James Morrison

Jim Morrison (8. prosince 1943, Melbourne, Florida, USA – 3. července 1971, Paříž, Francie), celým jménem James Douglas Morrison, byl americký zpěvák, básník, textař a leader rockové skupiny The Doors. Po prudkém vzestupu The Doors v roce 1967, se u Morrisona postupně rozvíjela těžká alkoholová a drogová závislost, která vyvrcholila jeho smrtí v Paříži roku 1971, ve věku pouhých 27 let. Důvodem bylo s největší pravděpodobností předávkování heroinem, nicméně, události kolem jeho smrti jsou stále předmětem diskuse, jelikož dosud nebyla provedena řádná pitva a přesná příčina jeho úmrtí je tak i nadále sporná.

Byl dobře znám svými improvizovanými vsuvkami poezie během živých vystoupení The Doors. Vzhledem k jeho temné osobnosti a divokým koncertním představením, je považován mnohými lidmi za jednoho z nejznámějších, nejcharismatičtějších a nejpřesvědčivějších frontmenů v historii rockové hudby. Morrison byl zařazen na 47. místo v seznamu "100 největších zpěváků všech dob " magazínu Rolling Stone, a na 22. místo " 50 největších zpěváků rocku " britského časopisu Classic Rock Magazine's.

Život

Pocházel z rodiny námořního důstojníka George Stephena Morrisona, což znamenalo neustále stěhování z místa na místo. Jim tak vyrůstal v Alexandrii ve státě Virginie, ve floridském Clearwateru, ve Washingtonu D.C., v Albuquerque v Novém Mexiku, v kalifornském Claremontu a mnoha dalších místech, přičemž otec trávíval spoustu času mimo domov. To znamenalo, že se s otcem dosti odcizil a jeho výchova tak připadla převážně matce (Clara). Oba jeho rodiče byli velice přísní a konzervativní a Morrison s nimi tedy nevycházel příliš dobře. V jednom z prvních interview dokonce tvrdil, že oba jeho rodiče jsou mrtví. Morrisonovi měli ještě dvě děti: Ann (o tři roky mladší než Jim) a Andrew (o šest let).

Jim odmaturoval roku 1961 na George Washington High School a roku 1964 začíná studovat na filmové fakultě v Los Angeles (UCLA). V létě roku 1965, aniž by se obtěžoval jít na promoci, UCLA s odřenýma ušima absolvoval. Ten samý rok potkal Jim na Venice Beach v L. A. Raye Manzareka, bývalého spolužáka z UCLA. Jim se Rayovi svěřil, že skládá písňové texty a ten ho přesvědčil, ať nějaký zazpívá. Sedli si do písku a Jim mu se zavřenýma očima zazpíval text písně Moonlight Drive. Ray byl nadšený. Tento okamžik odstartoval myšlenku založení kapely The Doors, jejíž název měl Jim už dávno promyšlený (použil úryvek z psychedelických memoárů The Doors of Perception od Aldouse Huxleyho, kde použil citát básníka Williama Blakea: „If the doors of perception were cleansed, everything would appear to man as it truly is, infinite.“ („Kdyby dveře vnímání byly průzračné, člověk by uzřel vše, jak opravdu je, neskonalé.“) Čtveřici The Doors nakonec tvořili zpěvák a textař Jim Morrison, klávesista Ray Manzarek, kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore.

Jim miloval poezii, hltal Kerouaca, Rimbauda, Sartra, Ginsberga, pročítal filosofii Friedricha Nietzscheho a denně si zapisoval své vlastní nápady a sny. Sám psal poezii, mezi jeho nejznámější sbírky patří An American Prayer, The Lords, The New Creatures či Wilderness. Většinu z nich vydal na vlastní náklady a jen ve velmi malém množství, které rozdal mezi své nejbližší. V jeho písňových i básnických textech se objevovaly motivy hrůzy, násilí, sexu, vzpoury, zániku a smrti. Na pódiu se po počáteční plachosti stal velice charismatickou osobností. Jeho vystoupení byla nezapomenutelným zážitkem - šplhal po oponách, chodil po okrajích jevišti stylem provazochodce, vrhal se po hlavě do davu, věřil, že rockový koncert je něco na způsob rituálu. Brzy si vytvořil početné zástupy fanoušků, kteří se chodili dívat, s čím se na ně Jim zase vytasí. Ten se na vystoupeních často objevoval opilý nebo sjetý, případně oboje a obecenstvo pravidelně přiváděl k šílenství neustálým zasahováním do rytmu hudby a průběhu koncertu, nespoutanou akrobacií a palebnou ofenzivou slovních narážek.

