Jan Sviták (23. prosince 1898, Plzeň, Rakousko - Uhersko – 10.května 1945, Praha , Československo) byl český režisér, herec a scénárista.
Mládí
Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení křižníku Wien dne 10.prosince 1917 u Terstu, zasaženého italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost . Po válce působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921 – 1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání K.H.Hilara.Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.
Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana.
Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii.
Období 2.světové války
Za druhé světové války působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze–Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli . Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a odsouhlasovala scénáře pro natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty. . Existují však svědectví, např. ... Celý text »
Jan Sviták (23. prosince 1898, Plzeň, Rakousko - Uhersko – 10.května 1945, Praha , Československo) byl český režisér, herec a scénárista.
Mládí
Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení křižníku Wien dne 10.prosince 1917 u Terstu, zasaženého italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost . Po válce působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921 – 1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání K.H.Hilara.Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.
Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana.
Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii.
Období 2.světové války
Za druhé světové války působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze–Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli . Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a odsouhlasovala scénáře pro natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty. . Existují však svědectví, např. spisovatelky a divadelní herečky Jarmily Svaté a Svitákova syna Milana, které naopak potvrzují, že Sviták využíval styků s nacisty k pomoci jiným .
Byl ženatý s herečkou Vilmou Svitákovou, se kterou měl syna Milana. Po rozvodu se Vilma provdala za reportéra dr.Františka Kocourka a společně syna vychovávali. Kocourek za války zahynul v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, Vilma přežila pobyt v Terezíně . Na konci války žil s bývalou herečkou slovenského Národního divadla Marií Paulovou v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (budova Bellevue na dnešním Smetanově nábřeží). Svitákův byt pak po jeho smrti v květnu 1945 využíval maršál Rudé armády Koněv a jeho štáb .
Na konci roku 1944 po nasazení herců na pomoc výrobě dohlížel Sviták dle svědectví herců Járy Kohouta a Zdeny Sulanové na práci v dílně v ulici Na Poříčí .
Svitákův synovec Vilém Sviták po válce dosvědčoval, že jeho otec, bratr Jana Svitáka, věděl od Jana Svitáka, že má doklady o své podpoře nacisty uvězněných osob a že je schopen doložit odbojovou činnost .
Smrt
Jan Sviták byl dne 9.května 1945 odvlečen ze svého bytu příslušníky Revolučních gard do Bartolomějské ulice . Ráno 10.května byl z Bartolomějské ulice č.4 vyšetřovatelem vypuštěn na ulici, kde byl následně lynčován již přítomným davem, ve kterém aktivně vystupovali dle dostupných svědectví jeho bývalí kolegové z filmového ústředí, byl vlečen ke kostelu svatého Martina a zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou z davu obviněn ze smrti Karla Hašlera .
V protokolu ze 3.září 1945 uvedl Zdeněk (Giňa) Hašler, syn Karla Hašlera, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták .
Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do krematoria v Motole. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni .
Dílo, výběr
Režisér, film
- Anita v ráji (1934)
- Dokud máš maminku (1934)
- Grandhotel Nevada (1934)
- Život vojenský - život veselý (1934)
- Milan Rastislav Štefánik (1935)
- Pan otec Karafiát (1935)
- Divoch (1936)
- Divoch (German version) (1936)
- Rozvod paní Evy (1937)
- Srdce na kolejích (1937)
- Třetí zvonění (1938)
- Srdce v celofánu (1939)
- U svatého Matěje (1939)
- Poslední Podskalák (1940)
- Přednosta stanice (1941)
Herec, film
- Podskalák (1928), role: plavčík Tonda
- Hříšná krev (1929)
- Plukovník Švec (1929)
- Tonka Šibenice (1930)
- Aféra plukovníka Redla (1931)
- Karel Havlíček Borovský (1931)
- Miláček pluku (1931)
- On a jeho sestra (1931)
- Psohlavci (1931)
- Pudr a benzin (1931)
- Třetí rota (1931)
- Extase (1932)
- Extase (Austrian version, 1932)
- Funebrák (1932)
- Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932)
- Malostranští mušketýři (1932)
- Načeradec král kibiců (1932)
- Její lékař (1933)
- Řeka (1933)
- Štvaní lidé (1933)
- Záhada modrého pokoje (1933)
- Dokud máš maminku (1934)
- Za řádovými dveřmi (1934)
- Život vojenský - život veselý (1934)
- Hrdina jedné noci (1935)
- Jánošík (1935)
- Irčin románek (1936)
- Páter Vojtěch (1936)
- Hrdinové hranic (1938)
- Píseň lásky (1940)
Herec, divadlo
- 1935 P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias, titul. role, slovenské Národní divadlo, režie V.Jiřikovský
Zdroj: Wikipedia.org
Méně textu »
