Ingmar Bergman

Ingmar Bergman (14. července 1918 Uppsala – 30. července 2007 Fårö) byl švédský filmový a divadelní režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století.

Matka Karin Bergman, rozená Åkerblom, byla zdravotní sestra a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedvigy Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt (Kaspers död, 1942) či Rakel a uvaděč (Rakel och biografvaktmästaren, 1946). Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborgského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla (1946–49), Městského divadla v Malmö (1953–60) a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu (1960–66, z toho poslední tři roky jako ředitel).

Bergmanovy filmy se často zabývají existenciální otázkou, smrtí, osaměním, pravdou a vírou.

Manželství

Ingmar Bergman byl pětkrát ženatý:

• 1943 - 1945 s Else Fisher
• 22. července 1945 – 1950 s Ellen Lundström
• 1951–1959 s Gun Grut
• 1959–1969 s Käbi Laretei
• 11. listopadu 1971 – 20. května 1995 s Ingrid von Rosen.

První čtyři manželství skončila rozvodem, páté trvalo do smrti jeho ženy, která zemřela na rakovinu žaludku.

Dcera Lena Bergman (* 1943) je úspěšnou herečkou, dcera Eva Bergman (* 1945) je režisérkou stejně jako syn Daniel Bergman (* 1962).

Celkově má Bergman devět (přiznaných) dětí, dále jsou známi: divadelní režisér Jan Bergman (* 1946 - † 2000), herečka Anna Bergman (* 1948), herec Mats Bergman (* 1948), kapitán letadla Ingmar Bergman Jr., spisovatelka Maria von Rosen (* 1959) (otcovství přiznáno po 22 letech) z nemanželského vztahu s Ingrid Von Rosen a spisovatelka a kulturní publicistka Linn Ullmann (* 1966), kterou měl s Liv Ullmannovou.

Ocenění

V roce 1971 na slavnosti předávání Cen Akademie obdržel Bergman Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga. Tři z jeho filmů vyhrály Cenu Akademie za nejlepší zahraniční film: Pramen panny v roce 1961, Jako v zrcadle v roce 1962 a Fanny a Alexandr v roce 1984.

Šest jeho dalších filmů bylo na Ceny Akademie nominováno:

• Lesní jahody (1959)
• Jako v zrcadle (1962)
• Šepoty a výkřiky (1973)
• Tváří v tvář (1976)
• Podzimní sonáta (1978)
• Fanny a Alexandr (1982)

Bergmanovo dílo je oceňovány i pro mimořádné výkony bergmanovských herců a kameramana Svena Nykvista.

Mnozí filmoví tvůrci po celém světě včetně Woodyho Allena, Roberta Altmana či Andreje Tarkovského uvádějí Bergmanova díla jako významný zdroj inspirací pro svou tvorbu.

Dílo

Filmy

• 1944 – Štvanice (Hets), scénář
• 1946 – Krize (Kris)
• 1946 – Prší nám na lásku (Det regnar på vår kärlek)
• 1947 – Loď do Indie (Skepp till India land)
• 1947 – Žena bez tváře (Kvinna utan ansikte), scénář
• 1948 – Eva (scénář)
• 1948 – Hudba v temnotách (Musik i mörker), režie
• 1948 – Přístavní město (Hamnstad)
• 1949 – Vězení (Fängelse), scénář, režie
• 1949 – Žízeň (Törst)
• 1950 – Za štěstím (Till glädje)
• 1950 – U nás se to stát nemůže (Sånt händer inte här)
• 1950 – Když město dřímá (Medan staden sover), scénář
• 1951 – Letní sen (Sommarlek)
• 1951 – Rozvedení (Frånskild)
• 1952 – Čekající ženy (Kvinnors väntan)
• 1953 – Léto s Monikou (Sommaren med Monika)
• 1953 – Večer kejklířů (Gycklarnas afton)
• 1954 – Lekce v lásce (En lektion i kärlek)
• 1955 – Sny žen (Kvinnodröm)
• 1955 – Úsměvy letní noci (Sommarnattens leende)
• 1956 – Poslední pár z kola ven (Sista paret ut)
• 1957 – Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet)
• 1957 – Lesní jahody (Smultronstället)
• 1958 – Než se rozední (Nära livet)
• 1958 – Tvář (Ansiktet)
• 1960 – Pramen panny (Jungfrukällan)
• 1960 – Ďáblovo oko (Djävulens öga)
• 1961 – Jako v zrcadle (Såsom i en spegel)
• 1961 – Zahrada rozkoší (Lustgården), scénář
• 1963 – Hosté Večeře Páně (Nattvardsgästerna)
• 1963 – Mlčení (Tystnaden)
• 1964 – A co všechny ty ženy (För att inte tala om alla dessa kvinnor)
• 1966 – Persona
• 1968 – Hodina vlků (Vargtimmen)
• 1968 – Hanba (Skammen)
• 1969 – Náruživost (En passion)
• 1971 – Dotek (Beröringen)
• 1972 – Šepoty a výkřiky (Viskningar och rop)
• 1975 – Kouzelná flétna (Trollflöjten)
• 1976 – Tváří v tvář (Ansikte mot ansikte)
• 1977 – Hadí vejce (Ormens ägg)
• 1978 – Podzimní sonáta (Höstsonaten)
• 1980 – Ze života loutek (Ur marionetternas liv)
• 1982 – Fanny a Alexandr (Fanny och Alexander)
• 1986 – Karinina tvář (Karins ansikte), krátký film
• 1992 – Nedělňátka (Söndagsbarn), scénář
• 2000 – Nevěra (Trolösa), scénář

Filmy pro televizi

• 1969 – Obřad (Riten)
• 1973 – Scény z manželského života (Scener ur ett äktenskap)
• 1984 – Po zkoušce (Efter repetitionen)
• 1991 – Dobrá vůle (Den goda viljan), scénář
• 1993 – Bakchus (Backanterna), režie, scénář
• 1997 – Co chvilku křičí na jevišti světa, (Larmar och gör sig till)
• 2003 – Saraband

Literatura

• 1987 – Laterna Magica, autobiografie
• 1990 – Obrazy (Bilder), filmografie

Zdroj: Wikipedia.org