Jeho životní láskou a múzou byla Pamela Courson, které přezdíval „vesmírná družka“ a přestože měl během svého života spoustu milenek, k ní se vždycky vracel. Měl údajně poměr s Janis Joplin, zpěvačkou skupiny Velvet Underground Nico a dalšími. Dokonce měl čarodějnickou svatbu s šéfredaktorkou rockového časopisu Patricií Kennealy.

Podobně jako mnoho dalších zpěváků té doby pil nadmíru alkohol a užíval všechny možné druhy drog - halucinogenní (mescalin, LSD a to v mnohem větší míře než u ostatních členů kapely), kokain a později i heroin. Známá byla taktéž i jeho obsese smrtí. Jeho způsob života inspiroval i několik dalších významných osobností (Iggy Pop). Jeho poznávacím znamením byly úzké kožené kalhoty, které se po jeho smrti staly ikonickým znakem jiných rockových skupin a rockových příznivců.

Byla s ním vedena řada soudních sporů o otcovství, byl mnohokráte zadržen za veřejné pohoršování, opilství či obscénní vystupování (Florida – 1963, New Haven – 1967, Las Vegas – 1968, Miami – 1969, Phoenix – 1969, Los Angeles – 1970). Pro mladé publikum se ale stal modlou, byl zvolen mužem s největším sex-appealem v anketě časopisu Rock 'n Roll.

Žil naplno. Časté koncertování a divoký život se podepsaly na jeho zdraví. Měl všeho dost, nechtěl být pouhým sexuálním symbolem. Přál si, aby lidé chodili na jejich koncerty poslouchat hudbu a texty a ne jen kvůli jeho osobě. Nechal si narůst vousy, přibral a začal se čím dál častěji objevovat s lahví whiskey v ruce.

V roce 1971 se opět vrátil k Pamele a společně se rozhodli odjet na čas do Paříže. Odpočinout si po nahrání posledního společného alba The Doors L.A. Woman a soustředit se na psaní poezie.

V Paříži nakonec i zemřel. Byl nalezen mrtvý ve vaně svého pařížského bytu na Rue Beautreillis. Jako příčina smrti byla oficiálně uvedena srdeční zástava. Hypotéza, že šlo o předávkování drogami, nebyla jednoznačně potvrzena. Někteří lidé však věří, že stále žije v ústraní se svou ženou Pamelou Courson, ale tato verze je velice nepravděpodobná, neboť Pamela zemřela tři roky po něm na předávkování drogami.

O jeho životě a skupině The Doors pojednává například kniha Jerry Hopkinse a Daniela Sugermana Nikdo to tu nepřežije orig. No One Here Gets Out Alive poprvé vydaná v roce 1980.

Roku 1991 natočil americký režisér Oliver Stone snímek The Doors, který líčí zejména charismatickou, avšak problematickou postavu Jima Morrisona. Tento film a zejména samotné vyobrazení Jimovi osobnosti ovšem nelibě nesou zbylý členové kapely. Podle Raye Manzareka byl Jim velice inteligentní a talentovaný kluk s velkým smyslem pro humor, jehož chování bohužel ovlivňoval alkohol a špatní "kamarádi".

LP Doors

• The Doors (1967)
• Strange Days (1967)
• Waiting for the Sun (1968)
• The Soft Parade (1969)
• Morrison Hotel (1970)
• Absolutely Live (1970)
• L.A. Woman (1971)
• Other Voices (1971)
• Full Circle (1972)

Alba skupiny vydaná bez účasti Jima Morrisona: Other voices a Full Circle.

Po Jimově smrti byly vydány:

• Weird Scenes Inside The Gold Mine(kompilace 1972)
• Best of the Doors (kompilace 1973)
• Starcollection Vol. 1 (kompilace 1975)
• Starcollection Vol. 2 (kompilace 1975)
• An American Prayer (Nahrávka Jimova čtení poezie s hudbou The Doors 1978)
• Greatest Hits (kompilace 1980)
• Alive, she cried (live 1983)
• Classics (kopilace 1985)
• The best of the Doors (2 LP kompilace 1985)
• Live at the Hollywood Bowl. (mini LP live 1987)
• Light my fire (kompilace 1988)
• Soundtrack (The Doors An Oliver Stone film 1991)
• In Concert (live/kompilace 1991)
• Doors live (live/kompilace 1991)
• History of the Doors/Collection vol. 1 (1991)
• History of the Doors/Collection vol. 2 (1991)

Knihy

• The Lords (1969)
• The New Creatures (1969)
• An American Prayer (1970)
• Wilderness: The Lost Writings Of Jim Morrison (1988)
• The American Night: The Lost Writings Of Jim Morrison (1989)

Zdroj: Wikipedia.org