Jan Sviták

Jan Sviták (23. prosince 1898, Plzeň, Rakousko - Uhersko – 10.května 1945, Praha , Československo) byl český režisér, herec a scénárista.

Mládí

Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení křižníku Wien dne 10.prosince 1917 u Terstu, zasaženého italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost . Po válce působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921 – 1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání K.H.Hilara.Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.

Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana.

Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii.

Období 2.světové války

Za druhé světové války působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze–Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli . Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a odsouhlasovala scénáře pro natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty. . Existují však svědectví, např. spisovatelky a divadelní herečky Jarmily Svaté a Svitákova syna Milana, které naopak potvrzují, že Sviták využíval styků s nacisty k pomoci jiným .

Byl ženatý s herečkou Vilmou Svitákovou, se kterou měl syna Milana. Po rozvodu se Vilma provdala za reportéra dr.Františka Kocourka a společně syna vychovávali. Kocourek za války zahynul v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, Vilma přežila pobyt v Terezíně . Na konci války žil s bývalou herečkou slovenského Národního divadla Marií Paulovou v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (budova Bellevue na dnešním Smetanově nábřeží). Svitákův byt pak po jeho smrti v květnu 1945 využíval maršál Rudé armády Koněv a jeho štáb .

Na konci roku 1944 po nasazení herců na pomoc výrobě dohlížel Sviták dle svědectví herců Járy Kohouta a Zdeny Sulanové na práci v dílně v ulici Na Poříčí .

Svitákův synovec Vilém Sviták po válce dosvědčoval, že jeho otec, bratr Jana Svitáka, věděl od Jana Svitáka, že má doklady o své podpoře nacisty uvězněných osob a že je schopen doložit odbojovou činnost .

Smrt

Jan Sviták byl dne 9.května 1945 odvlečen ze svého bytu příslušníky Revolučních gard do Bartolomějské ulice . Ráno 10.května byl z Bartolomějské ulice č.4 vyšetřovatelem vypuštěn na ulici, kde byl následně lynčován již přítomným davem, ve kterém aktivně vystupovali dle dostupných svědectví jeho bývalí kolegové z filmového ústředí, byl vlečen ke kostelu svatého Martina a zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou z davu obviněn ze smrti Karla Hašlera .

V protokolu ze 3.září 1945 uvedl Zdeněk (Giňa) Hašler, syn Karla Hašlera, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták .

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do krematoria v Motole. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni .

Dílo, výběr

Režisér, film

• Anita v ráji (1934)
• Dokud máš maminku (1934)
• Grandhotel Nevada (1934)
• Život vojenský - život veselý (1934)
• Milan Rastislav Štefánik (1935)
• Pan otec Karafiát (1935)
• Divoch (1936)
• Divoch (German version) (1936)
• Rozvod paní Evy (1937)
• Srdce na kolejích (1937)
• Třetí zvonění (1938)
• Srdce v celofánu (1939)
• U svatého Matěje (1939)
• Poslední Podskalák (1940)
• Přednosta stanice (1941)

Herec, film

• Podskalák (1928), role: plavčík Tonda
• Hříšná krev (1929)
• Plukovník Švec (1929)
• Tonka Šibenice (1930)
• Aféra plukovníka Redla (1931)
• Karel Havlíček Borovský (1931)
• Miláček pluku (1931)
• On a jeho sestra (1931)
• Psohlavci (1931)
• Pudr a benzin (1931)
• Třetí rota (1931)
• Extase (1932)
• Extase (Austrian version, 1932)
• Funebrák (1932)
• Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932)
• Malostranští mušketýři (1932)
• Načeradec král kibiců (1932)
• Její lékař (1933)
• Řeka (1933)
• Štvaní lidé (1933)
• Záhada modrého pokoje (1933)
• Dokud máš maminku (1934)
• Za řádovými dveřmi (1934)
• Život vojenský - život veselý (1934)
• Hrdina jedné noci (1935)
• Jánošík (1935)
• Irčin románek (1936)
• Páter Vojtěch (1936)
• Hrdinové hranic (1938)
• Píseň lásky (1940)

Herec, divadlo

• 1935 P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias, titul. role, slovenské Národní divadlo, režie V.Jiřikovský

Zdroj: Wikipedia.org