This story about the production design of “The French Dispatch” first appeared in the Below-the-Line issue of TheWrap’s awards magazine.
When Adam Stockhausen first read the script to Wes Anderson’ ...
Jean-Claude Carriere, an Oscar-winning French screenwriter known for films such as “Belle de Jour,” “The Discreet Charm of the Bourgeouisie” and “The Unbearable Lightness ...
More than a few festival-goers must have woken up in rough shape after last night’s long trip to the club with Abdellatif Kechiche, and to their credit, the Cannes Film Festival seems to have ta ...
Jacques Tati (9. října 1907, Le Pecq – 5. listopadu 1982, Paříž), vlastním jménem Jacques Tatischeff, byl francouzský režisér, scenárista, herec a komik.
Geniální tvůrce byl francouzsko-rusko-holandsko-italského původu. Jeho otec Georges Emmanuel Tatischeff, narozen roku 1875 v Paříži, byl synem Dimitrie Tatischeffa (rusky Татищев), ruského ambasadora v Paříži, a Francouzsky Rose Anathalie Alinquantové. Jeho matka Marcelle Claire van Hoffová byla italsko-holandského původu.
Jako herec začínal v krátkých filmech, později se rozhodl kromě hraní také režírovat. Jeho režisérským debutem byl krátký film Škola pošťáků v roce 1947, kde vytvořil postavu pošťáka Françoise. Tato postava se objevuje také o dva roky později v Tatiho prvním celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček. O čtyři roky později, v roce 1953, přichází s dalším celovečerním filmem Prázdniny pana Hulota, v němž sám ztvárňuje hlavní postavu milého pana Hulota (výsl. [ilot]), která ho posléze proslavila po celém světě. V roce 1958 točí vynikající komedii Můj strýček, která byla nominována v kategorii Nejlepší zahraniční film na Oscara. Dalším jeho celovečerním filmem bylo Playtime v roce 1967, které ale úspěchu Mého strýčka nedosáhlo. V roce 1971 se objevil ve snímku Pan Hulot jede na výstavu, ale ani tímto snímkem jeho jemný humor neporazil soudobé dynamické komedie. Naposledy si zahrál v roce 1974 ve filmu Parade.
V roce 2008 Česká televize uvedla několik Tatiho filmů, mj. unikátní restaurovanou verzi filmu Jede, jede poštovský panáček (při restaurování spolupracovali i Tatiho potomci, režisérka Sophie Tatischeffová a producent Pierre Tati) a restaurovaný film Playtime se stopáží 125 minut, blížící se původnímu Tatiho záměru.
K provozování webu využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.OK