 Kantor Ideál (Karel Domin)
• 1932 Anton Špelec, ostrostřelec (obhájce)
• 1933 U snědeného krámu (Plagowitz)
• 1934 Pozdní máj (Bohumil)
• 1935 Ať žije nebožtík (host v baru)
• 1936 Sextánka (nakladatel)
• 1937 Tři vejce do skla (učitel hudby)
• 1938 Škola základ života (profesor tělocviku Lusk)
• 1938 Ducháček to zařídí (Quido z Grispaldiců)
• 1939 U pokladny stál (rada Pěna)
• 1939 Svátek věřitelů
• 1939 Kristián (seladon)
• 1940 Katakomby (ředitel)
• 1940 Když Burian prášil (Bohdan Kocharowski)
• 1941 Přednosta stanice (statkář Pěnkava)
• 1941 Hotel Modrá hvězda (ředitel hotelu)
• 1941 Noční motýl (šéf baru)

Filmové režie

• 1937 Jarčin profesor
• 1937 Armádní dvojčata
• 1938 Děti na zakázku
• 1938 Stříbrná oblaka
• 1939 Ulice zpívá (spolurežie s V. Burianem a L. Bromem)
• 1939 Venoušek a Stázička
• 1939 Paní morálka kráčí městem
• 1939 Teď zas my
• 1940 Vy neznáte Alberta

Zdroj: Wikipedia.org